Václav Vydra je nejen jedním z nejoblíbenějších českých herců, ale také i vášnivým milovníkem koní. V rámci jejich chovu ovšem zastává poněkud netradiční názory, které vyvolávají mnohé kontroverze, jež zaujaly i mne. Týrá Václav Vydra své koně? Na to jsem se jela zeptat přímo jej…

vydra1

Ačkoliv nejsem chovatelkou těchto nádherných zvířat ani na nich aktivně nejezdím, mediální šum, který se kolem způsobu péče o koně, jaký aplikuje Václav Vydra, za poslední dobu vyskytuje, mne zaujal natolik, že jsem se na statek Malčany ve vesničce Čím, jehož je spolumajitelem, osobně vypravila. Jelikož Václav Vydra zde tráví valnou většinu svého času, nebyl žádný problém a za pár dní od našeho telefonického rozhovoru jsem se za ním vydala.

Po příjezdu do tohoto krásného koutu naší vlasti, jenž se nachází několik kilometrů za Prahou, na mne čekala paní Martina, která mne osobně na zastávce autobusu vyzvedla. Když jsem společně s ní a dalšími dvěma psy jela vstříc setkání s panem Vydrou, připadala jsem si jako na konci světa. „Zdravím vás, paní Pavlíková, vítáme vás u nás,“ dostalo se mi vřelého přijetí od pana Vydry, který byl při mém příchodu časově zaneprázdněn, a já jsem tedy svůj volný čas využila k prozkoumávání okolí. Ihned na první pohled mne zaujali koně, kteří volně pobíhali po rozlehlé louce, která ke statku náleží. Na některých z nich bylo ovšem znát, že jsou imobilní. „Tihle koně jsou nemocní, my je tu máme na léčení,“ odpověděla na můj zkoumavý pohled paní Martina, která se o mne v nepřítomnosti pana Vydry starala.

„Pojďte dál, už můžeme začít, moc se vám omlouvám, dáte si kávu?“ vytrhl mne z přemýšlení pan Vydra a odebrali jsme se tedy ke společnému rozhovoru…

VVV

Vašku, jste velkým milovníkem koní, panují o vás ale v tomto ohledu velké spekulace. Jak tuto situaci vnímáte?
Tak samozřejmě mě to mrzí. „Reportáž“, kterou u nás natočila ČT, vznikla s jasným záměrem – poškodit mě i celou snahu o zlepšení životních podmínek pro koně a snahu dát jim šanci žít jejich přirozený, zdravý koňský život. Je to jednoduché a přitom tak složité. Je jednoduché najít „odborníky“ – zastánce většinového, konvenčního, po staletí etablovaného způsobu „zprovozňování“ koní a jejich držení, které vyhovovalo hlavně lidem, a udělat ze mě tyrana koní. A ani se nesnažit dát prostor i zastáncům toho, co propaguji. Kdysi jsem si myslel, že média budou podporovat pokrok. Moc mě mrzelo, že mu zasadila takovou ránu do zad. Nějak se pozapomnělo na to, že já jsem měl své koně také v takové „péči“ a právě ta udělala z mých koní „mé pacienty“.  A právě proto, že je miluji, tak jim nedávám už skoro dvě desetiletí do huby železo a skoro deset let ani na nohy. Protože to já považuji, jemně řečeno, za nevhodné. Lidé, kteří rozbíjejí okovy, jsou nebezpeční pro ty, kteří od nich mají klíče.

Kvůli vaší nekonvenční metodě chovu koní na vás bylo podáno trestní oznámení, je tomu tak?
Ano. Nejdřív k nám přijela veterinární inspekce z KVS a žádná pochybení v péči o koně pochopitelně nezjistila. A na základě onoho trestního oznámení přijela i policie. Velmi se divili, co proti mně kdo má. Myslím, že tak spokojení koně se zatím, bohužel, vídají ne úplně všude. Víte, problém je i v tom, že kopytům rozumí velmi málo „odborníků“.  A naučit se vidět, co je dobré a co je špatné, předpokládá poměrně hluboké znalosti anatomie a fyziologie tohoto pro koně životně důležitého orgánu.

Mohl byste nám, prosím, ve stručnosti vysvětlit něco o způsobu vašeho chovu?
No, stručně je to těžké. Stručně se to dá pochopit během třídenního základního semináře, který pořádáme zhruba 3–4x do roka. Srdečně vás na něj zvu (smích). Ale stručně: respektovat a poskytnout koni to, co je pro něj přirozené. Bohužel jejich přirozené potřeby nejsou konvenčními metodami chovu zohledněny. Naštěstí jsem v době, kdy jsem začal mít se svými koňmi problémy, způsobené právě těmito konvenčími postupy, narazil na knížku  Dr. Strasserové, která během asi 40 let výzkumů vypracovala skvělý vzdělávací a výukový systém v celostním (holistickém) přístupu k péči o koně a jejich kopyta.

CCC

V čem tato metoda spočívá?
Sama paní doktorka nerada používá slovo „metoda“. Protože jde pouze o respektování anatomických, fyziologických a fyzikálních daností, které jsou nezpochybnitelné. Těžko bych vám tady teď popisoval, na co všechno je třeba dbát při úpravách kopyt, ale jak už jsem řekl, snažíme se předně respektovat přirozenost. To znamená, že koním umožňujeme volný pohyb ve zpevněných udržovaných výbězích a pastvinách, motivujeme je k pohybu, mají neustálý sociální kontakt s dalšími koňmi ve stádě…atd. Jak by se vám líbilo, kdyby vás někdo zavřel na záchod (samozřejmě, že ne splachovací :)) a nechal vás tam sedět 20 hodin denně? Jistě byste z toho nadšená nebyla, naopak. Frustrace koní, se kterou se bohužel často setkáváme, pramení z jejich izolace, proto jim dopřáváme sociální kontakt s jinými koňmi. A co je nejdůležitější, kopyta zásadně nekoveme, jsou bosá. Podkova je zlo. A nikoliv nutné.

Jak to myslíte? Vždyť od pradávna se koně kovali…
Od pradávna? Jak jste na to přišla (smích). Alexandr Veliký, Mongolští válečníci, římská jízda – ti všichni měli koně bosé. Až když lidé přestali s koňmi kočovat, usadili se a koně zavřeli na hrady (tam to pravděpodobně začalo), tedy někdy ve středověku, nastal problém. A byla doba železa, tak někoho napadlo vyřešit problém železem. A ejhle – fungovalo to. Ale proč? Podkova kopyto sevře a znemožní jeho mechanismus. Omezí prokrvení, a tím i citlivost. Takže takový doping. Zprovoznění nemocného koně. Ale po nějaké době nastanou problémy, které kování způsobuje. Kopyto se deformuje. Z toho přirozeně plyne, že kováním vlastně omezujete činnost kopyta jako hmatového orgánu, orgánu látkové výměny, krevní pumpy, tlumiče nárazů i tepelné izolace. Kopyto koně má spoustu funkcí, a jestliže je omezíte nebo znemožníte, trpí tím pak celý organismus těchto zvířat.

VVV

Vašku, jak jste se k tomu vlastně dostal?
Pořídil jsem si sedmiletou kobylku, ač mě má známá varovala, že není zdravá, že má problémy s nohama. Řekl jsem, že od toho jsou kováři a veterináři a že ji vyléčíme. Po pěti letech, v jejích dvanácti, Nelly schromla a diagnóza zněla: těžká artróza. Doporučení: sundat podkovy a nechat dožít někde na pastvinách. Proboha proč bych jí měl sundávat podkovy, když doteď bez nich nemohla chodit? Když kůň nemůže, máme mu sundat podkovy a dát ho na pastviny? A mou další, tehdy čtyřletou kobylku Navarru, dceru Nelly, od jejího půl roku kovali a tvrdili mi, že je to nutné. Po čtyřech letech se to jen zhoršovalo. V tu dobu jsem se tedy rozhodl, že svůj přístup k péči o koně změním. Naštěstí se mi dostala do ruky knížka paní doktorky, a ta mi otevřela oči. Své koně jsem zul, dal je ven, začal budovat venkovní ustájení, sehnal tehdy jediného člověka u nás, který studoval ošetřování kopyt u paní Dr. Strasserové a začal jsem se u ní sám vzdělávat i pořádat semináře.

V čem tedy strouhání kopyt spočívá?
Strouhání je termín pro úpravu kopyt. K tomu se používají speciální kopytní nože, které mají na konci zahnuté ostří ve tvaru háčku a rašple. Případně kopytní kleště. K tomu, aby někdo mohl upravovat kopyta koně, měl by mít dostatečné teoretické vědomosti i praktickou zručnost v zacházení s nářadím. Strouhání  koně vyžaduje několikaletou praxi. V případě studia u paní Dr. Strasserové je třeba absolvovat základní seminář a poté dvouleté vyškolení se závěrečnou zkouškou. Až potom jste kompetentní k tomu, abyste mohl/a strouhat koně. Velmi podstatné jsou podmínky ve kterých kůň žije. Čím víc je kopyto deformované, tím víc zkušeností a zručnosti vyžaduje jeho úprava. Když má kopyto dobrý tvar a je relativně v pořádku, není to tak obtížné a stačí ho upravovat cca 1x  za 3 až 4 týdny. Problémem ale je, že koně se zdravými kopyty aby člověk hledal s lucernou za bílého dne. Většinou žijí koně už od hříběcího věku v nevhodných podmínkách a bývají okováni velmi brzy – před pátým rokem věku. Na naší klinice se setkáváme s kopyty, která jsou deformovaná, nemocná. Když přijdete do nemocnice nebo rehabilitačního ústavu, taky tam nenajdete atlety ve vrcholné formě…

Jak na tuto metodu hledí kováři?
Různě. Někteří mi nemohou přijít na jméno a Dr. Strasserová je pro ně červeným hadrem před očima. Někteří se alespoň zajímají a chtějí se dozvědět něco víc a jsou i takoví, kteří u nás vystudovali a přestali kovat. Pochopitelně je těžké si přiznat, že to, co člověk dělá, nemusí být dobře. Zvlášť pokud je to jeho profese. A jde samozřejmě, bohužel, i o peníze. Obecně je vzdělání ohledně péče o kopyta a komplexně i celostní péče o koně, velmi nedostatečné. Pokud by se otevřelo všem novým poznatkům i přirozeným potřebám koní, každý, komu jde o jejich dobro, by musel přehodnotit svůj přístup k nim. A těžko by je už mohl zavírat do samotek a dávat jim do huby i na nohy železo. Je to o změně myšlení. Ale víte, lidská ješitnost je nevyléčitelnou nemocí. Všichni říkají, že dělají pro dobro zvířat jen to nejlepší. I ti, kteří to nedělají, nebo to dělají špatně!

vydra3

Jak ale víte, že vaše metoda je ta správná?
Existuje jeden vtip, v jehož pointě se říká: zkusil jsem obojí – nedá se srovnat. Správné je to, co je přirozené a logické. Vidím na svých koních, co je správné. Viděl jsem, jak se změnili, když začali žít ve volnosti, venku, ve společnosti dalších koní. Viděl jsem, jak začali chodit na svých vlastních bosých nohou bez dopingu podkovy. Vím, že mám vyrovnané a spokojené koně. Zásadní změna ohledně péče o koně je v myšlení člověka. Už bych nikdy nemohl mít koně zavřené v boxech, už bych nikdy nedal koním do huby železo a nikdy bych je už nenechal okovat. Mají tolik svobody, kolik jim vůbec mohu poskytnout. A oni mi to vrací.

Co byste vzkázal všem, kteří proti vám brojí?
Ať se přijedou na náš statek podívat. Rád je v naší obecně prospěšné společnosti, Institutu celostní péče o koně, přivítám. Uvidí i koně, kteří na tom nejsou dobře. A ne naší vinou. Dostali se k nám, protože si s nimi už nikdo nevěděl rady. Jejich stav je výsledkem životních podmínek a péče, kterou  jim poskytovali právě takoví, kteří nás pomlouvají. Nechci mluvit o týrání, udělal  bych si ještě víc nepřátel. Z mého pohledu je týraných koní příliš mnoho. A nejsou to jen ti vyhublí a zanedbaní. Když koně zavřu do boxu, pak nikdo neuvidí jeho problém. Ale už jen to, že jsou zavření, nikomu nevadí? Komfort koní se neměří „komfortem“ lidí. Doporučuji každému, aby se, stejně jako jsem to před léty udělal já, zamyslel sám nad sebou a pokusil se otevřít své srdce i mysl tomu, co je pro koně opravdu dobré a přirozené.  A mohou se přijet inspirovat například k nám na Malčany.

vydra4


Poté, co jsme s panem Vydrou dohovořili, vydala jsem se na zevrubnou obhlídku celého statku. Pravdu je, že někteří koně kulhali a pohybovali se s problémy, ale jak mi sám pan Vydra osvětlil a uvedl výše v našem rozhovoru, tito jedinci jsou na jeho klinice na léčení. Ostatní, zdravé koně, jsem nalezla v poklidném stavu v areálu volného ustájení, či pasoucí se nebo odpočívající na louce. Viděno mou laickou optikou byli spokojení a rozhodně nejevili známky sebemenšího týrání. Konečný verdikt ale rozhodně ze své pozice nemohu vyřknout, každopádně panu Vydrovi děkuji za vřelé přijetí, které, troufám si říci, poskytne každému, i svým odpůrcům...

Čtěte také:

Reklama