Prosím o zvýšenou pozornost! V tomto článku byla prokázána přítomnost vysoce inspirativní osobnosti!

 

Varhan Orchestrovič Bauer
Nesnáší pokrytce a tzv. proplouvače". Má vlastní názor a odvahu jej prosadit. Studoval tři vysoké školy a Konzervatoř Jaroslava Ježka – obory skladba a dirigování. Dovede zpaměti napsat periodickou tabulku na účet v kavárně a svojí inteligencí by hravě předčil většinu lidí v showbusinessu. Složil hudbu pro Formana, a přesto jej jeho vlast považuje za magora" a rebela. Máte-li stejný názor na pana Varhana Orchestroviče Bauera, pak vám doufám tento článek otevře oči. Strávila jsem dvě hodiny v přítomnosti tohoto charismatického muže a do puntíku jsem si je užila! 

 

Seděla jsem na čalouněném křesílku jedné příjemné kavárny v centru Prahy a čekala, až dorazí. Nakonec jsem se dočkala a do kavárny vplul nezvykle bíle oděný, rozevlátý muž s vlasy temnými jako uhel. Sedl si vedle mne a já si začala chystat otázky. Hned na začátku se mi svěřil, že zrovna skládá hudbu k loutkovému hororu. 

 

Loutkový horor? To zní zajímavě. O čem zmíněný projekt vlastně je?

Jmenuje se to Bloody Merry Christmas a je to loutkový horor. Chlapeček dostane pod stromeček krabici s nápisem Malý dřevorubec a uvnitř najde motorovou pilu. V městečku řádí masový vrah, převlečený za vánoční stromeček, a vloupá se k nim domů a... Je to fakt ujetý, proto se mi to líbí.

Momentálně mám ale rozepsanou i operu, balet a muzikál – tedy kromě filmové muziky...   

 

Osobně Vás považuji za vysoce inspirativního člověka, kdo byl ve vašich začátcích pro Vás inspirací či vzorem?

Leonard Bernstein jako dirigentská i skladatelská osobnost a pak samozřejmě John Williams, co složil hudbu např. k filmu E. T. Mimozemšťan nebo Star Wars. Úplně mě to tehdy dostalo. Uvědomil jsem si taky, jak je hudba ve filmu důležitá, tvoří jeho duši a jakési svědomí. Nejvíce symfonické hudby většina lidí stejně naposlouchá ve filmu.

 

Čím Vás hudba k filmu Pán prstenů zklamala? Co jsem slyšela, lidem se docela líbí soundtrack k tomuto filmu.

Je moc placatá. Nemá žádnou 3D nadstavbu - a nejsou tam protihlasy a ani orchestrace není na dobré úrovni.

Kdyby to dělal John Williams nebo Jerry Goldsmith, tak byste viděla...

 

Kdybyste si mohl zvolit nějaký příběh, ať už knižní či dějepisný, k němuž byste chtěl složit hudbu, který byste si vybral?

Chci ted složit hudbu k muzikálu Marie Antoinetta na libreto Pavla Vrby, který se bude hrát příští rok na podzim nejspíš v divadle Hibernia. Rád bych ale taky složil hudbu k Písni písní, což je úžasná záležitost z Bible o lásce a milování. Ale faktem je, že dobrých témat je opravdu pomálu, často jsou už užitá... 

 

Jaké je Vaše oblíbené hudební dílo?

Mám rád od Arthura Honeggera Johanku z Arku a samozřejmě Svěcení jara od Igora Stravinského. Jinak i třeba Milese Davise, Franka Zappu, Toma Jonese, Beatles a klidně i drum 'n' bass...

 

Jste umělec, máte tedy nějakou múzu?

Samozřejmě, ženy jsou největší inspirace, oblkopuji se jen těmi nejženštějšími a nejinspirativnějšími. Sám mám spoustu energie, můžu jí hodně dávat a taky ji rád hodně a často přijímám.

 

Co je tedy pro Vás ve vztahu důležité?

Aby to jiskřilo a aby přenos energie probíhal naplno oběma směry. Člověk do toho musí skočit, a ne si namočit jenom jednu nohu. Nejdůležitější je komunikace, umět partnerovi říct nebo naznačit: To se mi líbí, to mi dělej. To se mi nelíbí, to mi nedělej." Když to nefunguje a ti dva lidé spolu vlezou třeba do postele, tak je to špatné, a taky se to promítne i do jiných věcí - třeba do sebeklamu a neadekvátního sebevědomí.

 

Jaký typ žen Vás přitahuje?

Silné, plné ženskosti, třeba jako Sophia Loren nebo Salma Hayek. Bojovnice jako já, které něčemu věří a umí se do něčeho pořádně ponořit. Jsem hrozně kritický a náročný na ženy. Hledám mezi nimi osobnosti, které dělají věci pořádně. Proto se obklopuji jen těmi nejsilnějšími, jsou pro mne měřítkem, je to skvělý barometr. Takové ty submisivní blonďaté služky” s nízkou energetickou hladinou, to není nic pro mě... (smích)

 

Rád provokujete lidi. Děláte to kvůli jejich pokrytectví a maloměšťáctví?

Dělám to záměrně, aby si lidé přestali nechat diktovat a přestali papouškovat po Paroubkovi a udělali si vlastní názor, a uvědomili si tak, co je pro ně samotné dobré. Dřív jsem provokovoval spíše oblečením - nosil jsem duhové oblečení a každou botu jinou. Teď spíše odhaluji nesmysly, které se všeobecně považují za takzvaně správné, ale ve skutečnosti škodí.

 

Jaký je Váš názor na úpadek kultury v dnešní době?

Dnes je doba malých lidí”, stejně jako v 50. letech, akorát že ideologickou totalitu nahradila totalita peněz.

U moci jsou většinou takoví ti vyčůránkové”, kteří zbohatli na základě všeobecné neinformovanosti a zmatků po revoluci. Problém vidím v tom, že v Česku jsou v showbusinessu většinou pseudohvězdy nebo ksichty" z Novy a řídí to všechno lidi z bývalého režimu. Mladí a opravdu talentovaní lidé se tak k ničemu nedostanou nebo se musí upsat a pak poslouchat”. Ale to se časem změní, internet je naštěstí nezaujatý a tudy vede další cesta pro novou generaci, vliv televize a rádia klesá. 

 

Vystudoval jste střední chemickou školu, přesto jste si nakonec zvolil hudbu. Nelákala Vás škola s podobným zaměřením, jako byla Vaše střední?

Ve skutečnosti jsem po střední studoval v Praze dva roky organickou chemii na VŠCHT.  Pak jsem ale odešel na Filosofickou fakultu a půl roku studoval hudební vědu. U toho jsem ale taky nezůstal a zkusil Pedagogickou fakultu, obor český jazyk a hudební výchova. To už jsem ale souběžně byl na konzervatoři a studoval skladbu a dirigování a po získání modré knížky jsem se plně oddal hudbě. Už ve dvou letech jsem měl dobrý hudební sluch. Později, když jsem slyšel nějakou melodii, dokázal jsem ji na klavír bez not zopakovat. Hudba se poslouchá, je spojena s duší, není to o přehrávání not z papíru.

 

Splnil jste si svůj sen, co jste pro to musel obětovat?

Obětoval jsem vše – čas, peníze, vztahy... Spoustu let jsem neměl nic. Jezdil jsem plesnivým trabantem dvacet let. Byl jsem vším: skladatelem, dirigentem, managerem, sháněl jsem hraní a hudebníky, půjčoval si pro ně nástroje, zajišťoval pronájem sálu, vyplácel muzikanty a nakonec ještě po nich uklízel. Hudební establishment mě k ničemu pořádnému nepustil, ale mohl jsem si vždycky dělat, co jsem chtěl. Dokázal jsem být svobodný a nezávislý i bez finančního zázemí a jiných věcí, i když to někdy bylo velmi velmi těžké.  

 

Jaký byl klíčový moment ve Vašem životě, něco, co Vás ovlivnilo?

Vzpomínám si, jak jsem si v jedenadvaceti poprvé sestavil vlastní orchestr. Předstoupil jsem před šedesát lidí, rozdal svoje první noty a zvedl ruce a začal dirigovat. Moje hudba se na mne vrátila s tak neuvěřitelnou sílou, že jsem přestal dirigovat a poslouchal s otevřenou pusou. Byl to skvělý pocit, naplňující i plný pokory zároveň. Nikdy předtím jsem něco takového nezažil. Uvědomil jsem si, že to je to, co chci dělat, a začal jsem se tomu do hloubky věnovat, neustále studovat a zlepšovat se – je to práce na celý život. 

 

Jaké bylo pracovat s panem Milošem Formanem?

Úžasné. Je to velice inspirující, laskavý a duchem mladý člověk, který neustále vtipkuje, přemýšlí a hledá nová a neobvyklá řešení. Zároveň má ale autoritu a budí respekt. Skoro každý večer nás zval na večeři, vyprávěl nejrůznější příhody a všechny nás při tom inspiroval a vlastně učil – jeho způsob myšlení je tak trochu nakažlivý.

 

Jak probíhalo skládání hudby k filmu Goyovy přízraky?

Když skládám hudbu, tak poslouchám” obraz. Prostě vypnu zvuk a hledám tu emoci, ten pocit, který bych z té scény chtěl mít. GP byly ale těžké. Pracoval jsem pod obrovským tlakem a skoro jsem nespal ani nejedl. Hrábnul jsem si na úplné dno, psychicky i fyzicky. Nakonec jsem to všecko ustál a stanul ve studiu Abbey Road před London Symphony Orchestra.

 

Kdybyste měl příležitost pracovat a žít v USA, přijal byste ji?

Jsem celkem přizpůsobivý, nové prostředí je inspirující, jednu dobu jsem bydlel dokonce v L. A. Teď tam mám agentku, takže něco určitě přijde, ale chci se také vracet sem, rád koncertuju se svým Okamžitým Filmovým Orchestrem. Taky mě čeká na podzim nazkoušet a dirigovat koncertní turné Evy Urbanové a Olomoucké filharmonie.

 

Jaké je Vaše krédo?

Hudba je mé náboženství a já se neustále učím, jak být jednou jejím nevyšším kněžím...

Bez hudby to prostě nejde.

 

Uplynuly dvě hodiny a my se s panem Bauerem rozloučili. Odcházela jsem s úsměvem na tváři a skvělým pocitem z nejlepšího rozhovoru, jaký jsem kdy dělala.

 

Chemie je vlastně alchymie, a ta je o sebepoznání a sebezdokonalování, což je nekonečná práce. Člověk nemůže přestat, jakmile přestane, umře.”  

                                                                                                Varhan Orchestrovič Bauer

 

Autor fotografií: Ivan Malý

Reklama