Podle Germánů by současné bouřlivé počasí možná bylo předzvěstí válečného konfliktu. Valkýry - ženy válečnice - totiž na svých ořích projížděly nad bitevními poli a sbíraly padlé válečníky. Shromažďovaly je ve Valhale, a tam všichni hodovali a čekali na poslední bitvu bohů s obry. Proto když se blížily velké války, kroužily valkýry nad krajinou a kopyta jejich divokých ořů zdvihala vítr...

Co nám po nich zůstalo...
Stejně jako o Keltech máme i o Germánech většinu zpráv od Řeků a Římanů či od pozdějších středověkých autorů. Některé velké hrdinské ságy však pochází již z doby stěhování národů. Původní germánské náboženství se dlouho uchovalo ve Skandinávii, která měla větší kontakt s Evropou až v devátém století, nejdéle pak na Islandu. Odtud také pochází nejvíc pramenů, neboť tam byl vždy slabší vliv křesťanství a nikdy nevznikla čistě latinská literatura. Bohatým pramenem mohou být též runové nápisy ze čtvrtého století v abecedě zvané též futhar. Nejbohatší mytologickou tradici nám pak poskytuje Starší Edda, pocházející z Islandu, či již napůl křesťanská Snoriho Edda z počátku třináctého století, kterou napsal Islandský velmož Snori.

I bohové jsou smrtelní
Podle Germánů se svět nazývá verold, „věk lidí“, a je omezený v prostoru i čase, má počátek i konec, tudíž nejen lidé, ale i bozi jsou smrtelní. Na okrajích světa leží útgard, svět mrazivých obrů. Uvnitř se pak rozkládá svět lidí, mithgard. Ve středu všeho je svět bohů, ásgard, s božským hradem Valhalou. Obraz cyklu, souvislosti všech věcí a jejich vzájemné propojenosti je obrovský jasan Yggdrasil, který prorůstá všemi světy.

Ódin a valkýry
Pánem všech ásů, jedné ze dvou skupin bohů, je Ódin, staroněmecky zvaný Votan, který se prohání na osminohém oři Sleipnim a vládne kopím Grundir, které se nikdy nemine. Na jeho cestách ho provází vlci Chtivý a Žádostivý a havrani Myšlenka a Pozornost. Ódin je však nejen vládcem bohů, ale též pánem Valhaly - říše určené pro válečníky, kteří zemřeli v boji. Tento jednooký bůh, který je nositelem temného vědění, magie a run, je nevypočitatelný, probouzí mrtvé a vládne jim. To on svolává při divokém lovu padlé hrdiny. V čele valkýr, žen bojovnic, projíždí za temných podzimních nocí krajem a shromažďuje mrtvé, aby je připravil k poslední bitvě bohů a obrů. Ódinovo jméno pochází z germánského Odr, hněv, zuřivost, a inn, což je člen označující vládce. Tento mocný bůh byl též pánem berserků - mužů propadajících v boji zuřivosti. Byl uctíván spíše jednotlivci, bůh aristokratů a strážce nápoje básníků.

Konec světa
Ne všichni Germáni však zemřeli v boji, a stali se tak společníky bohů v poslední bitvě. Ti, jež nebyli vybráni, byli odsouzeni bloudit po mlžném Nithlgelu, chladném podsvětí. O nich se však v germánských legendách nevypráví. Pro tento národ nebyli důležití. Jejich role v historii světa skončila. Hrdinové z Valhaly však v čase Ragnaroku, Soumraku bohů, povstanou po boků Ásů a Vanů, aby v předem rozhodnutém boji stáli proti obrům. Svět pak ztratí řád, propadne se do chaosu, bohové zemřou a bytí bude zničeno.

Germánský svět byl drsný a tvrdý, na jeho kořenech však vyrostly velké příběhy romantické lásky - nejen Sigurd a Brunhilda, ale i Tristan a Isolda v sobě nesou germánské prvky... O těchto legendách si však povíme až příště.

 

 

Jak by se Vám líbil svět podle Germánů? Víte o nějaké stopě germánského osídlení v Čechách? Byla jste někdy ve Skandinávii? Myslíte si, že nás čeká válka?

plody

 

 

 

 

 

 

Reklama