A kdo patří mezi dvacet šťastných výherců, kteří získají krásnou kuchařku?

Labus, Bleblemcy, Hana Valešová, Rmarci, 1949, Martaaa, Řeřicha, Bednarova.Hanca, Setury, Pelsikova, Asedita, Stickr88, Brody, Mechanik, Karla K., Simkru, Nikolka13, Kožíšek, Jannis, Kive29.

 
Přinášíme vám dalších pět krásných příběhů našich čtenářek, které získávají krásnou knihu s názvem Padesát odstínů kuřete.

Rmarci
Můj příběh se odehrál před 3,5 roky, kdy jsem zjistila, že jsem těhotná. Udělala jsem si klasicky test a radostí jsem skákala, když se objevily vytoužené dvě čárky. Test jsem položila na kuchyňskou linku vedle sporáku MORA, kde se vařila polévku pro manžela, který měl každou chvílí dorazit z práce na oběd. Sedla jsem si  k počítači a hledala jsem nějakou úžasnou inspiraci, jak bych mu radostnou zprávu oznámila, nějaký text či něco zajímavého. Najednou mě z bádání vyrušil zápach pálicího se papíru a plastu… Test na papírovém tácku byl asi blízko sporáku a než jsem došla do kuchyně, solidně to doutnalo a hořelo. Naštěstí se mi to podařilo uhasit a v tom zrovna manžel vcházel do dveří a ptal se, co jsem spálila za oběd (smích). Začala jsem mu to vyprávět a ukázala mu kousek spáleného papírku a plastu, strašně se začal smát a zároveň měl radost z toho „škvrněte“ v bříšku. :-)

1949
Když jsme měli ještě malé děti, milovaly kuře na všechny způsoby, ale nejraději pečené s kůrčičkou. Tak jsem dělala v neděli kuře, už bylo pěkně růžové. Ještě jsem ho pěkně přelila, nechala dopéct a manžel volal děti ke stolu. V tom nachystal na talíře bramborovou kaši a já šla vyndat kuře z trouby, ale trouba najednou nešla otevřít. Zašprajcovalo se to táhlo u trouby. Děti začaly brečet, manžel nadávat a já nevěděla, co dělat. Manžel říká dětem: „Sedněte si před troubu, jezte kaši a dívejte se na ty kuřátka.“ Chvilku jsme je pozlobili a pak manžel musel dvířka vypáčit, abychom se konečně najedli. I když naše děti mají už svoje děti, pořád na to vzpomínají, když se všichni sejdeme a každému tvrdí, že jsme jim nechtěli dát najíst. U téhle příhody se vždycky pořádné nasmějeme. To byl náš nejhorší a nejveselejší zážitek s MOROU.

Bleblemcy
Před deseti lety jsme si jako zamilovaní novomanželé koupili byt, a protože láska prochází žaludkem, byla jedna z prvních věcí, které jsme si do bytu pořídili i trouba MORA. Náš život se za ta uplynulá léta přehoupl mnohokrát dolů a zas nahoru. Jako padající hvězda se v našem životě objevil náš syn Ondra, jako blesk z čistého nebe mě zasáhla manželova nevěra a jako hřejivý paprsek slunce se znovu obnovila v našem vztahu vzájemná důvěra. U toho všeho MORA byla. I v těch nejhorších chvílích mě doslova podržela. To když jsem seděla v kuchyni na zemi, opírala se o troubu zády a s hlavou v dlaních brečela nad vlastním životem. Tohle všechno už vybledlo v čase. Před 20 měsíci se nám narodila Rozárka. Holčička plná energie a zvědavá jako opička. Když začala lézt po čtyřech všude po bytě, tak jsem se už jako každá máma těšila na její první krůčky, ale ona ne a ne začít chodit. Stoupnout si s oporou uměla, ale neudělala jediný krok. Trochu jsem se už bála, že něco není v pořádku. Hlavně díky neúnavným dotazům ze strany všech příbuzných a známých. Krátce před vánoci už jí byl bezmála rok a půl a ona stále nic. Syn Ondrášek je můj velký kuchařský pomocník. Pomáhá mi s vařením po celý rok a netrpělivě vždy očekává, kdy už začne pečení vánočního cukroví. Konečně se dočkal a dali jsme se do velkého tvoření. Rozárka se kolem nás batolila a zvědavě pozorovala, co to provádíme. Jako první byly v plánu vanilkové rohlíčky. Pod Rozinčiným odborným dohledem jsme šoupli do trouby první plech a kolem se to rozvonělo tou pravou vánoční vůní. V tu chvíli se rohlíčky v troubě staly pro Rozárku neodolatelným lákadlem. Pustila se skříňky, u které do té chvíle stála opřená a udělala svoje první tři samostatné krůčky směrem k troubě! Opřela se dlaněmi o její dvířka a zamilovaně se dívala dovnitř. Sklo dvířek naštěstí nepálí, ani když trouba peče, a tak ho může klidně otlapkávat, jak chce. Jéje to bylo radosti, že díky naší staré troubě se Rozinka konečně rozhodla chodit. Dnes už běhá o sto šest a někdy dokonce i o sto sedm, že mám občas i co dělat, abych ji v tom jejím rozběhu za objevováním světa dohonila. 

Labus
Plynový sporák MORA jsme měli doma snad od nepaměti. Před deseti lety mě můj manžel – tehdy dlouholetý přítel, požádal z ničeho nic při ohřívání večeře, právě na tomto sporáku, o ruku. Byla jsem rozvedená s malými dětmi a už jsem svatbu nechtěla ani za nic, a tak jsme spolu s mužem šťastně žili bez papíru, jenže on ženatý nikdy nebyl. Můj nejmladší syn byl tehdy prvňáček a moc toužil po tom, aby měl tatínkovo příjmení. Najednou se zeptal: Tati, a kdy si maminku vezmeš za ženu? Abych už měl tvoje příjmení? A muž se nato otočil od hrnce… já jsem přišla z práce promrzlá, mokrá, a muž mě se lžící v ruce místo květiny požádal o ruku. A malý zakřičel za mě: Ano! A tak jsem rezignovala a kývla hlavou, že ano. Muž doohříval večeři a začali jsme plánovat svatbu. V srpnu budeme mít desetileté výročí svatby, synové už jsou dospělí a naše láska je stejně tak vroucí jako to tehdy ohřívané jídlo.

Asedita
Je to příběh jako každý jiný. Pro většinu lidí se může zdát jako něco běžného, ale pro mě má mnohem větší význam. Také znáte ty dny, kdy víte, že jste prostě vstali špatnou nohou. Začalo to v kuchyni, kdy jsem si ráno k snídani dělala koktejl tyčovým mixérem od Mory. No samozřejmě jsem se celá polila, vystříklo to na mě a já se musela převléct. V práci jsem narazila do skleněných dveří a dál to pokračovalo. Připadala jsem si jak v béčkové komedii. Tak jsem večer přišla domů úplně znavená a už jsem na nic neměla za boha náladu. Ale přítel trval na svém, a že i tak přijde a něco mi uvaří. Přišel, byl moc milý a snažil se mi zlepšit náladu po tom celém dni. A ať si prý sednu, že mi udělá večeři. Chtěla jsem mu pomoct, tak jsem šla za ním, a jak dojdu ke sporáku, vyprskne na mě olej a lehce mě opaří. To už mě dožralo a já, že se na to vykašlu a půjdu spát. Přítel když mě viděl, tak mi řekl, že pro mě má překvapení, že mi to ale chtěl říct až u večeře, ale že jak mě vidí, řekne mi to rovnou. Tak tam na mě najednou, v té kuchyni vybalil, že nám koupil dvě letenky do Thajska, a že pojedeme v létě cestovat na měsíc po Asii. Cesta, kterou jsem si vždycky přála! Nemohla jsem být šťastnější. I když to může vypadat jako nejhorší den, vždycky tam je aspoň jedna dobrá věc. A já jí mám ve svém příteli, který mi udělal takovouhle radost v kuchyni.

Výhercům srdečně blahopřejeme a v dalším článku se můžete těšit na další nádherné příběhy!

Příběhy z této soutěže budou předány zástupcům značky MORA, která je hlavním partnerem soutěže, takže si je můžete přečíst i na sociálních sítích značky MORA. 

Přečtěte si také dojemné příběhy ostatních výherců:

Uložit

Reklama