To, že se u nás krade, to se všeobecně ví. Že se krade hodně, to se ví také. Víme i to, kde se zloději pohybují nejvíce - v tlačenicích. A kdy je nejvíce tlačenic? Pochopitelně že před Vánocemi, kdy se všichni lidé zblázní a vyrazí koupit úplně všechno, co prodejci stihnou vrhnout na trh. A jak se tak přetlačují a přetahují, jak zápasí s košíky a pokladními, nastává pravé Eldorádo pro nejrůznější chmatáky a pišišvory, kteří se tak nějak proplétají mezi tím vším a nezvykle snadno nacházejí tu mobilní telefon, tu peněženku.

Vánoční šílenství nebere na lehkou váhu nikdo z nás. Jedni šílí z povinnosti nakoupit svým blízkým všechno, na co celý rok nebyly peníze (dost často s výhlídkou toho, že celý rok zase nebudou, protože než splatíme všechno, na co jsme si kvůli Vánocům půjčili, budou tu další), jiní jsou v depresi z toho, že budou-li chtít svých pár rohlíků, budou muset vystát vánoční frontu, jejíž atmosféře se nic nevyrovná.

Davy vánočně naladěných lidí, kteří by pokousali jeden druhého, kdyby jim dal někdo záminku, jsou proto ještě netečnější a do sebe uzavřenější než kdykoli jindy v roce. Také jsou větší. A čím více lidí je nevšímavých ke svému okolí (když budu dělat, že tu ti lidé nejsou, třeba nenajedu košíkem nikomu na patu a třeba se na mě nebude utrhovat, že je moje dítě nevychované, protože už ho nebaví stát ve frontě druhou hodinu), tím větší prostor tu vzniká pro „lidi ze stínů“.

To neznamená, že by se pohybovali ve stínech, právě naopak, chodí klidně v přímém osvětlení. Ty stíny totiž vytváříme my svým nezájmem k tomu, co se děje kolem nás, protože my jsme přece vánočně naladěni a šťastni, že se to neděje zrovna nám.

Takže, milé ženy, najednou přijde okamžik, kdy jednou rukou tlačíte košík, ve druhé máte malé dítě a telefon, protože dostáváte tak důležité instrukce, že balicí papír má být se stromečky a ne s vánočními ozdobami. Mezitím se snažíte projet mezi týmem důchodců, z jejichž obranné taktiky by si mohl vzít ponaučení i hokejový nároďák. Prokličkovat mezi nimi je dřina zvlášť proto, že odvážíte-li se vzít to po pravém křídle, shodíte botičkou vašeho dítěte nejmíň polovinu do pyramidy vyrovnaných plechovek s mandarinkovým a ananasovým kompotem.

Pozor! Na levoboku je nějaké zaběhnuvší se dítě, tohle už nepůjde, típnete hovor, nadhazujete si ratolest a zatímco je ve vzduchu, stíháte zasunout mobilní telefon do kapsy a špičkou vlastní boty kopnout do košíku, aby vlastní vahou odsunul nedbale zaparkovaný cizí vozík a přejel přes špičku nohy nejdotěrnějšímu z důchodcovského mančaftu, který hájí regál s masem.

A máte vyhráno, teď už jen hra na ledoborec Krasin u pečiva a zaparkování u pokladny, kde na vás dojde za slabých pár desítek minut řada. Vypnete a relaxujete. Čas od času vám někdo bolestivě najede vozíkem do stehna, občas se někdo prodírá frontou napříč, protože hledá pokladnu, jejíž štrůdl lidí by měl viditelný konec. Sem tam někdo zahaleká, že zase došly košíky, a pak projede pár zaměstnanců. Nic z toho nevidíte. Jste konečně v klidu. Smířeni s vesmírem. Mise splněna, zaplatím a jdu. Tenhle dav, kterým se přesunuji k autu, již není bojově naladěn, ten už to má za sebou jako vy.

Pak naložíte věci do auta a sáhnete do kabelky pro telefon, protože za půl hodiny budete konečně doma a chcete, aby vám někdo pomohl s nákupem. Letargické prohledávání kabelky ukončíte, když vám dojde, že telefon přece máte v kapse.

Ale v kapse není. A není ani ve druhé kapse, kde by stejně neměl co dělat, ale co kdyby. Není ani v jedné tašce nákupu, neolizuje jej vaše dítě. Vzal si ho totiž Ježíšek, aby udělal radost někomu, kdo chtěl mít stejný mobil, jako jste ještě před chvílí měly vy. Teď už ho nemáte.

Kde skončil? To nikdo neví. Možná u pečiva, možná ve frontě u pokladny a nebo (nejpravděpodobněji) v tom davu, který chtěl jen jedno - klidné Vánoce doma bez davu. Přesně ty Vánoce, na které dneska můžete zapomenout, protože musíte zablokovat telefon (telefonem, který nemáte), sehnat někde jiný a vysvětlit, co že se to stalo.

Ale jedna věc se vyřešila - konečně víte, co chcete, aby vám Ježíšek přinesl.

Jaké máte zkušenosti s vánočními tlačenicemi?
Zvládáte se v nich orientovat?
Nebo se necháte uspat a jste jen hlava v davu?
Stalo se vám někdy, že vás okradli?
Nebo jste byli svědky, jak někoho chtěli okrást?

Napište mi o tom na adresu redakce@zena-in.cz
Nejlepší příspěvek ocením!

Reklama