Asi všechny zde známe písničku I'll Be Home For Christmas, vánoční hit, který zpíval Elvis Presley. Ovšem ne všichni sní o tom, že se na Vánoce vrátí domů. Pro někoho totiž tyto návraty představují spíš bolestné vzpomínky...

O tom, proč na Vánoce nechtějí jezdit domů, vyprávějí dnes dvě čtenářky, které vánoční čas berou jako nemilou připomínku nešťastných chvil svého dětství.

Příběh Ireny

„Každý rok je to stejné, už od října mě bolí žaludek kvůli blížícím se vánočním svátkům, kdy se ode mne očekává, že se aspoň na den zastavím u svých rodičů,“ říká smutně Irena (29 let), jež nyní žije s přítelem a malou dcerkou na Slovensku, kam se přestěhovala před pár lety.

Christmas„Celé moje dětství poznamenal dominantní otec a jeho schopnost otrávit každou chvíli, kdy něco nebylo přesně podle jeho představ,“ vzpomíná žena, které se vybavuje například na první pohled bezvýznamná příhoda, kdy si její otec usmyslel, že vánoční stromeček bude na jiném místě než u nich bylo doposud tradicí.

„Bylo mi osm let a zrovna jsem prožívala takové blbé období, protože rodiče se několik let pokoušeli o dalšího potomka - a i když se mi s tím nějak samozřejmě nesvěřovali, zaslechla jsem sem tam jejich dialogy a cítila, že atmosféra je u nás velmi napjatá. Dokonce mám pocit, že chtěl otec matku kvůli tomu opustit a najít si jinou ženu, protože prostě nestrpěl, aby něco, co chtěl, nedostal,“ vzpomíná hořce Irena, která svému otci jeho chování nikdy neodpustila.

„A ten stromeček byl takové symbolické vyhrocení situace - aspoň pro mě, která v té době nejistoty vnímala tradice a rituály jako jediný pevný bod,“ vysvětluje. Otec prý tehdy trval na tom, že stromeček dají na jiné místo, ale malá Irena za podpory své matky naléhala, aby byl tam, co je každý rok, protože je to tradice. „Pamatuji si do nejmenšího detailu, jak na nás otec řval, pak prásknul dveřmi a odešel někam ven trucovat,“ vypráví dnes s klidem žena, jež přiznává, že si v té době kousala nehty do krve a bála se, co s ní bude, když se rodiče rozvedou.

Ti spolu nakonec zůstali dodnes a skutečně po letech měli ještě jednoho potomka. Irena se ovšem domů nevrací ráda. „Mámu mám ráda, ale nechápu, že se otci nikdy nepostavila. Vím, že chtěla zachovat rodinu, ale za jakou oběť?“ zakončuje své vyprávění Irena.

Příběh Zdenky

Podobnou zkušenost má i Zdenka (31 let), která dokonce na Vánoce jezdit domů odmítá úplně. A nejen to - neslaví tradiční české Vánoce ani se svou novou rodinou (manželem a dcerou).

Každý rok odlétají už v půlce prosince někam za teplem a vracejí se až po Silvestru. Její manžel z toho není nadšený, ale přání své ženy respektuje, protože ví, že kdyby zůstali tady, bude jeho partnerka celou tu sváteční dobu zřejmě nešťastná.

„Vánoce a celé to období kolem nich nemám ráda. Vytahuje mi odněkud z hlubin paměti vzpomínky na dobu, kdy jsem žila doma, všude vládl chaos a každodenní hádky rodičů ještě zesílily, protože Vánoce už zkrátka takové jsou. Emoce lítají vzduchem,“ vysvětluje Zdenka, která se hned v osmnácti odstěhovala a žila u svého tehdejšího, výrazně staršího přítele.

„Nefungovalo to. Až časem jsem zjistila, že jsem v něm viděla spíš otce než partnera. Zapracovala jsem na sobě, absolvovala několik zajímavých kurzů, které mi umožnily dívat se na svět jinýma očima, a pak jsem potkala Jindru, svého budoucího manžela,“ říká se šťastným úsměvem mladá žena a dodává, že každý může vzít osud do svých rukou.

„Je mi líto těch, kteří si vybrali, že budou celý život nešťastní kvůli špatnému začátku. Samozřejmě to není snadné, ale jde to. Pomalu - krok za krokem, jako když natíráte dlouhý plot. Já třeba vím, že až bude dcera chodit do školy, zůstaneme zřejmě na Vánoce tady a ta atmosféra na mě bude působit. A i když mi to před pár lety přišlo nemyslitelné, už se na to skoro těším, beru to jako další výzvu. Letos na jih odlétáme naposled - definitivně se rozloučit s mým STARÝM já, které utíkalo před problémem.... říká pyšně NOVÁ Zdenka.

Přečtěte si také:

Reklama