Váhám, váhám, asi Limonádový Joe

Váhám, váhám, asi Limonádový Joe

Dnešní téma mi přijde tak obsáhlé, že se mi k němu nechtělo nejprve vůbec vyjadřovat. Proč? Nejoblíbenější film, to je snad ještě o trochu těžší volba než nejoblíbenější kniha. Mimochodem, i toho zfilmovaného a zeseriálovaného Saturnina, co vyhrál Knihu mého srdce, mám moc rád...

Ach jo. Prošel jsem si různá období, postihlo mě dokonce i filmové intelektuálství a sledování Bergmana, Pasoliniho, Kurosavy, Alena... Prošel jsem filmovým konzumenstvým a americkou okouzlením továrnou na sny a barevnými kasovními trháky od Jacksona, bratrů Wachovských, Gibsona... Přesto všechno nedám dopustit na domácí produkci, zvláště pak tu dřívější. Filmy s Werichem, Burianem, Horníčkem, Kemrem, Filipovským, Marvanem, Plachtou, Kopeckým... uááááááá! Jak si z toho všeho vybrat? To prostě nejde.

Přesto mám dát své finální rozhodnutí. A tak tedy, do poslední trojice se u mě pod čerstvým zážitkem probojovala komedie Dům u Zlatého úsvitu s Vladimírem Javorským, Noc na Karlštejně s Vlastimilem Brodským a Limonádový Joe s Karlem Fialou.

„Tak už to konečně řekni... vyber si!" hlodá mi v hlavě mé Alter Ego.

„To vážně nejde..."

„To seš chlap!"

„Dobře, dobře... je to... já nevím..."

„Srabe. Dělej, leze to z tebe jak z chlupatý deky."

„Je to..."

„Je to!?"

„Dobře: Limonádový Joe... a je to venku."

A co vy? Máte také těžké rozhodování?