Ahoj redakce a ženy-in.
Chtěla bych vám napsat jeden příběh, co se mi stal jednou o Vánocích.
Byl to jeden rok, krásné Vánoce a strašně jsem se na ně těšila. Dárečky už jsem měla všechny nachystaný, uklizeno, všechno napečeno, a tak jsem vzala svého pejska a šli jsme se projít. Protože bydlím kousek od kopce, tak jsme měli dost na výběr, kam vlastně půjdeme. Tak jsem se rozhodla, že půjdeme naší známou cestičkou a obejdeme v podstatě celý kopec. Tak jsme šli, a když jsme byli asi v polovině, najednou začalo něco šustit v křoví. Nic jsem neviděla, tak jsem šla dál, a za chvilku slyším mňaukání. Otočila jsem se, můj pes utíkal dozadu za tím krásným černobílým koťátkem. Bylo nádherné. Můj pes ho začal olizovat a lítat kolem něj, jakou měl radost. Tak jsem se na něho podívala a zamilovala se do něj. Okamžitě jsem ho vzala, zabalila do bundy a šla rychle domů. Doma jsem ho usušila, protože bylo celé mokré a klepalo se zimou. Zahřáté nejen dekou, ale také miskou mlíčka bylo unavené, a tak si lehlo do mojí postele a usnulo tam. Tak jsme měli kočičku, dali jsme jí jméno Meginka.
A to je šťastnej konec mého příběhu.

kikinka001


Milá kikinko001,
pozdravujte Meginku a jako dárek za příspěvek posíláme 500 bodů do VVS

Reklama