Rozhodně stojí za pozornost příspěvek, který nám poslala čtenářka s nickem Eliana. Obsahuje krásnou vánoční příhodu a ještě k tomu ukázku ručně vyrobených péefek.

Elektronická doba moc papírovým přáním nefandí, ale je to tak milé, když najdete obálku ve schránce nebo světem vonící pohlednici. Voní někdy i nelichotivě, když se nese v tašce s nákupem, kde se tísní mezi hovězí svíčkovou, toaletním papírem a síťkou mandarinek, ale to bychom předbíhali....

Malý vánoční příběh jednoho novoročního přání:

Na začátku všeho byl starý pan Karton. Jeho životnost se nachýlila ke konci a zdravíčko mu již tolik nesloužilo. Vlhko ve sklepě vzadu v regále mu příliš nesvědčilo a kromě malých myšek rodiny Fouskových, které ho zahřívaly zevnitř, ho příliš na tom světě nic netěšilo. Vybledlý nápis s adresou, kde nakonec skončil, se pomalu ztrácel a přečíst se již téměř nedal. Jo, to pan Krabička vedle byl ještě mladý, svěží a jistojistě se podívá do světa. Otřásl se. Zdálo se, že chladem, ale to jen Fouskovi povečeřeli a chystali se do hajan....

Když se ráno Fouskovi vypravili do práce a děti do školy, pan Karton osiřel. Ale co to? Na jeho zašedlou pokožku dopadlo oslňující světlo. Něčí široké dlaně jej uchopily a dírkou na boku vypadl ven Fouskovic pelíšek. Pan Karton se nesl ven. Ty dlaně co ho nesly, mu po letech proklepaly kabátek a na chvilku se svlažil i sněhem, když neplánovaně upadl. Zakrátko se zase ocitl v teplíčku.

Začala lázeňská procedura. Hbité prstíky ho rozkouskovaly a promasírovaly. Pak si dal koupel. Opět masáž a koupel. Nakonec ho krásně natáhli a sušil se. Cítil se jako znovuzrozený. Když ho pořádně osušili, dostal, představte si, úplně nový a krásný barevný kabátek. Zelené lístečky, modré vločky, zlaté hvězdičky. Čísi ručky ho něžně přeložily a dozdobily jej tak, že pan Karton zářil a blyštil se a voněl novotou. Byla vepsána na jeho hruď slova, která zářila jako hvězdy na nebesích a měla velkou sílu. Psalo se v nich o štěstí, lásce, cestě, životě a kráse. Vložili jej do obálky, na které se vyjímala nádherná známka s vroubkováním jako od krajkářky. Hned poté se nesl v hřejivé kapse, aby po chvíli vklouzl do temné a chladné kovové bedýnky. Než si dal pořádného šlofíčka, už ho táhli do kožené brašny s dalšími papírovými posly...

Když ho vysypávali na hromadu před strojovou třídičkou, chvilku se bál, ale na známku mu přidali razítko a už si to šupajdil po bleskovém tobogánu až do přihrádky. Svezl se i velkým autem, vlakem a nakonec poznal i krásy vyhlídkového letu. Už byl z toho cestování celý znavený, táhlo na něj natrženou obálkou, když v tom se dostal z kožené brašny do horkých rukou. Ty ho pomalu a něžně rozbalily. Kdyby se mohl nenápadně otřást, když ho zamokřila ta velká slza, ale nesměl takhle před lidmi. Dlouho se hřál v těch stářím vetchých a tvrdou prací zhrublých dlaních, které jej tak něžně tiskly. Už nikdy neležel v zatuchlém a vlhkém sklepě a nehostil myší rodinku, ale odpočíval v krajkovém kapesníčku, v zásuvce starého sekretáře a užíval si té krásné síly, kdy slova na něm napsaná přinesla někomu radost a potěšení.....

Hezký předvánoční čas

Eliana

P.S. - doma dělaná přání

pf

Milá Eliano, díky za hezký vánoční příběh a krásné péefky. Jsou to hezké výtvarné nápady, které musí potěšit každého

Také vyrábíte péefky, milé ženy-in? Pošlte nám některou na ukázku? Budu se těšit na adrese: redakce@zena-in.cz

 

Reklama