Každá alergie dokáže člověka pořádně potrápit, ale přecitlivělost na milovaného domácího mazlíčka hraničí s rodinou tragédií, kdy mazlíček musí z domu. I takový příběh však může mít šťastný konec...

Alergie je pěkná mrcha, většinou se objeví úplně nečekaně - o to víc svoji oběť potrápí. Přečtěte si příběh Aleny, která tak dlouho léčila sebe, že ji ani nenapadlo zaměřit se na samotné nositele alergenů - na svoje tři kocoury... Ostatně, koho z nás by to napadlo, že?

Alena a její kocouři

CatCo si pamatuji, měli jsme doma kočky. Jejich počet se různil podle aktuálního stavu koťat a zaběhnutých kocourů, ale minimálně tři kočičí kamarádi nám vždy dělali společnost.

Tři a půl roku na kolejích pro mě bylo vyložené utrpení, protože mi nikdo nezahříval nohy pod peřinou a nepředl mi při usínání do ucha. Když jsme se pak s mým, tehdy ještě partnerem, dnes už manželem přestěhovali do vlastního domečku, vezli jsme s sebou rovnou tři chlupáče z nedalekého útulku.

Jenže asi po dvou letech společného soužití se mi začalo zhoršovat zdraví. Byla jsem často nemocná, unavená a slabá a trpěla jsem nekonečnou rýmou. Když mě obvoďařka poslala k alergologovi, čekala jsem snad všechny ortele - od snížené imunity po přecitlivělost na jídlo, ale že budu po skoro třiceti letech strávených s kočkami alergická zrovna na ně, to mi vážně vyrazilo dech!

Nejen, že jsem to nečekala, ale také jsem se s tím rozhodně nehodlala smířit - naši tři mušketýři (kocourky jsme pojmenovali Athos, Portos a Aramis) jsou jako moje děti, jsou to mí miláčkové, moje zlatíčka. Nikdy bych je nedala pryč!

Takže začala doba intenzivního hledání řešení - zkoušela jsem různé léky a všemožné preparáty, ale buď nezabíraly vůbec, nebo jsem po nich byla strašně unavená a malátná. Cítila jsem se tak bezradně. Za nic na světě jsem se nechtěla svých kočičáků vzdát, ale také jsem nedokázala žít s neustálými zdravotními problémy. Připadala jsem si jako chycená v pasti, uvězněná v nekonečné spirále, ze které se nedokážu vymanit.

K vyléčení mi pomohla autonehoda

Jenže jsem nehavarovala já, ale pod kola náklaďáku vletěl můj Portos - naštěstí si ho řidič všiml a odnesla to jen packa, ale stejně jsem s ním hned letěla k veterináři. Doktor toho trumberu vyšetřil, nožku mu zrentgenoval a obvázal. „Nebojte, má to jen zhmožděné!“ zněla ta krásná uklidňující slova. Ale já se stejně bála. Při představě co všechno se mohlo stát jsem se v té ordinaci rozklepala jako osika. Jakmile si doktor všiml, jak jsem zelená, nabídl mi panáka slivovice na uklidnění.

Skoro jsem ho do sebe kopla, když mi došlo, že na ty svoje zatracené léky si nemůžu dát ani hltánek.

Když jsem doktorovi povyprávěla o svých potížích s alergií, nabídl mi speciální šampon, kterým se nemyje alergik, ale jeho zvíře. Byl sice pěkně drahý, ale to všechny léky taky. Rozhodla jsem se, že to vyzkouším - při nejhorším to bude nejdražší běžný kočičí šampon a mí kocourci budou mít alespoň krásnou srst.

A světe, div se, ono to vážně zabralo! Jak jsem se později dozvěděla, nebyla jsem alergická přímo na srst, ale na výměšky mých kocourů - na sliny a maz, kterými byla jejich srst pokryta.

Opravdu neumím vysvětlit, jak tenhle zázrak funguje, ale každopádně je účinný. Můj konečně už ne napuchlý a rudý nos je toho důkazem. Neříkám, že je to jednoduché, musím doma pravidelně čistit všechny textilie a bojovat ve vaně s kocoury, kteří ze všeho nejvíc nesnáší koupání, ale hlavně, že můžeme být normálně spolu.

Takže díky, pane doktore, a alergii zmar!

Alena

Názor alergologa

Na takto aplikovaný přípravek jsme se zeptali alergoložky Bronislavy Novotné, vedoucí alergologické ambulance Fakultní nemocnice v Brně. Podle ní samotný přípravek nic vyřešit nemůže, protože kočičí alergen není pouze na kočce, ale v celém prostředí, kde se kočka pohybuje...

„Kočičí alergeny jsou obsaženy nejen na srsti, ale ve slinách, v moči, alergizují také odloupané epitelie kůže. Kočičí alergeny jsou velmi malé a nacházejí se v prostředí obydlí velmi dlouhou dobu, Padají na koberce, nábytek, lůžko a stěny. I po odstranění kočky velmi dlouho v prostředí, kde kočka žila, přetrvávají (dokonce až půl roku).
Americká akademie alergologie a klinické imunologie doporučuje komplexní přístup ke snížení výskytu kočičího alergenu ve vnitřním prostředí (péče o nábytek, stěny, lůžka, podlahy) s dokonalým větráním.
Co se týče péče o samotnou kočku, je třeba ji koupat každý týden v teplé vodě, vybrat do jídelníčku potraviny, které zabrání, aby ji svěděla kůže, a tím se omezilo rozšiřování suchých odloupaných částí do prostředí. Kočka by měla mít v obydlí vymezené své místo, a to zásadně mimo ložnici.
Proto samotné natírání srsti kočky nemůže být účinné opatření ke snížení výskytu kočičího alergenu v prostředí.“

Kam dál?

Reklama