Sport by měl být v první řadě zábava, nikoliv povinnost. Sport by si měl člověk užívat a měl by mu za všech okolností přinášet radost a potěšení. I přesto, že to občas může být pořádná dřina. Dorazit do cíle nebo zdolat svou pomyslnou metu má totiž cenu zlata. A přesně tak bych popsala můj výlet do Varšavy na překážkový běh Reebok.

Tak trochu jiný Spartan Race

Závody Spartan Race, kdy běžíte a navíc přelézáte, podlézáte nebo třeba šplháte po překážkách, a to vše v přírodě, v blátě nebo třeba vodou, se řadí už nějaký ročník mezi nejoblíbenější závody vůbec. Láká to ve velké míře (ne)běžce, party kamarádů nebo děti, které se nebojí trochy adrenalinu. Na podobném principu byl sestaven i závod Reebok Powerun by Runmageddon, polská série OCR, překážkových běhů. Tato běžecká výzva vznikla právě díky značce Reebok a já měla možnost reprezentovat český tým.
Powerun byl sestaven vcelku unikátně – čekalo nás přes 10 kilometrů a přes 10 nejrůznějších překážek. Velkou výhodou byl fakt, že jste jednotlivé úkoly mohli zdolat, anebo také ne. Pokud jsem se rozhodla pro překážku, na konci závodu se mi odečetla minuta z celkového času, a to byla slušná motivace, nemyslíte?
Náš tým se rozhodl, že rozhodně taktizovat nebude, užije si závod na maximum a pustí se do každého úkolu. A víte, co? Bylo to skvělé!



Závod pro odvážné holky

Já jsem dálkový běžec, uběhnu maraton, a tak mi představa zhruba desetikilometrové trasy vůbec nepřišla náročná, ale na konci závodu jsem musela říci, že to byla pořádná dřina. Kombinace horkého a slunečného počasí, náročných úkolů a běhu, to není jen tak. Oproti klasickým Spartan Race závodů v přírodě, jsme si užili „čistou“ verzi a stihli jsme se ještě pokochat krásnou Varšavou a trasou kolem řeky Visly. Powerun nás v našem čase vypustil na trať a už jsme se jen mohli nechat překvapit tím, co si na náš organizátoři připravili. První překážkou byla bradla a pokud to měla být rozcvička, mně hned v úvodu málem upadly ruce a skoro jsem neunesla samu sebe. Po dalším kilometru následovala překážka Helikoptéra neboli řetězový žebřík, pokračovalo se na ručkování z lana na lano, vysoké síťované stěny, podlézání pneumatik, balancování na řetězech, kruhy... Často to byl opravdický adrenalinový zážitek a holky si na trati otestovaly svou odvahu. Stejně tak i já. Byl to skvělý zážitek, makačka, protože přejít z běhu do šplhu, seskoků, plazení nebo ručkování, to není příliš plynulé a snadné, ale jsem šťastná, že jsem se mohla závoru PowerRun zúčastnit, poznat skvělou partu stejných běžeckých nadšenců, a navíc jet poprvé nočním vlakem. Takže díky a těším se zase příště!

Také si přečtěte:

Reklama