V naší minulé reportáži jsme vás zavedli do Ostravy, města, které prostě stojí za návštěvu! Dnes se opět vrátíme na místo činu, tentokrát do ostravské zoo. Vypravte se tedy s námi do míst, kde určitě prožijete společně se svou rodinou nezapomenutelné podzimní chvíle…

Před pár týdny jsem se i s dalšími členy novinářské obce vydala do Ostravy, města, které je sice pro nás, redaktory, jež mají své zázemí v Praze, docela z ruky, ale to by rozhodně neměla být žádná závažná překážka, ať už bydlíme v kterémkoliv koutě naší krásné vlasti.

ccc

Po podrobném prozkoumání Dolní oblasti Vítkovice, o které jsem informovala ve svém minulém příspěvku, jsme se vypravili do Zoo Ostrava, která je, věřte, nebo ne, svou rozlohou druhou největší v Česku! Když jsme přijeli k jejím branám, čekalo nás velmi milé přivítání v podobě výborného oběda v tamní restauraci Saola, kde se můžete za málo peněz výtečně najíst. „Dávají tady neuvěřitelně velké porce, vaří tady totiž sami majitelé a moc rádi papají,“ směje se paní Šárka Kalousková, která se nás v Zoo Ostrava ujala. Jelikož zoo miluji a hlavně mám ráda, snad jako každý z nás, mláďata, okamžitě se ptám. „A jak se vlastně daří vaší malé sloní samičce, jejíž osud všichni pozorně sledujeme?“
„Relativně dobře, až se tady projdeme, zavedu vás k ní a k panu chovateli, poví vám více,“
přislíbí mi paní Kalousková. A já už se tedy začínám těšit.

vvv

Paní Kalousková nám po výborném obědě představuje celou zoo, která mě uchvacuje i svými odpočinkovými místy, kde rodiče se svými dětmi mohou nerušeně v klidu odpočívat. „Místa jsou situována do zeleně, kde si odpočinete a během relaxování se vaše děti mohou vyblbnout v dětských koutcích. Většinou se přidají i jejich rodiče,“ tvdrí Šárka a ukazuje směrem k tatínkovi, který se zrovna se svým prtětem veze po skluzavce. Když si ostravskou zoo procházíme, fascinuje mě předně neskutečné množství zeleně a až neuvěřitelného klidu. Lidé se sice trousí všude, ale tak nějak se tady všude krásně rozptýlí. Což je skvělé, nikde žádné tlačenice, až tedy do doby, kdy si všímám docela objemného hloučku lidí, kteří bedlivě poslouchají výklad pána s malým mikroportem. „To je komentované krmení,“ vysvětluje nám paní Kalousková a dodává, „sami chovatelé takto krmí zvířata za přítomnosti návštěvníků, a vy tak máte možnost se zeptat, na cokoliv chcete, vždy vám rádi odpoví.“

ddd

Čas plyne jako voda a už teď vím, že nemůžeme vše stihnout, jelikož projít téměř 100 ha, kde se v současné době chová téměř přes 4000 zvířat, je prakticky za jeden den nemožné. Procházíme tedy alespoň ty nejdůležitější expozice, mezi které patří Čitván – pavilón s velkým přírodním výběhem, který společně obývají medvědi ušatí a hulmani posvátní, dále pavilon Tanganika, kde obdivujeme hrochy a krokodýly, až se dostáváme do expozice s názvem Na statku, v níž jsme prakticky v těsném kontaktu s domácími zvířaty. „Tu mají nejraději děti,“ přiznává paní Kalousková. Není se čemu divit, které dítě a snad i dospělý by si nechtělo pohladit a nakrmit speciálními granulemi roztomilá zvířátka? Zaseknu se tady i já, ale za moment jsem vyrušena: „Slečno Pavlíková, tak nastává naše chvíle, to nejlepší na konec! Vydáme se za naší sloní samičkou…“

ccc

Paní Kalousková mě zavede do pavilonu slonů, kde za malou chvíli identifikuji malou sloní samičku, jejíž smutný příběh se zatajeným dechem sleduje celé Česko. „To je pan Pavel Zvolánek, chovatel,“ představuje mi paní Kalousková muže, který má v péči toto malé roztomilé stvoření.
Jsem moc ráda, že jste mě sem vzali, mohl byste mi říci, jak se samičce daří?“ ptám se.
„Stav osmiměsíčního mláděte je momentálně stabilizovaný a jeho vývoj je zatím v pořádku,“ odpovídá mi nadějně pan Zvolánek. Usměji se tedy s nadějí, že by vše mohlo být v pořádku, než se ovšem nadechnu k další otázce, pan Zvolánek dodává: „Víte  i když samička dosud prospívá, stále platí, že její stav se může kdykoliv změnit. Prognóza je stále nejistá, protože podle dostupných informací, které máme k dispozici, nebyl zaznamenán případ, kdy by se dospělosti dožilo slůně, které v dostatečném množství nepilo mateřské mléko,“ dozvídám se a jdu se za slůnětem osobně podívat. V tu chvíli se mi nechce věřit, že by tak krásné mládě, plné života, mělo postihnout něco zlého.
„To víte, přírodě člověk neporučí,“ ozývá se jedna z účastnic našeho výletu.
„Nezbývá než doufat, že všechno bude fajn, zázraky se přece dějí,“
prohlásí další z přítomných dam, když opouštíme zoo.

ccc

„Stálo to opravdu za to, mockrát děkujeme, Ostrava je skvělá!“ prohlásíme všichni svorně a děkujeme slečně Petře Valentové ze společnosti Leo Express, která pro nás výlet zorganizovala. „To jsem moc ráda, že se vám líbilo, přijedete do Ostravy zase?“ ptá se se smíchem v hlase Petra. Myslím si, že vám, milé čtenářky, rozhodně nemusím říkat, jak má odpověď zněla…

ccc

Tudíž hopsa hejsa do Ostravy! Nebudete litovat…

Otevírací doba a vstupné: ZDE

Více informací na: http://www.zoo-ostrava.cz/

Čtete také:

Reklama