Tak už je to zase tady. Vánoce. Všude ve městě je šílený frmol, doma hektická nálada a po sněhu ani památky! Nejraději bych někam zmizela a nic neslavila. Táta se mě už po několikáté vyptává, co bych si tentokrát přála... Nic mě nenapadá. I když jedno přání bych měla. Ale to se bohužel nedá koupit v žádném obchodě.

Nejvíc totiž toužím po velké lásce! Myslím, že jsem celkem k světu a komunikace s opačným pohlavím mi taky nedělá problém, přesto ne a ne najít toho pravého. Veškeré mé rádoby vztahy končily vlastně ještě dříve, než začaly. Možná jsem asi trochu náročná, ale chci prostě někoho, kdo to má v hlavě srovnaný, a ne jako naši týpci ze třídy, co ještě pořád nevědí, jak se k holce chovat, a raději tráví čas někde na skejtu nebo s joystickem v ruce. Místo dalšího vzdychání si vlezu s mísou cukroví do pelíšku a celý den koukám na jednu pohádku za druhou...

Z mého lenošení mě najednou vytrhne strašný řev z kuchyně. Běžím se tam podívat a zjišťuju, že máma při samé honbě za dokonalými přípravami zapomněla, že má v troubě vanilkové rohlíčky. Nakonec tohle neštěstí odnáším já. Máma mě posílá ven do mrazu! Musím nakoupit nové suroviny na další rohlíčky. Nikam se mi nechce. Venku mrzne jak na Sibiři. Ale nakonec jsem ráda, že z toho blázince na chvíli uteču a nadejchám se čerstvého vzduchu.

Cestou ze sámošky se rozhodnu, že se ještě trochu projdu v parku. Nikde ani živáčka. Teda vlastně ano. Roztomilá chundelatá koule mi líže boty. Tak roztomilé štěňátko jsem snad ještě neviděla! Hned mi nálada poskočila o několik stupínků nahoru. Úplně zapomenu, že tenhle krásný pejsek má jistě někde i svého páníčka. Za chvíli se za mnou ozve: „Tak tady jsi, potvoro! Jé, promiň, to nebylo na tebe,“ usměje se na mě kluk s tím nejsladším ksichtíkem, co jsem kdy viděla. Je snad ještě roztomilejší než jeho čtyřnohý přítel. A ani nevím, jak se to stalo, ale nakonec jsme se spolu tak zapovídali, že jsem na všechno kolem úplně zapomněla!

Doma jsem dostala pěkně vynadáno, ale to mi vůbec nevadilo. Tu noc se mi usínalo nádherně. Hned druhý den jsem totiž měla rande s tím klukem. Sešli jsme se zase v parku. Opět mrzlo, jako když praští, ale mně to vůbec nevadilo. Já totiž úplně hořela! Od té doby věřím na zázraky. Vždyť i Vánoce byly nakonec bílé a já dostala ten nejhezčí dárek. Velkou lásku, která mě hřeje dodnes!       

tento příběh vám posílá vodnice

Tak tenhle příběh se šťastným koncem stojí za 2000 bodů do VVS!

Reklama