Bulvár

Varlata má a pěkně mu visí

Církevní kariéra byla ve středověku žádanou životní volbou. I relativně prostý muž mohl vystoupat poměrně vysoko po žebříčku moci, pokud byl dostatečně chytrý a politicky protřelý. Ženské kláštery však zdaleka takové příležitosti neskýtaly. A ve světském kléru už vůbec nebylo pro ženy místo. Nemohly se stát knězi, biskupy nebo kardinály. A už vůbec nepřicházelo v úvahu, že by se žena stala papežem. Přesto se to, alespoň podle legend, jedné podařilo.

Noc vášně za papežství
Podle prvního autora legendy z poloviny třináctého století, dominikána Jana de Mailly, žila prý v Římě někdy na přelomu jedenáctého a dvanáctého století velmi talentovaná a vzdělaná žena, která se převlékala za muže. Povedlo se jí získat post notáře u papežské kurie a po čase byla vysvěcena na biskupa, samozřejmě aniž by kdokoliv znal pravdu o jejím pohlaví. Pro svou nesmírnou moudrost a rozhled byla nakonec jmenována kardinálem a posléze i zvolena na papežský stolec. O tom, jakou byla papežkou, jestli dobrou či špatnou, se toho příliš nedozvíme. Snad jen že povolila staroslověnskou liturgii. O čem však legenda nemlčí je smutný konec této ženy. Snad toužila po důvěrnosti, snad ji prostě zradilo roztoužené tělo - v každém případě se však milovala s jedním ze služebníků, kterému bezmezně důvěřovala. A otěhotněla. Při projížďce v sedle pak prý porodila syna. Když to uviděl římský lid, rozzuřil se a smýkal ji uvázanou za ocasem koně ulicemi. Nakonec ji dav ukamenoval a její tělo spálil na místě, kde zemřela. Na očištění církve od této hříšnosti prý byl ustanoven čtyřdenní půst. Jméno této papežky není zmiňováno ani v de Maillyo kronice, ani v Sedmi darech Ducha svatého od dalšího dominikána, Etienna de Bourbon, ve kterých je legenda o papežce také zmiňována.

Jan z Anglie
Poněkud odlišnou verzi příběhu zaznamenal ve své kronice další autor ze třináctého století, Martin z Troppau. Podle něj přivedl jistý mladík do Athén svou milenku, převlečenou za muže, aby se s ní jako student kněžského semináře mohl nadále stýkat. Dívka se vzdělávala spolu s ostatními chlapci a brzy se ukázalo, že je mnohem chytřejší než oni. Snad spolu se svým milým, snad už sama pak odešla do Říma, kde pod jménem Jan z Mainzu neboli Johannes Anglicus pokračovala ve studiu. Svou vzdělaností si brzy získala uznání a respekt. Učila dokonce na univerzitě, byla vysvěcena na biskupa, jmenována kardinálem a po smrti Lva IV. v roce 855 zvolena papežem. Ovšem i podle této verze otěhotněla se svým důvěrníkem (zdali šlo o onoho milence z počátku příběhu či nikoliv, nevíme) a uprostřed procesí ze Svatopeterské baziliky do Lateránu, někde mezi Koloseem a sv. Klementem, porodila. Po porodu prakticky okamžitě zemřela a její tělo bylo na místě spáleno. Od té doby se prý papežové vyhýbali této cestě, protože si ošklivili zmiňovanou událost. Podle této verze byla Jana papežkou dva roky, sedm měsíců a čtyři dny. V jednom opisu Martinovy kroniky se objevil i jiný konec legendy - po porodu prý byla Jana ihned sesazena a odsouzena k doživotnímu pokání ve vzdáleném klášteře. Její syn se stal kardinálem v Ostii a nechal po matčině smrti převézt její ostatky do tohoto města.

Dcera papežova?
Martin z Troppau žil v kurii jakožto papežský kaplan penitenciář, a proto byl jeho příběh dlouho považován za pravdivý. Podporovala ho i existence sochy ženy s dítětem poblíž cesty, kde měla údajná papežka porodit, stejně jako nápis v latině na místě, kde mělo být její tělo spáleno. V pozdějších verzích legend se spekulovalo i o původním jménu papežky - snad byla pokřtěna jako Agnes nebo Gilberta. Říkalo se také, že byla nelegitimní dcerou předchozího papeže. Před porodem na cestě prý měla vidění, ve kterém dostala na výběr - buď bude nadále papežkou, ale po smrti ji čeká věčné zatracení, nebo ji postihne dočasná nemilost, ale její duše bude spasena. Vybrala si dočasnou nemilost, a proto při porodu zemřela a její duše se dočkala spásy.

Papež Zachariáš
Papežka Jana byla také zobrazována na tarotových kartách místo postavy Velekněžky. Dokonce i Jan Hus ve své obhajobě v Kostnici papežku Janu zmiňoval, a toto jeho prohlášení nebylo nikým zpochybňováno. Ovšem v seznamu papežů - Liber Pontificalis - ani mezi papežskými portréty u sv. Pavla za hradbami se papežka Jana ani Johannes Anglicus nikdy nevyskytovali. V patnáctém století s rozvojem historické kritiky zpochybnili někteří katoličtí autoři pravdivost celého příběhu. Za falsum definitivně označil celou legendu papež Klement VIII. v roce 1601 a nechal bustu papežky Jany v sienské katedrále změnit na bustu papeže Zachariáše. Někteří protestanti však, především v rámci protikatolické propagandy, prohlašovali příběh papežky Jany za pravdivý ještě v devatenáctém století.

Původ legend
Přitom je zjevné, že ani z časového hlediska pro Janu prostě mezi papeži není místo - Benedict III. byl zvolen prakticky ihned po smrti Lva IV. Možný původ tohoto příběhu můžeme hledat v obvinění, které čas od času vznášeli představitelé církve západní proti církvi východní - že totiž v církvi východní mohou být biskupy i eunuši a ženy. Jinými autory je legenda považována za úmyslnou satiru, zesměšňujíc mužnost některého z mnoha Janů na papežském stolci (v úvahu přichází Jan IX. nebo XI.). Podle některých verzí byl Johannes Anglicus historickou postavou, byl to biskup, ale byl rozpoznán jako žena už po svém příchodu do Říma a nikdy se nestal papežem.

Hlavně varlata!
Z mýtu o papežce Janě se vyvinula ještě jedna půvabná legenda - muži zvolení za papeže prý museli před vysvěcením usednout bez kalhot na stolec, který měl v sedadle otvor. Kardinálové prý pak pod stolec nahlédli, a bylo-li vše v pořádku, oznámili: „Testiculos habet et bene pendentes - Varlata má a pěkně mu visí.“ Tento mýtus má zřejmě původ v nálezu řady starořímských lázeňských stoliček, které skutečně měly otvor.

Myslíte si, že je možné, aby na papežský stolec kdysi usedla žena? Nebo jde jen o legendu? A měly by mít ženy tuto příležitost? Co si myslíte o svěcení žen? Znáte nějakou jáhenku, kněžku nebo biskupku? Nebo třeba rabínku?

   
30.01.2007 - Společnost - autor: Ivana Kuglerová

Komentáře:

  1. [6] Maggy

    Ano znám jednu kněžku. Je to moje dobrá známá. Byla vdaná, má dvě děti, pak se rozvedla. Nyní už nevykonává kněžský úřad v církvi evangelické. Nyní je v starobním důchodu. (Protože jsem toto téma se svou známou neprobírala, nebudu zde uvádět její jméno.) Jsem sice katolička, ale to mi nebrání se s ní stýkat. Vždyť bůh je jeden a pro všechny.

    Četla jsem také knihu Papežka Jana, velice se mi líbila. Myslím, že bych si uměla představit na papežském stolci ženu. Proč ne!

    superkarma: -1 15.04.2009, 15:00:55
  2. avatar
    [5] ellinor [*]

    jestli nějakou neznáme? no jéje, mě křtila farářka a za tři roky tam měla dvě vikářky, jakési farářky v záběhu (jsem u Českobratrské evangelické církve). U nás smějí být i jáhenky. Jenže si myslím, že je těžké získat si jako žena ve sboru respekt - ne snad u mužů, ale u starších babiček, které nejraději svého pana faráře, protože "to tak bylo dycinky".

    superkarma: 0 30.01.2007, 20:28:32
  3. avatar
    [4] Irka1 [*]

    hmmmm, tak jsem schvalne chtela vedet, zda nekdo nejakou knezku jmenuje a nic .

    Uz aspon z duvodu, ze Ludmila Javorova je Ceska ( autorka clanku by si o tom mohla neco zjistit, kdyz uz o tom pise).

    superkarma: 0 30.01.2007, 17:36:54
  4. avatar
    [3] vládík [*]

    Milovníkům historických rommánů doporučuji na toto téma knihu Papežka Jana od D. Grossové. Četla jsem jí kdysi a moc se mi líbila.

    superkarma: 0 30.01.2007, 12:45:20
  5. avatar
    [2] aiša [*]

    o té jedné sem slyšela už dříve,ale ta druhá ,jinak nechápu proč jenom muži sou v církvi biskupové a papežové,jo diskriminace

    superkarma: 0 30.01.2007, 12:14:29
  6. [1] gentiana [*]

    Myslet si můžu cokoli, třeba že mi za uchem sedí ufon a říká, co mám dělat. Je to jedno ze základních práv. Ale ptát se, jestli si myslím, že historická událost je pravdivá, tedy v tomto případě neudálost.... nemá to logiku větší, než se ptát, kolik si mslím, že mám nohou. Legenda je to ovšem půvabná, jako konec konců mnoho legend.
    Co se žen na vysokých církevních postech týče, tak některé druhy protestantů to vesele provozují. Co se katolíků týče.... no, pěkně by to rozkopalo tradice a asi by to mělo i rozličné technické potíže. Vzhledem k tomu, že spousta věcí má na sobě nános pěkných pár století rozlčných výkladů a je naplněna významy, bylo by docela zajímavé, jak by se s tím teologie vyrovnala.

    superkarma: 0 30.01.2007, 10:17:34

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme