Kamarádka se mě o víkendu ptala, co si budu přát k Vánocům. Na chvilku jsem se zamyslela a pak povídám, že nevím, a asi nic.
„Nic?“
„Asi skutečně nic a muž povídal, že nic nechce, tak taky žádný nedostane!“
„To ale bez dárků nebudete mít žádné Vánoce!“ spustila a já po chvilce zamyšlení argumentovala, že Vánoce přece neznamenají dárky.

Ano, na moment jsme zaváhala s odpovědí. Zkušenost přece znamená, že Vánoce se rovnají dárkům. Poslední dobou mi ale připadá, že by se to na svátky mělo otočit, protože se všichni do jednoho honíme celý rok někde po obchodech a domů nechodíme s prázdnou, ba naopak. Takže se přiznávám, že si za celý rok nakoupím, co potřebuji i nepotřebuji, a pak už ani nevím, co by mohlo být mým tajným přáním, když jsem z těch věčných akcí, slev a výhodných celoročních nabídek přesycená a unavená!

A přesně tak! Zakládám vlastní tradici – celý prosinec nevkročím do jiného obchodu než s jídlem a přísahám, že nekoupím ani šampon nebo pastu na zuby! Všechno stihnu koupit do konce listopadu a potom si parádně užiju správných pohodových Vánoc, kdy mi bude úplně jedno, že lidi utrácejí tisíce v hračkárnách a že v obchodě s parfémy se mačkají jako sardinky. Udělám doma výzdobu, zapálíme si svíčky, na Štědrý den si zapneme sváteční hudbu a snad i pokusíme zazpívat koledy. Pohodu zintenzivníme pouštěním lodiček ze skořápek ořechů, svátečním jídlem, smíchem, vůní jehličí, rozkrojíme jablko, jestli tam najdeme hvězdičku, a tak nějak se možná přesuneme do minulých časů, kdy se v obchodech dalo zboží lehce spočítat a nehoukalo na lidi ze všech stran.

A o nic nepřijdu, protože v lednu začíná vše znovu! Nebyla bych vůbec in, kdybych nešla chytat sny mezi přebytky. (A to já zase občas ráda, třeba aspoň okouknout!)

Úplně bez dárků ale nebudeme. Máme pětiletou dcerku, a ta si toho svého Ježíška určitě s radostí rozbalí. Povídala mi, že by si přála čtyři dárky, nebo vlastně pět nebo šest. A já už pilně nakupovala a dárky leží schované ve skříni. I když možná ještě jeden poníkovský dáreček přibude, protože jak vidí ty růžové poníky, rozzáří se jí oči a povídá, že takového by si moc přála!

A tak mě teď napadá, že bych si mohla koupit nový ubrus. Ne, ten se zaručeně rozbalování nedožije, protože bude vždy připraven na sváteční výzdobu! 

A na závěr taková malá báseň o spoustě dárků, muži a ženě:

Vánoční odloučení

Před dárky tě nevidím
Kde ses schoval můj milý?
Kolem smrčku nesídlíš
Od stolu se neculíš

Aha, stojíš na prahu
Přeji skvělou zábavu
Na Nový rok se sejdeme
Dárky si ukážeme!

Hezký den přeje
Margaretka 
Milá Margaretko,
děkujeme za předvánoční zamyšlení.
Možná se k podobnému založení „nové tradice" někdo přidá.
Reklama