Čtenářka Dooma létá ráda, ale jako malá trpěla na bolesti uší. A nyní jí vadí povykující děti i smrad z přebalování. Milá Doomo, nedivím se Vám, já bych tý mamince vynadal a poslal bych ji na toaletu, kde je pro tyto účely vždy přebalovací pult. Co se týče malých řvounů, s tím nic nenaděláme, také jsem takto své děti vozil do světa a někdy tomu opravdu zabránit nejde.

Krásný slunečný den přeji!

S létáním problém nemám. I přesto, že se bojím výšek, tak v letadle mne žádné fobie nepřepadají a létám ráda, jsem vždy v pohodě. Možná za to může ta Becherovka na letišti a víno v letadle, to je fakt... :) 

Každopádně jako malé dítě jsem měla neustále píchané uši, každý týden zánět středního ucha - na přeskáčku - jednou levé, za týden pravé. A nejspíš z toho důvodu jsem jednu dobu měla s létáním problém. I když ne tak s létáním, jako s přistáváním, kdy změnou tlaku mé uši trpěly a já s nimi.

Bonbony, žvýkačky, polykání.... nic nepomáhalo a bolest sílila. Takže jsem občas přistávala se slzami v očích a s velkou úlevou, že mám do příštího letu klid (nedej bože, když byl let s mezipřistáním, to jsem omdlévala jen jsem do letadla vlezla).

Až jednou mi jedna velice přívětivá letuška dala radu nad zlato! Řekla mi, že jí při přistání taky bolí uši a že na to má super fígl, odešla a za chvíli se vrátila se dvěma plastovými kelímky. V kelímcích byly nahřáté vlhké hadříky (ty co pak rozdávají na utření rukou) a řekla mi, ať si je přitisknu na uši... Vytřeštila jsem oči, jestli to myslí vážně, tu dobu jsem byla v pubertě a přišlo mi trapné cokoliv.

Ale co, než znovu přetrpět tu bolest, tak radši přetrpím tu ostudu a budu sedět s kelímky na uších. Takže jsem potupně nasadila kelímky a držela jsem je přitisknuté co nejvíce to šlo, aby nikudy nešel vzduch. A ejhle... ono to vážně zabíralo!!! Uši nebolely! Sice na mně nejbližší pasažéři, sedící poblíž, koukali, jako kdybych byla největší atrakcí, ale to už mi bylo fuk! Než znovu fňukat bolestí, to jsem radši přežila vytlačené kruhy kolem uší a cukající koutky cestujících.

Postupem času se bolest jaksi vytratila a už přistávám normálně, bez bolesti i bez kelímků :)) (stejně si myslím, že to je těmi bylinkami v té Becherovce!)

Co v letadle nemusím, ačkoliv chápu, že s tím rodiče nic moc nenadělají a v podstatě to toleruji, jsou řvoucí a běhající děti uličkou sem a tam a minulý rok jsem přišla na další věc, co jsem málem nepřekousla. Bylo po jídle, před námi seděla mladá maminka s mimčem... rozumím, že neměla vyhnutí a dítě prostě přebalit musela, ale fakt není nic příjemného, když to udělá hned po tom, co vám odnesou prázdný tác po jídle a najednou se letadlem, kde samozřejmě nevyvětráte, line neskutečný pach a máte chuť to jídlo vyzvrátit. Takže asi toto byla zatím největší hrůza, co jsem v letadle zažila... a říkám DÍKY BOHU!!! 

Za  měsíc touto dobou budeme balit a chystat se na další 5ti hodinový let na dovolenou, kam už se nemůžeme dočkat! Tak doufám, že žádné hrůzy, ani ty v podobě přebalování dětí, nás nečekají! :)

Mějte se fajn!

Zdraví

Dooma


Létáte ráda, nebo se bojíte?

  • Pamatujete se na svůj první let?
  • Zažila jste v letadle nějakou hrůzu?
  • Nebo naopak legraci?
  • Jak let prožíváte?
  • Toužíte, nebo toužila jste být pilotkou?
  • Čím vás přitahuje, či odpuzuje létání…

Vaše letecké historky, příběhy, úvahy videa i fotografie směřujte na notoricky známý redakční e-mail:

redakce@zena-in.cz

Jednu z vás dnes v 16 hodin za příspěvek, který mne nejvíce zaujme, odměním a snad ještě dnes vám do náruče svěřím krásné překvapení! Tak pište a mailujte!!!

Reklama