Vše začalo poměrně idylicky. Svého Pavla poznala Ilona v novém zaměstnání a hned to byla velká láska. Líbilo se jí na něm, že je milý, ochotný, zábavný. „V kolektivu oblíben, jak by řekla moje maminka,“ špitne se špetkou ironie po necelém roce známosti mladá žena.

Pavel působil nejdřív na Ilonu skutečně jako zjevení. Vlastně ani nevěděla, čím konkrétně na ni tak zapůsobil. Teď už to ví. Ale vůbec jí to už neimponuje. Naopak.

Jeho styl mluvy jí tak leze na nervy, že má potřebu odcházet z místnosti. Nic totiž není takové, jak se zdá. A tak i když Pavel používá velmi často zdrobněliny slov, které tak vyvolávají iluzi, že je to citlivý a empatický člověk, Ilona ví, opak je pravdou.

Její partner v nepřítomností „svého publika“ totiž nejde pro peprnou nadávku daleko. „Jak směšně působí jeho ´Ilonečko´, když vím, že za chvíli zazní věci, které nejsou na vašem webu ani publikovatelné. A nejedná se jen o slova. Bohužel i jeho chování je neurvalé a někdy mám z něho opravdu strach,“ klopí smutně oči zklamaná žena.

Už poměrně delší čas zvažuje, že se s Pavlem rozejde. Ale pak zase padne do jeho „sladké“ pasti, přiznává. Když pár dní život uspokojivě klape, zapomene i na tu svou alergii na zdrobněliny a zase se nechá ukonejšit. Je tak příjemné být s někým…

A sladká past je skutečně výstižné pojmenování: „Jen co do ní vkročím a užívám si příjemného plynutí, přijde většinou opět útok. Ne zrovna fyzický, ale i tak překvapivý a nepříjemný. Stačí maličkost a můj milý se mění v netvora. A pak zase cukrátko na usmířenou,“ dokončuje své vyprávění a nahlas přemýšlí, zda nejde o nějakou psychiatrickou poruchu. „Tohle je moje první vážná známost, tak vlastně nemám s čím srovnávat. Bohužel nemám příklad ani z vlastní rodiny, vyrůstala jsem jen s mámou. Ale vnitřní hlas mi napovídá, že to úplně normální není.

Přečtěte si také:

Uložit

Reklama