Reklama


Jednak tou přehršlí červených srdíček, pitomoučkých plyšáků a všech těch na růžovo přebarvených kýčovitých dárků, které se dávají na Svátek všech zamilovaných na Valentýna.

Druhak Valentýna v našich končinách chápu  vyloženě jako uměle vyvolaný komerční tah obchodníků.
Však si také libují, že po tučných vánočních a silvestrovských kšeftech a masových zimních výprodejích je Valentýn dalším významným datem, kdy změknou i dřevěné peněženky skrblíků a přinesou tučné zisky.
Ležáky se vtipně opatří zmíněnými srdíčky a valentýnský sortiment je na světě.

Naštěstí okolo sebe nemám nikoho, kdo by mě chtěl valentýnsky obdarovat.
Naštěstí se nemusím křečovitě usmívat nad žertovnými kalhotkami se srdíčkem nebo odepisovat na stupidní pohlednici s valentinskou tematikou.

Naštěstí jsem z Valentýna už vyrostla, lépe řečeno, jsem už na něj stará.

Ne že bych nechtěla být zamilovaná, ale je to asi jako se Silvestrem. Teď je svátek, tak se bav, křepči a vesele poskakuj.

Celý život jsem se bez něj obešla, obejdu se i teď a odmítám na stará kolena cukrblíkovat podle toho, jak se komu zlíbí.

Mějte si mne za škarohlída, mrzouta a nemoderní páprdu, je mi to fuk.
Zalezu si do brlohu a Valentýna s radostí přenechám druhým.

Archivní článek