.

Václav Jiráček: Člověk neví, co by v životě dělal, a tohle mi přišlo jako nejlepší varianta…

Bulvár

Václav Jiráček: Člověk neví, co by v životě dělal, a tohle mi přišlo jako nejlepší varianta…

Kvalitní filmy posledních let abyste hledali jako jehlu v kupce sena. Ale když už tu jehlu najdete, nachází se za ní jehelník plný snímků, které jsou opravdu k vidění. Krev zmizelého, Hlídač č. 47, Hodinu nevíš, Jánošík, Lidice… ve všech jmenovaných můžete vidět i tvář herce Václava Jiráčka. 

S Václavem Jiráčkem, rodákem z kouzelného prostředí pražských Hradčan, jsme se sešli ve vedlejší čtvrti, v Dejvicích. V průběhu rozhovoru jsme však zalitovali, že jsme se raději nesešli v jeho čtvrti, konkrétně na místě známé pražské pivnice U černého vola, kde se Václav - přímo ve vedlejším domě, narodil.
Vlastně já můžu říkat, že jsem prvně ochutnal tamní vyhlášené pivo už před třiceti lety…

pivnicPočkejte, to vám bylo teprve pět let.
Já vím, ale můj táta, ještě předtím, než začal dělat u Černého vola výčepního, tak tam chodil hrát ping-pong, takže nějakou tu malou štamprli piva jsem od něho dostal. (smích)

V pivnici U Černého vola se hrál ping-pong?
Ona ta hospoda není tak stará, jak se tváří. Nevím to úplně přesně, ale myslím, že vznikla až někdy v sedmdesátých letech. Byl tam jenom výčep a v průchodu se hrál ping-pong. Je celá pomalovaná motivy ze Špalíčku a turisti si to fotí jako středověkou hospodu.

Tak tohle může vědět opravdu jenom rodák. Ale jsem tedy zklamaná, já tam vodím všechny naše návštěvy, jakože do středověké krčmy.
Tak je u toho nechte. (smích)

Ale stejně jste vyrůstal v nádherném prostředí, v blízkosti Loretánského náměstí, v prostředí, kde odjakživa vládnou umělecké múzy. Uvědomoval jste si to?
To je otázka. My jsme byli normální sígři, běhali jsme po baráku, dělali lumpárny. To člověk vidí až zpětně, že člověk, který vám dělal čerta, byl sochař Adámek, že támhle ten pán, který venčí pejska, je Karel Kachyňa... dojde vám to, až když se o to nějakým způsobem zajímáte. Jako dítě vnímáte jiné hodnoty. Láká vás spíš pomník neznámého sovětského vojína, kde je naházeno spousta mincí, nebo zapomenutá barva na lešení, a ta koloběžka, co by chtěla natřít. (smích)

muzavaclav

Máte v Praze nějaké oblíbené místo, kam byste pozval dívku na rande?
Petřín.

Jaké se Vám líbí ženy?
Kdybych Vám teď ukázal svoji přítelkyni, tak bych řekl: takové.

Diplomatická odpověď. :)
Líbí se mi ženy osobité, jedinečné, takové to úzkoprofilové zboží, které nenajdete na každém kroku. A více tmavovlásky.

Přečtěte si také:

Čím jste chtěl být jako malý kluk? Prý malířem?
Ano. Pár obrázků jsem i namaloval, v takové lince Vincent van Gogh.

vaclavdva

Tak pozor na ucho.
Neuvažujete, že s těmi kresbami vyjdete i na veřejnost?

Už jsem tu a tam někde vystavoval, ale je to už pár let dozadu, nevím, jestli bych se za ty kresby zpětně nestyděl. Dlouho jsem nemaloval.

Třeba naopak časem nabudou na atraktivitě.
Třeba.

Pojďme od malířského plátna k filmovému, poněvadž vy jste především herec, a dobrý herec. Výčet výše jmenovaných filmů patří opravdu k tomu lepšímu, ne-li nejlepšímu, co naše současná kinematografie nabízí. Mám to brát tak, že si můžete dovolit role vybírat, nebo prostě máte štěstí na režiséry, kteří vás osloví?
Mám štěstí. Mimochodem když mě nevzali na DAMU, tak Boris Rösner, herec, kterého jsem si velmi vážil, prohlásil něco v tom smyslu: „Víte, když otevřete dveře, je to jako když přijde nějaký kluk rovnou z ulice.“  Zpětně to vidím jako velké ocenění. 

Spousta slavných herců začínala příchodem z ulice.
To je pravda, myslím, že i Depardieu začínal podobně, i když za něj se samozřejmě nepovažuji. Ale jistá jakoby neotesanost hraní je u mě částečně záměrná a částečně si nedokážu pomoct, protože jsem arogantní a chci jít svojí vlastní cestou.

vaclacctyrii

Milan Cieslar, Filip Renč, Alice Nellis, Jitka Němcová, Petr Nikolaev, polská režiséra Agnieszka Holland a řada dalších, to jsou jména, která vám za kamerou udělovala příkazy: Akce, stop… Se kterým z nich se vám spolupracovalo nejlépe, a kdo byl naopak nejpřísnější?
To je těžká otázka, takto vůbec nepřemýšlím, ale něco bych asi odpovědět měl. (smích)

To měl. Tak co třeba režisér Filip Renč, se kterým jste točil Hlídače č. 47? Co já vím, tak to je hodně akční režisér.
To je. Do všeho se vrhá po hlavě, ale uvážlivě, a to mě na něm baví. S Filipem jsme toho zažili hodně i mimo natáčení, když jsme byli například v Bosně a Hercegovině. Tam jsme třeba na místo natáčení, k nějakým vodopádům, a nevěděli jsme, jak je tam hluboká voda. Chtěli jsme to vyzkoušet, že tam hodíme kaskadéra, který by měl kolem sebe omotané lano, a jak se tak všichni, včetně asistentů, rozmýšleli, jak to provést, tak Filip mezitím už měl všechno z kapes ven, skočil tam, a když se vynořil, řekl jen: „Dobrý to je.“
Jinak opravdu nejde popsat, jaký je kdo režisér. To jsou pokaždé různé látky, jiná témata, jiná konstalace…

Filmy, ve kterých jsme vás mohli vidět, jsou poměrně náročné na fyzickou i psychickou kondici, dostal jste se někdy do stavu, že jste si řekl, já už opravdu nemůžu?
Dostal. Vzpomínám si, je to tak dva roky zpátky, při natáčení dvoudílného televizního filmu, paradoxně s názvem: Jsi mrtvý, nebreč. Celý týden se točily scény, kdy jen ležím na posteli, sípu a vzpomínám. A to mě opravdu bolelo tělo, nemohl jsem spát, do toho jsem strávil čtyři hodiny v maskérně... den má 12 hodin, takže jsem se jen přesouval. A k tomu jsem si ještě upravoval text, nebylo to jednoduché.

To neznám, kdo to režíroval?
Jitka Němcová a napsal to Josef Klíma. Společně se mnou tam hrála ještě Kristýna Boková a Ivan Trojan. A pak bylo pro mě hodně psychicky i fyzicky náročné i potápění ve filmu Alice Nellis Mamas& Papas. Měl jsem strach, že to nezvládnu. Alice mě při přípravě pořád povzbuzovala: „Vydrž, vydrž…“, a tak jsem to nakonec zvládl, ale Zuzana Bydžovská byla lepší potápěč. (smích)

Potápíte se dnes?
Není čas a není kde. Ale rád bych to ještě zkusil

Co pro vás znamená herectví? Volnost? Svobodu? Dobrodružství? Sebereflexi…?
Člověk neví, co by v životě dělal, a tohle mi přišlo jako nejlepší varianta z toho, jak strávit tady na té zemi čas a zároveň nebýt mimo společnost.

vaclavpet

Zajímavá odpověď.
Přenesme se od filmu také k divadlu. V roce 2001 jste založil se spolužáky divadelní sdružení LETÍ. Ještě funguje, nebo jste se už rozletěli?

V té době nám nic jiného nezbývalo. Ještě s Miroslavem Krobotem, u kterého jsme studovali, a celkem nám to šlo, jsme si řekli, že bychom chtěli založit divadlo. Původní vize byla herecko-režijní, ale postupem času převážela dramaturgická tvorba. V současné době námi založené divadlo LETÍ funguje, i když v jiné sestavě, která je ale relativně velmi blízko naší původní myšlence.

V současnosti hostujete v Dejvickém divadle v Hamletovi a Tereminovi…
Trochu Vás poopravím. Hamlet už měl derniéru, takže jenom v Tereminu, tam mám takovou menší roli. Jinak už na škole jsme dělali také pohybové stínové divadlo, byli jsme na různých festivalech, v Německu nebo i v Izraeli …

V Izraeli?
Ano, tam jsme měli dvě představení.

Jaké je publikum v Izraeli?
Skvělé! Škola nás napřed nechtěla pustit, protože jsme tam jeli v době, kdy to tam bylo zrovna nebezpečné. Už při příjezdu do Jeruzaléma nás všichni vroucně vítali, protože tam nebyli skoro vůbec žádní turisté, všichni se tam báli. Ale to publikum bylo opravdu skvělé!

Tam ale asi nemůže přijít na repertoár nějaká vulgární hra, nebo hra s nádechem erotiky.
Proč myslíte? To je jen takový předsudek. Lidi jsou tam velmi moderní, ve srovnání na stejné úrovni s Evropany nebo Američany. Moc rád bych se do Jeruzaléma ještě podíval, je to úžasné město.

Teď z jiného soudku. Když jsem šla na rozhovor s vámi, celou cestu se mi v hlavě promítal český thriller: Hodinu nevíš, který byl natočen na základě skutečné události a kde jste hrál hlavní roli nemocničního, sériového, tzv. heparinového vraha, a zahrál jste to opravdu velmi přesvědčivě.
K tomu bych ještě rád dodal, že to bylo poprvé, co jsem dostal nabídku na hlavní roli SMSkou.

SMSkou?
Ano, režisér Dan Svátek mi to nabídnul ještě v době, když jsme točili Jánošíka. Přišla sms: „Chtěl bych Vás obsadit do hlavní role.“  Takové sms nedostáváte každý den. Scénář jsem četl ještě v exteriérech Jánošíka, ale napřed jsem nevěděl, jestli to vůbec zvládnu, protože mě každá taková role stojí hodně úsilí, určitě bych nezvládl to, co řada jiných herců: dopoledne dabing, odpoledne něco točit a večer pak ještě divadelní představení…

…a v padesáti infarkt.
Tak. Anebo si to třeba nedokážou bez toho úsilí představit, nevím, třeba je to pro ně určitý adrenalin. Každopádně já to tak nemám.
Ty heparinové vraždy, to byla v té době velká kauza. S ní šel také velký tlak na scénář, aby se šlo bulvární cestou, aby to byla senzace a lidi přišli do kina. Mně to přišlo nechutné to tak využívat a jsem moc rád, že jsme se nakonec s Danem Svátkem dohodli a šli do toho i s rizikem nebulvární cesty.
Do kina přišlo jen 10 000 diváků, ale sklidili jsme příznivý ohlas u kritiky. I když přiznávám, že mě mrzí, že to nevidělo moc lidí, je to dobrý film.
Když jsem si prvně četl scénář, měl jsem takový zvláštní, až hororově thrillerový pocit. Ale už jsem věděl, že si chci tu postavu moc zahrát. Mám rád extrémní, duševně narušené postavy. Takových jedinců, jako byl heparinová vrah, může být mezi námi hodně, můžou být mezi vašimi příbuznými, ani o tom nemusíte vědět.

Hodinu nevíš (2009)

Co podle vás donutí člověka zabíjet?
To je spíš otázka pro kriminalistu. Já jsem takový pocitový psycholog – herec.

herecvaclav

Filmy ve kterých hrajete, jsou hodně náročné, objevuje se v nich zabíjení, i když ne takové to přehnané americké, s hektolitry krve, a objevuje se v nich také hodně erotiky. Jak se Vám hrají milostné scény?
Čím dál tím hůř, a už to nechám radši být. (smích)

Ještě jako posluchač DAMU jste dostal hlavní roli v historickém filmu slovensko-polské koprodukce Jánošík – pravdivá historie. Tento film jsem bohužel neviděla, jaká je tedy pravdivá historie?
Tak se na to podívejte (smích).
Scénář tohoto filmu čerpal přímo z archivních, soudních spisů. Jánošík byl jako mladý odveden na vojnu, když se vrátil, nic neměl. Lidé v těchto končinách pak často končili v různých skupinách a živili se, jak se dalo. Ne vážně, podívejte se na to a zjistíte sama, jaká byla pravda.

Dobře, podívám. Ráda. To byla vaše první hlavní role, viďte?
Ano, je to už nějakých 12 let, úplný začátek mé kariéry. Ten film byl po finanční stránce velmi náročný, neboť v průběhu natáčení odpadl jeden z hlavních producentů. Biblických 7 let se hledaly peníze. Nakonec se našly v Polsku a film byl dokončen.

Jánošík - Pravdivá historie (2009)

Pracovně jste se setkal s řadou hereckých hvězd, počínaje Vladimírem Dlouhým, Karlem Rodenem, konče třeba vynikající Vilmou Cibulkovou. Berete si od každého herce trochu toho hereckého kumštu, nebo se pokládáte za zkušeného?
Jak už jsem říkal na začátku, já jsem takový arogant, který si jde svojí vlastní cestou. Něco si beru, ale ne moc. Chci získat na originalitě. Vsadil jsem na ni, i když vím, že je to něco, co se nemusí člověku povést za celý život. Ale nechci být jedním z dalších, kteří řeknou všechno do tečky. To by mě nebavilo, to nechci.
A co se týká těch setkání, těch je celá řada, vy jste jmenovala jenom ty české, ale třeba i na Slovensku a v Polsku jsem zažil spoustu krásných setkání.  

My tady polské herce moc neznáme.
Oni nás znají hodně a my je známe hodně málo. To je škoda... Nezapomenutelným pro mě bylo třeba setkání s polskou hereckou legendou Danutou Szaflarskou, která mi hrála v Jánošíkovi babičku. Je jí už 91 let a žasnul jsem, jaký předvedla přístup k herectví.

Úžasný přístup k herectví jste předvedli také všichni, kteří jste hráli ve filmu Krev zmizelého. Tam jste hrál hlavní roli společně s předčasně zesnulým hercem Vladimírem Dlouhým. Vzpomeňte na něj. 
Často na něj myslím. Byl ke mně velmi otevřený. Mám s ním spoustu krásných historek, ale nevím, jestli je můžu ventilovat. My jsme spolu točili vlastně dvakrát, ještě v Hlídači č. 47. Byl prostě úžasný. Vždycky když si dávám v plechovce malou desítku pivo, tak si na něj vzpomenu.

Krev zmizelého (2005)

Hlídač č. 47. (2008)

Nejste sám, kdo na něj myslí.
Ještě jsem se chtěla zeptat, jestli máte nějakou vysněnou roli, ale jak vás tak poslouchám, tak zřejmě nemáte.
Ne, nemám.

A nejoblíbenější film z vašeho repertoáru?
Každý film by měl nějaký přívlastek, který by byl na prvním místě. Určitě Jánošík - první kontakt s velkým filmem, Hlídač č. 47, Restart, Hodinu nevíš…

Natáčíte něco nového?
Ano, s Danem Svátkem začneme teď v listopadu točit pro Českou televizi seriál podle scénáře Josefa Klímy, který se bude jmenovat Reportéři. Já tam hraju mladého manažera, který zavádí nové pořádky a regule v novinářském prostředí.

V závěru se z novinářského prostředí přenesme do prostředí restauračního. Vím o Vás, že jste dělal nějaký čas barmana v pražské kavárně Krásný ztráty. Máte ke kavárenskému prostředí citový vztah?
Mám, úplně extrémní. Přes celou moji rodinu, přes rodinu mojí přítelkyně. V kavárnách jsem strávil spoustu času, jak pracovně, tak nepracovně. Pro mě je to nějakým způsobem divadlo, prostředí, kde je mi dobře. Zrovna tady kousek v Dejvicích se snažíme založit kavárnu. Dole bude restaurace, nahoře kavárna.

A jak bude se jmenovat?
Dole / Nahoře.

Aha, to je vtipné. Ono i v životě je člověk jednou dole, jednou nahoře. Přeji Vám, ať u Vás převažuje to horní patro, a děkuji, že jste přišel.
Já děkuju. A příště u mě v kavárně nebo u toho Vola. :)

spp

Vizitka:

  • Václav Jiráček se narodil 28. 9. 1978 v Praze
  • Vystudoval obchodní akademii.
  • Po absolutoriu vykonával civilní službu v divadle ABC
  • V roce 2001 byl přijat na pražskou DAMU (katedra alternativního a loutkového divadla), kterou dokončil v roce 2009.
  • Ještě jako posluchač DAMU byl obsazen režisérkou Agnieszkou Hollandovou do titulní role do titulní role koprodukčního snímku o Jánošíkovi.
  • Se spolužáky z ročníku založil v roce 2001 nezávislé divadelní sdružení LETÍ.
  • V současnosti hostuje v Dejvickém divadle, vidět ho můžeme také v pokračování tv. seriálu Sanitka.
  • Je svobodný, ale zadaný.:)

Filmografie

autorka uměleckých fotografií: Natalie Denkrova
barevné foto: autor

Přečtěte si také:

   
11.10.2013 - Rozhovory - autor: Alexandra Stušková

Komentáře:

  1. [15] knihovna [*]

    Hezký a dlouhý rozhovor a určitě příjemně strávený čas, Sašo. Sml59

    superkarma: 0 23.10.2013, 09:30:36
  2. [14] knihovna [*]

    OlgaMarie — #9 Krásná fotka a památka a vzpomínka Sml59

    superkarma: 0 23.10.2013, 09:29:47
  3. avatar
    [13] kobližka [*]

    OlgaMarie — #9 Byla by to troufalost zeptat se,jestli jsi to ty?Ale ten druhý herec nebude V.Jiráček,nebo snad ano?

    superkarma: 0 13.10.2013, 21:23:22
  4. avatar
    [12] peetrax [*]

    OlgaMarie — #9 Sml67 

    Tvá vnučka jako by ti z oka vypadla, teď to vidím. Sml16

    superkarma: 0 12.10.2013, 11:59:25
  5. avatar
    [11] enka1 [*]

    OlgaMarie — #9 Super památkaSml16Sml67

    superkarma: 0 12.10.2013, 06:36:53
  6. avatar
    [10] kobližka [*]

    Velmi mi připomíná svým přístupem K.Rodena,což by asi nerad slyšel.Viděla jsem Hlídače i Krev zmizelého,obojí perfektní.

    superkarma: 0 11.10.2013, 20:37:11
  7. avatar
    [9] OlgaMarie [*]

    1. na komentář reaguje enka1 — #11
    2. na komentář reaguje peetrax — #12
    3. na komentář reaguje kobližka — #13
    4. na komentář reaguje knihovna — #14
    superkarma: 0 11.10.2013, 17:15:56
  8. avatar
    [8] enka1 [*]

    Alexandra Stušková — #7 Není zač, stane se, hlavně by to pro něho bylo opravdu fyzicky náročnéSml30

    superkarma: 0 11.10.2013, 11:05:40
  9. [7] Alexandra Stušková [*]

    enka1 — #6 Sml15 Oj joj, on nám sypal - děkujeme Sml67Sml16

    1. na komentář reaguje enka1 — #8
    superkarma: 0 11.10.2013, 10:55:49
  10. avatar
    [6] enka1 [*]

    Alexandra Stušková — #5 Sml16 Pod otázkou o psychické a fyzické kondici ve filmechSml58

    1. na komentář reaguje Alexandra Stušková — #7
    superkarma: 0 11.10.2013, 10:21:59
  11. [5] Alexandra Stušková [*]

    Dudlajlama — #1 Děkuji Sml16

    enka1 — #3 Jejda, "pošeptejte" jakou Sml16

    1. na komentář reaguje enka1 — #6
    superkarma: 0 11.10.2013, 09:55:36
  12. [4] Klára Křížová [*]

    Václave, moc díky za rozhovor! Sml67

    superkarma: 0 11.10.2013, 08:28:57
  13. avatar
    [3] enka1 [*]

    Sml67 I když vidím jednu hrubičkuSml58, rozhovor opět skvělý

    1. na komentář reaguje Alexandra Stušková — #5
    superkarma: 0 11.10.2013, 07:53:51
  14. avatar
    [2] lenig [*]

    Díky za rozhovor, Václava jsem viděla v Hlídači č.47 a také Jseš mrtvej, tak nebreč a velmi na mě zapůsobilSml67

    superkarma: 0 11.10.2013, 06:06:56
  15. avatar
    [1] Dudlajlama [*]

    Opet za jedna, SasoSml67.

    1. na komentář reaguje Alexandra Stušková — #5
    superkarma: 0 11.10.2013, 03:44:09

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa na téma osteoporóza
Anketa na téma: Zubní zdraví

Náš tip

Doporučujeme