Možná nejsem sama, kdo rok co rok bojuje s otázkou, zda si koupí znovu stromeček živý, nebo tentokrát už sáhne po umělém...

Vloni jsem na kratičký okamžik byla přesvědčená, že tato otázka mě už do budoucna nebude muset trápit.

Rozhodla jsem se totiž:

 

Žádný stromek nebude!

 

Bylo 25. prosince a my si s manželem v klidu popíjeli odpolední kávu. Vánoční koledy tiše proplouvaly obývákem a za okny se k zemi snášel sníh.

Vychutnávala jsem si kouzelnou, nezaměnitelnou vánoční atmosféru plnými doušky. Poklidnou náladu jen sem tam narušily výkřiky našich dětí, které si hrály s kosmonauty a vesmírnou lodí. Jejich zběsilé úprky po bytě a hlášky typu „Pozor zaznamenán útok mimozemšťanů!“ mě ujišťovaly v tom, že z dárků mají skutečnou radost.

 

Mladší syn dostal plyšového dráčka, který v očích staršího syna byl jasným obyvatelem jiné planety. Dráček statečně odolával obraně plastových kosmonautů a Země byla tudíž před totální zkázou.

„Zničíme ho spuštěním teleportu! Pošleme ho na druhej konec vesmíru!“ zařval starší syn a vyzdvihl kosmickou loď nad hlavu.

Mladšímu se však nápad  nelíbil ani trochu. Patrně představa dráčka putujícího pustým a studeným vesmírem v něm vzbudila pocit lítosti. Skočil tedy po plyšákovi a schoval ho za záda.

Starší syn však pevně stál za svým rozhodnutím – konečně, co důležitějšího může být než statečná obrana Země! Teleport byl připravený vyslat dráčka na nekonečnou pouť vesmírem a syn od svého plánu prostě nehodlal ustoupit.

Strhla se honička. Mladší utíkal s dráčkem (mimozemšťanem) za zády, starší ho pronásledoval kosmickou lodí…

 

Větu „Přestaňte se honit!“ jsem chtěla vyslovit ve stejné chvíli, kdy mladší zakopl o stojánek stromku… Borovice se neuvěřitelně nahnula a já na sekundu doufala, že ji manžel stačí chytit.

Nestačil.

Následovala rána a zvuk tříštících se ozdobiček se nesl pokojem jak skutečný duch Vánoc.

Kluci rázem zapomněli na záchranu Země či dráčka. Jen stáli s pusou dokořán a zírali na tu spoušť. Zírali stejně jako já…

 

Tehdy má první reakce byla: „A příště žádnej stromek nebude!“

Pochopitelně ta věta byla vyslovená v afektu, v šoku z pohledu na tu spoušť po celém pokoji.

I když ... možná jsem ji na kratičký, prchavý okamžik myslela fakt vážně ;o)

 

Loňský sníh ale odnesla minulost a s ním vybledl i zážitek na zničený stromek a rozbité ozdobičky. Takže:

 

Období, kdy se kupují stromečky se blíží, a já opět zvažuji: umělý, nebo živý?

 

Tuto větu si pokládám rok co rok. Rok co rok přemýšlím, jestli by už vzhledem ke stále stoupajícím cenám živých stromků nebylo rozumné koupit stromek umělý. Pochopitelně kvalitní, umělý stromek není zrovna levnou záležitostí, ale když si zpětně přepočítám peníze, které jsem každý rok investovala do živého stromku, konečná suma je skutečně zajímavá.

 

Jenže na druhou stranu: miluji, když s manželem vyrazíme na nákup stromečku a vybíráme a vybíráme. Miluji tu vůni smrčku nebo borovice, která dokáže okamžitě navodit vánoční náladu. Miluji chvíle, kdy stromek s manželem ořezáváme (a on se u toho rozčiluje), aby se vešel do stojánku… Jsou to všechno jen drobnosti, já vím, ale mně ty drobnosti prostě dělají radost.

 

Upřímně, nemyslím si, že se někdy skutečně rozhodnu ke koupi umělého stromečku, i když má bezpochyby mnoho předností…

Myslím, že i letos vyrazíme s manželem vybírat smrček nebo borovici. I letos se manžel bude při ořezávání kmene rozčilovat, i letos se umažu od smoly a možná i letos stromeček díky dětem poletí k zemi. Ale já, díky tomu všemu, budu mít ten úžasný pocit, že jsou zase Vánoce a že opět prožívám chvíle, které jsou jen jednou do roka ;o)

 

 

A co naše čtenářky? Jaký stromeček si vyberou ony?

Ťapina: Stromeček zásadně živej a nenechám se překecat na umělý. Jsou to stejně stromky z prořezů, které by se jinak vyhodily, tak proč by nemohl ještě aspoň udělat radost? Nemáme děti, takže si klidně i koupíme nějaký křivý, který by jinak nikdo nechtěl.

 

Andula: My míváme stromeček živý, pak ho zasadíme na chalupě…

 

Káča: Já bohužel umělý, ale je to praktičtější, nestresuju se, že ho ještě nemám, pak že je křivej, pak že opadává a že je z něj bordel. Mohla bych to začít okecávat ekologií, ale pro mě je to prostě pohodlnější. Voní mi ve váze větve, dělám si adventní věnec, s tím jsem spokojená.

 

Olina: Vánoční stromek mám ráda živej, ale už několik let máme umělej a k němu ve váze na stole větve a adventní věneček taky pravej. A proč máme umělej? Hlavně z praktickejch důvodů: protože nemusíme uklízet padající jehličí, protože větvičky si narovnáme přesně tak, jak potřebujeme, protože nemusíme kupovat každej rok čím dál dražší živý stromečky, protože už nejsme malí. Dokud jsem byla dítě, tak jsme měli pravej a větší než já. Jak jsem rostla, zmenšoval se stromeček, až se nakonec stal umělým.

 

Vivian: Já si určitě vyberu živý stromeček - od dětství miluju tu vůni jehličí. Bez vůně jehličí z vánočního stromečku by mi na Vánoce doma něco chybělo... Vůně jehličí prostě k mým Vánocům neodmyslitelně patří, stejně jako třeba vůně mandarinek a pomerančů (které za mého dětství byly právě jen na Vánoce).

 

emma:  Vánoční stromek jedině umělý. Kvůli psovi (projde kolem a už padá jehličí) a úklidu. Snad jen pár větví do vázy + adventní věnec kvůli vůni :-).

Reklama