Valentýne, Valentýne. Co jsi nám to zase dnes udělal? Všechny obchody se nejspíš zbláznily, protože všude na nás kouká srdíčko – čokoládové, na papíře, gumové i plyšové. Valentýnských přání mají v papírnictví na skladě nejméně stovku. Jenže co my?

Vzpomínám si, že když k nám svátek svatého Valentýna přišel, trpěla jsem zrovna pubertou plnou naivnosti. Při pohledu na červené přáníčko jsem si usmyslela, že právě ono vyřeší moje problémy s láskou.

A tak jsem jej horlivě zakoupila a 14. února jsem se rozhodla darovat svému milovanému. Milovanému, který nejspíš ani netušil, že žiji.

Rozpačitě se díval na obálku, kterou jsem mu poslala po kamarádce. Nebudu to raději rozebírat dál, potupa to byla velká. Valentýn se na mě ten den vykašlal a s láskou nepomohl.

O pár let později jsem se rozhodla, že Valentýnovi dám ještě jednu šanci. Byla jsem zamilovaná a konečně jsem se mohla těšit na 14. únor. Zase zklamal. Den před ním jsme se totiž rozešli.

Já vím, Valentýn za nic z toho nemohl. Jenže…

 

Pořád to s Valentýnem nějak nemám vyřešené, a možná i proto jsem se zeptala, jak přistupují ke svátku ostatní:

Tereza, 24 let, svobodná
Valentýna zásadně neslavím, protože je to americký svátek, který mě sice zasáhl na druhém stupni základní školy v hodinách angličtiny, kde se nám paní učitelka snažila vysvětlit princip svátku, že člověku, kterého máš ráda, pošleš kartičku s vtipným vyznáním...
Chápu, že to může být zajímavá příležitost pro nezadané a nesmělé, kteří mohou 14. února popadnout příležitost za pačesy.
Za svůj život jsem dostala dvě "valentýnky", což musím říct, že mě potěšilo, ale myslím, že je hezčí, když si to dva, co se mají rádi, říkají častěji, chovají se k sobě hezky, než když si to jednou za rok napíšou na kartičku...
Se svým současným partnerem tento svátek ingnorujeme (naštěstí má stejný názor).
Jinak svátek zamilovaných máme každý den :-) s tím, že 1. května hledáme nejbližší rozkvetlou třešeň (nebo alespoň jabloň), abychom se symbolicky políbili, když první máj je lásky čas :-).

Petra, 30 let, vdaná
Svátek mi nepřirostl k srdci, ale je to příležitost, kdy si dát malý dárek. Takže drobnost si vzájemně koupíme, ale že bychom to nějak extra slavili, to ne. Normálně totiž kytku nedostanu, to bych si o ni musela říct nebo hodně naznačovat: "Že ty květiny jsou nádherné, miláčku, viď?!"


Jitka, 46 let, vdaná
Je mi 46 let a jsem letos již devatenáct let vdaná. Svátek svatého Valentýna neslavíme, protože se k nám dostal až po revoluci a u naší generace se moc neujal. Ale domnívám se, že to je milý svátek: vzpomenout si na někoho, koho milujeme. I když by to mělo být po celý rok nejen v tento den, aby z tohoto svátku nevznikla povinnost, jako v dřívějších dobách vzniklo z MDŽ.

 
Co k tomu říct? Snad jen, že doufám, že třeba některá z vás si svátek svatého Valentýna nemůže vynachválit. Anebo třeba ani netuší, že se u nás slaví, a tak to vůbec neřeší.

 

Osobně bych ráda věřila tomu, že letos se to u mě 14. února vyvede. I kdyby nic, alespoň bych si přála prožít úplně normální den. Hlavně žádné pohromy…

 

Reklama