Přiznám se, že jsem o slovenských vánočních zvycích netušila ještě nedávno nic. Myslela jsem, že jejich a naše Vánoce musí být vlastně stejné, jediné, co mě ve spojení se slovenskou kuchyní napadalo, byly halušky s brynzou či parenica. Skutečnost daleko předčila moje očekávání, když jsem zpovídala své slovenské kamarády Janku Holíkovou a Romana Tesáčka, nestačila jsem se divit!

Jana je ze středního Slovenska, přesně z Dolného Kubína, a Romanova rodina žije ve Spišské Nové Vsi. Stejně jako u nás si v každé slovenské rodině Vánoce dělají tak trochu po svém. Základem slavnostního menu tam ovšem není rybí polévka, Slováci staví na polévce z láku kysaného zelí s houbami a klobásou - takzvané kapustnici, je to vlastně něco jako naše zelňačka.

Na stole mimo ní musí být opékance či bobalky (názvů je pro toto pečivo ještě mnohem více) - bochánky velikosti ořechů pečené z kynutého těsta, jedí se spařené a posypané mákem. Co ale nesmí na slavnostním stole rozhodně chybět, jsou oplatky. Oplatkám se připisovaly různé magické účinky a v 18. století je po vesnicích dokonce roznášeli kněží. Podle Romana Tesáčka u nich doma právě oplatkami slavnostní večeře začíná: "Jedí se tak, že si kousek ulomíte, namočíte do medu a zajíte česnekem. Ještě před večeří si ale myjeme ruce ve vodě, kde jsou naházené mince - abychom měli v příštím roce dostatek peněz." Ty samé mince se pak osuší a dají pod ubrus na slavnostní stůl. Roman také dodává, že celé štědrovečerní menu je s výjimkou ryby bezmasé: "I klobása se v polévce sice vyvaří pro chuť, ale jí se až druhý den."

U Holíkových v Kubíně se ještě před začátkem jídla pomodlí. Ačkoli Jana příliš do kostela nechodí, tuto tradici se svými blízkými dodržuje každoročně. Potom si na čelo medem udělají malý křížek: “Abychom byli celý další rok na sebe i ostatní hodní,“ říká Jana. Slováci prý tolik nejedí kapra, ale spíše upřednostňují jiné druhy ryb. Bramborový salát je součástí tradičního menu stejně jako u nás, někdy ho dokonce dělají i více druhů.

Slovenské hospodyňky se také netrápí s přípravou vánoček, ale pečou koláče či bábovky. Ty se dříve rozdávaly koledníkům jako odměna za přání a na velkých statcích jich musely mít ve spíži i pěkných pár desítek. Během vánočních svátků si Slováci pochutnávají také na tvarožnících, ořechovnících, lekvárnících (s povidly) nebo makovnících. Čím dál více se využívá široká škála cukrárenských výrobků, častokrát i polotovarů. Na oblibě získávají například krémové zákusky.

Stejně jako v Čechách nelení na Slovensku ani svobodná děvčata a snaží se vyčíst svou budoucnost. V Horehroní se traduje, že když děvče sebere svému chlapci první opékanec doslova u pusy, měl by si ji do roka vzít. Zajímavě se svatbychtivá děvčata ptají osudu v Mochovcích. Večer zajdou ke chlévu, kde jsou prasata a kopnou do dveří. Kolikrát se vyrušený čuník ozve, tolik let se pak na svatbu čeká.

Jana Holíková také říká, že její maminka vždy s napětím očekává, kdo první zaklepe na dveře na první vánoční svátek. Je-li to muž, prý čeká rodinu v příštím roce mnoho dobrého. “Maminka se proto vždy rozzlobí, když první na návštěvu zajde sousedka,“ dodává.
Roman Tesáček si ještě vzpomněl na zvyk, který souvisí se svátkem svaté Lucie (13. 12.). Tehdy si děvčata připraví do obálky deset papírků s chlapeckými jmény. Každý den pak jedno z nich „vylosují“. To, které jim zbude, pak patří - podle pověry - jejich budoucímu manželovi.

Reklama