Teď jsem asi nadzvedla ze židle nejednu z vás. Odpusťte mi, ale mám k tomuto tvrzení několik důvodů.

Když jsem byla vdaná, navařila jsem se dost. Denně jsem klohnila teplé večeře s omáčkami, knedlíky a masem, a stejně to nikdo neocenil. Ale o tom jsem se tady už zmínila a nechci se opakovat.

Teď když něco uvařím, dcery se v tom podloubou a pak to většinou vyhodím. To plýtvání mě rozčiluje, a tak jsem se zařekla, že budu vařit jen tehdy, kdy na to budu mít vyloženě chuť. Kromě toho si dcery vaří už samy, a hlavně po svém, což považuji za velkou výhodu.

Uznávám, že nejsem žádná excelentní kuchařka a bude to asi tím, že nevařím s tím správným požitkem. Nejsem ani gamet ani gurmán. Jím, abych žila a nežiju proto, abych jedla.

Já si totiž mnohem víc pochutnám na obyčejném chlebu se sádlem, než na svíčkové.

Reklama