Reklama

Návraty z vánočních večírků bývají různé a většinou se odvíjí od toho, jak moc bujaré oslavy byly. Cilka (27) na ten svůj loňský vzpomíná s úsměvem a mrazením v zádech zároveň. Mohl totiž skončit tragicky.

„Nejsem zvyklá moc pít, ale tenhle vánoční večírek volal po výjimce. Byla jsem v nové práci, tak si se mnou chtěl každý připít na tykání. A odmítněte je… Ano, dopadlo to přesně, jak tušíte. Po půlnoci už se mi motal jazyk i nohy, a tak mi nějaká dobrá duše zavolala taxíka. Vypotácela jsem se čekat na něj ven, naštěstí to netrvalo dlouho. Nebylo totiž zrovna teplo, byť já to v tu chvíli díky alkoholu vnímala jinak. Vůz zastavil před restaurací a já nasedla, ne zrovna způsobně. Spíš jsem se pracně nasoukala na zadní sedačky a lehla si přes ně. No uznejte, když je člověk grogy, na nějakou distingovanost si nehraje,“ krčí rameny Cilka a pokračuje ve vyprávění.

žena

Zdroj fotografií: www.shutterstock.com

Snažila jsem se taxikáři vysvětlit, kam mě má zavézt, ale šlo to těžko. Artikulace pokulhávala. Dodnes mám toho řidiče v živé paměti, jak na mě zmateně a udiveně hledí. Takovou zákaznici už asi dlouho nevezl. A přitom by si jeden pomyslel, že jsou při svém povolání zvyklí na ledacos, blesklo mi hlavou a dál jsem se pokoušela mluvit co nejsrozumitelněji. Zdálo se, že to konečně vyšlo. Chlapík kývl, otočil se po směru jízdy a konečně zařadil rychlost. Já s úlevou po vyčerpávajícím vysvětlování usnula. Probudilo mě až jemné třesení ramenem a jakoby z dálky znějící slova, že už jsem doma,“ líčí mladá žena s tím, že už se nemohla dočkat vlastní postele.

„Protřela jsem oči, posadila se a zalovila v kabelce. V peněžence mi zůstala pětistovka, tak ji muži za volantem podávám se slovy, ať si drobné nechá. On se ale jen usmál a bankovku mi vrátil. Tentokrát jsem se musela vyjeveně tvářit zase já, protože hned přispěchal s vysvětlením. Jenže jeho slova, že nemusím platit, protože on není žádný taxikář, mě vykolejila ještě víc. No jistě! Já nasedla sice do žlutého, ale úplně obyčejného auta neznámého člověka! Hrklo ve mně, ale pán byl naštěstí galantní. Pomohl mi vystoupit a ještě mi popřál hezké Vánoce. Nezapomněl ani dodat, ať na sebe příště dávám větší pozor a už tolik nepiju. S vřelým díky jsem celá rudá zapadla do našeho vchodu a zhluboka si oddychla. Fakt bylo štěstí, že jsem narazila na slušného člověka a dojela v pořádku!“ uzavírá svou příhodu.

Čtěte také: