Zámky v údolí Loiry jsou skutečným pojmem mezi tak obrovským množstvím hradů a zámků, které jsou ve Francii k vidění. Snažili jsme se vás podrobněji seznámit s těmi nejdůležitějšími a nejzajímavějšími z nich. Zůstalo nám však v nůši mnoho dalších. A tak bychom vám na závěr ještě rádi představili několik více či méně známých, které ale rozhodně stojí za návštěvu…

Ussé – pohádka na dobrou noc

Zámek Ussé

O Ussé, jednom z nejromantičtějších zámků, který zdobí křehké věže, se říká, že inspiroval známého pohádkáře Charlese Perraulta k napsání Spící krasavice, již my známe jako pohádku o Šípkové Růžence. Na zámku si to zřejmě patřičně uvědomují, neboť voskové figuríny v dobových kostýmech vypráví nejen scény z pohádky, ale i o životě na hradě. Proplétají se zde sny s realitou a historie s legendami.

Zámek Ussé

Stavebně je zámek směsicí stylů. Současná podoba vznikala postupně za různých majitelů od 15. do 18. století. Z řady tvůrců zde zanechali stopy např. André Le Nôtre, stavitel pevností Vauban i slavný François Mansart, jemuž je připisováno velké slavnostní schodiště.    

Zámek Ussé

Zámek Ussé

Do zámku se prý zamiloval i jeden Japonec, který neváhal cestovat přes půl světa, aby zde uzavřel romantický sňatek.

Vilandry – učebnice geometrie

Zámecké zahrady Villandry jsou příkladnou ukázkou renesančních zahrad na přísně geometrickém principu. Okrasné zahrady jsou vskutku pomyslným prodloužením zámeckých salonů. Samostatné části tvoří zahrada bylinková, vodní a sluneční. Z vyhlídky, kam se dostanete z prvního patra zámku, můžete obdivovat čtyři čtvercové obrazce zahrady lásky – lásky něžné, vášnivé, nestálé a tragické.

Vilandry

Ještě začátkem 12. století se na zdejší feudální pevnosti odehrávalo důležité setkání Filipa Augusta a Jindřicha Plantageneta, jejichž jednání vyústilo v uzavření míru z Colombiers, podle tehdejšího pojmenování tohoto místa. V 16. století zámek koupil Jean le Breton, architekt, který působil i na Chambordu a Fontainebleau, a přeměnil ho na renesanční palác.

V době francouzské revoluce byl zámek zkonfiskován, nicméně později ho císař Napoleon zakoupil pro svého bratra Josefa Bonaparta.

Vilandry

Zahrady, největší pýcha zámku, však vznikaly již někdy v 16. století. Jak tehdy vypadaly, přesně nevíme. Současnou podobu zahrad vytvořil Joachim Carvallo, který nemovitost zakoupil v 1906. Tento španělský lékař se rozhodl opustit svou kariéru a veškeré své úsilí i finance věnovat obnově zámku Vilandry. Nejprve zrestauroval zámek, odstranil necitlivé přestavby z 18. století a následně obnovil renesanční zahrady. Jako zdroj mu posloužilo zejména studium dobových materiálů, kreseb, obrazů, ale i provedené archeologické výzkumy. Dr. Carvallo rovněž založil první Sdružení majitelů historických rezidencí ve Francii a bojoval o jejich zpřístupnění veřejnosti. 

Pohodlné široké aleje vedou podél květinových záhonů plných okrasných rostlin vytvářející přísně geometrické tvary. Tak se jimi pokochejme:

Vilandry

Vilandry

Vilandry

Vilandry


 Azay le Rideau – zrcadlo, zrcadlo, řekni mi…

Malebný zámek je posazený na ostrůvku uprostřed řeky Indre, v jejíž klidné vodě se tato perla francouzské renesance překrásně zrcadlí. Tímto stavitelským počinem etabloval svůj čerstvě nabytý šlechtický titul finančník krále Františka I., Gilles Berthelot. Popravdě řečeno byla to vlastně jeho manželka, Philippe Lesbahy, která stavební práce řídila z důvodu časté nepřítomnosti svého manžela, jenž krále doprovázel na jeho taženích po Itálii.

Azay le Rideau

Azay le Rideau

Prohlídku zámeckých interiérů zpříjemňuje fakt, že pokoje jsou zařízeny nábytkem z různých stylových období, což se o mnoha zámcích na Loiře říci nedá. Snad i proto je jedním z nejnavštěvovanějších zámků v celém údolí. Od roku 1905 je zámek státním majetkem.

Azay le Rideau

Saché – muzeum nejen Balzaka

Saché-Musée Balsac

Malý zámek ve stylu francouzské renesance Saché byl postaven na místě středověké tvrze, ze kterého zůstala válcová věž a suchý příkop. Větší přestavby podstoupil za majitele Johna Margonneho v 18. a začátkem 19. století. V období 1825 až 1848 zde, u přátel svých rodičů, často pobýval slavný Honoré de Balzac, čímž zámečku zajistil slávu pro dnešní dny. Tady, daleko od shonu pařížského života a finančních starostí, našel inspiraci k napsání mnoha románů svého cyklu Lidská komedie - Otec Goriot, Cesar Birotteau, Ztracené iluze a další. Ten pohled z okna svého pokoje na osamělé údolí, jak sám říkával, ho inspiroval k napsání románu Konvalinka. Tento milostný román věnoval Lauře de Berny, své lásce z mládí.

Saché-Musée Balsac

Muzeum nabízí možnost v zařízených pokojích objevit atmosféru 19. století, z expozice také Balzakův vztah k tomuto místu. Mezi exponáty je řada jeho rukopisů, soch apod. V suterénu je pak malá ukázka tiskařské techniky počátku 19. století.

Saché-Musée Balsac

Ložnice a současně pracovna Honoré de Balzaka

Saché-Musée Balsac

V suterénu je malé muzeum tiskařské techniky


Montrésor – nejkrásnější vesnice

Malebná vesnička honosící se titulem Nejkrásnější vesnice od svazu obcí Francie na vás dýchne středověkou atmosférou. Jak již název obce napovídá, je to skutečný poklad.

Montrésor

Původní hrad na skalním převisu nad řekou Indrois patřil mezi první kamenné pevnosti panovníka Fulka III. řečeného Nerra, vévody z Anjou, který má „na svědomí“ i Loches a Chinon, s nimiž jsme se už seznámili dříve. Střídavě byl dobýván francouzským Filipem Augustem a Richardem Lví srdce, anglickým králem. Až na konci 15. století ho přebudoval na elegantní rezidenci Imbert de Batarnay, komorník hned několika francouzských králů -  Ludvíka XI., Karla VII., Ludvíka XII. a Františka I.

Montrésor

Právě Imbert de Batarnay, pán Montresoru, zde nechal vystavět kolegiátní kostel sv. Jana Křtitele jako místo posledního odpočinku svého rodu. Krásné alabastrové náhrobky stojí určitě za vidění.

Montrésor

V pohnutých dobách zejména koncem 18. století zámek chátral. Nový život mu vdechl až v roku 1849 Xavier Branicki, bohatý polský vévoda, poradce a přítel Ludvíka Bonaparta, budoucího císaře Napoleona III. Hrad nechal zcela zrekonstruovat včetně vnitřního vybavení a umístil zde i svou velmi cennou sbírku italského umění. Pořádaly se tu honosné oslavy pro císařova bratrance.

Zámek je dodnes majetkem potomků rodiny Branicki, je kompletně zařízený a prý se za posledních 150 let téměř nezměnil.

Saumur – pevnost, která drží…

Další z řady středověkých pevností z rukou Fulka III., vévody z Anjou, kterou vlastnili jeho potomci z rodu Plantegenetů. Na počátku 13. století se hrad dostal do rukou Francouzů za Filipa Augusta. Od té doby mnohokrát měnil majitele. Do historie se však významně nezapsal. Vzhledem k povaze sloužil vždy především vojenským účelům, někdy jako kasárna, později za Napoleona jako vězení.

Saumur

S jeho rekonstrukcí se započalo až začátkem 20. století. Dnes slouží jak muzeum dekorativního umění, muzeum hraček a muzeum koňských dostihů. Konají se zde ukázky jezdecké dovednosti a rytířských bitek. 

Saumur

Ukázky jezdeckých dovedností se konaly i za deštivého počasí

Sully sur Loire – půvabné šlechtické sídlo

Původní feudální pevnost pánů ze Sully sloužila mnohá staletí jako obranný vodní zámek. Během hugenotských válek však byl značně poškozen. V roce 1602 ho zakoupil Maximilien de Béthune, který ho přestavěl na reprezentativní sídlo.

Sully sur Loire

Sully sur Loire

Maximilien de Béthune, první vévoda Sully, byl chrabrý voják, francouzský ministr, věrný hugenot a pravá ruka krále Jindřicha IV. Prý zorganizoval jeho sňatek s Marií Medicejskou.

Sully sur Loire

Majetkem rodiny de Béthune byl zámek po více než 350 let, dokud ho v roce 1962 neprodala poslední majitelka Mahaut Marie Jeanne de Béthune státu.

Zámecké interiéry jsou volnou expozicí historie rodu Béthune a ukázkou dobového nábytku, tapiserií a výtvarného umění.

Při toulkách po slavných zámcích jsme také narazili na mnohé jiné historické zajímavosti. Na následující straně vám povíme něco alespoň o dvou z nich.


Abbay Fontevrault  – kde odpočívají králové Anglie

Tento klášter si jako místo svého posledního odpočinku vybrala dvojnásobná královna Eleonora Akvitánská. Nejdříve se stala po boku Ludvíka VII. královnou Francie a díky druhému sňatku s Jindřichem II. Plantagenetem i královnou anglickou.

Fontevrault

Královský ženský klášter byl založen již v 11. století. Eleonora klášter finančně podporovala zejména ve stáří po návratu z Anglie. Abatyše ve Fontevrault měla titul „velkoabatyše“ a bývala jí dcera místní vysoké šlechty, či dokonce dcera královská. Sloužilo zde na pět tisíc řeholnic.

Fontevrault

Celý areál kláštera je vystavěn zejména v románském, zčásti však v gotickém slohu. Bývalý klášterní kostel je ukázkou slohu románského. V jeho hlavní lodi spočívají ve čtyřech sarkofázích ostatky čtyř významných Plantagenetů: Eleonory Akvitánské a jejího chotě, anglického krále Jindřicha II. Plantageneta, dále jejich syna, později též krále Anglie, Richarda Lví srdce a manželky dalšího syna, později taktéž anglického krále Jana Bezzemka, Isabely z Angoulême.

Fontevrault

Náhrobek Eleonory Akvitánské a Jindřicha II. Plantageneta

Saint-Benoît-sur-Loire (Abbaye de Fleury) – ostatky světce

Jeden z nejstarších a nejvýznamnějších benediktinských klášterů v Evropě byl založen kolem roku 630. Byl několikrát poškozen, současný románský komplex budov je z počátku 11. století.

Saint Benoit sur Loire

Význam kláštera výrazně vzrostl, když se zdejší mniši rozhodli, že zachrání ostatky svatého Benedikta z Nursie, zakladatele řádu. Když totiž byl v roce 577 Langobardy zničen hlavní klášter v italském Montecassinu, který sám Benedikt založil a kde byl pohřben, jeho ostatky se válely ve zříceninách. A tak po dlouhém putování se mniši vrátili s tímto pokladem a světcovy ostatky uložili roku 660 do zdejšího kostela. Díky těmto relikviím se klášter stal významným poutním místem.  

Saint Benoit sur Loire

V kryptě pod kostelem je relikviář s ostatky sv. Benedikta z Nursie. Náhrobek Filipa I. je v hlavní lodi kostela

Za francouzské revoluce byl klášter zčásti zničen. Zůstal jen klášterní kostel sv. Benedikta a Panny Marie, který je dnes jedním z nejvýznamnějších románských stavebních památek na území Francie. V kryptě kostela byl pohřben v roce 1108 francouzský král Filip I.

V současné době je klášter opět funkční, žije zde přibližně čtyřicet mnichů.  

Saint Benoit sur Loire

Náš seriál by mohl pokračovat ještě dále, neboť v té pomyslné nůši zážitků je toho ještě opravdu hodně. Blíží se však doba vánoční, a jak se říká, přestat se má v nejlepším.

Pokud jste sledovali naše povídání a líbilo se vám, možná si během klidných svátečních dní najdete čas si předchozí díly znovu připomenout a třeba se k podobné cestě inspirovat. Francie je opravdu nádherná…

Přejeme vám nejen příjemné čtení, ale zejména klidný čas vánoční, pohodové dny v kruhu těch nejbližších, které máte v srdci, čas na rozjímání a nalezení toho, co jste ve shonu každodenního života za ten rok marně hledali…

Také vám, milé čtenářky, přejeme do nového roku 2015 hlavně stálé a pevné zdraví, hodně lásky, krásná přátelství, pohodu a spokojenost se vším, co život přináší. Těšíme na další „setkávání“ s vámi u dalšího čtení. Zachovejte nám i nadále svou přízeň.

S úctou vaši Jana Ládyová a Jiří Lády

O zámcích na Loiře jste si mohli na Ženě-in přečíst:

 

Reklama