Královská sídla budovaná v údolí Loiry zejména v 15. a počátkem 16. století nejsou jen němými svědky běhu času, ale jsou rovněž ilustrací vývoje francouzské architektury od středověku až do 17. století. Blois je jedním z nich.

Blois – místo lásek, intrik i zločinů 

Zámek Blois stojí uprostřed stejnojmenného městečka na pravém břehu Loiry. Tato rezidence hned několika francouzských králů se považuje za nejvýznamnější královské sídlo na Loiře. Zde doslova procházela francouzská historie.

Kromě historického významu však je rovněž ukázkou zrodu francouzské renesance počínaje nejstarší částí hradu z červených cihel ještě s prvky pozdní gotiky z doby Ludvíka XII. přes křídlo Františka I. v duchu čisté italské renesance se slavným schodištěm až po klasicistní přístavbu za Gastona Orleánského.

Blois na Loirou

Už v dobách římských tu stávala na strategicky významném místě nad městem pevnost. Pozdější středověká stavba patřila hrabatům ze Châtillon, z nichž poslední ji roku 1391 prodal vévodovi Ludvíku Orleánskému, bratru Karla VI. Po jeho zavraždění přešel do rukou jeho syna Karla Orleánského, uznávaného básníka. Tento urozený poet tu pobýval od roku 1440 po návratu z vězení ponurého londýnského Toweru, kde byl v zajetí po bitvě u Azincourtu. Když byl na konci stoleté války propuštěn, na válčení už neměl pomyšlení.

V padesáti letech se zamiloval do čtrnáctileté Marie de Clèves, oženil se s ní a žil právě na Blois obklopen umělci, básníky, spisovateli a architekty. Roku 1462 tu spatřil světlo světa jeho syn, budoucí francouzský král Ludvík XII. Ten zámek přestavěl v luxusní rezidenci. Ludvíkova jezdecká socha tvoří dominantu hlavní brány tohoto křídla. Samozřejmě dnes vidíme jen kopii, ta původní „zařvala“ během francouzské revoluce, tak jako nespočet dalších děl, které řádící lůze připomínaly krále nebo šlechtice.

Bloise-křídlo Ludvíka

Blois si velmi oblíbila i Ludvíkova druhá manželka, hrdá a vzdělaná Anna Bretaňská, která zde 1514 zemřela. Ostatně byla dvojnásobnou francouzskou královnou – byla i manželkou jeho předchůdce Karla VIII.

Blois-schodiště Františka I.Ludvík XII. ovšem neměl mužského potomka. Po jeho smrti v roce 1515 se tedy francouzským králem stává syn jeho bratrance, Karla z Angolême a Luisy Savojské, František I., člověk vpravdě renesanční. Svůj dvůr si zařídil právě v Blois, na zámku, kde vyrůstala jeho manželka Klaudie, dcera Ludvíka XII. a dědička vévodství Blois. Právě zde na Blois se František I. poprvé ukázal jako zdatný stavitel. Zatímco křídlo Ludvíka XII. ještě vykazuje prvky pozdní gotiky, i když s náznakem renesančních prvků, nová část zámku se budovala již čistě v duchu italské renesance. Nejobdivuhodnějším architektonickým prvkem této stavby je osmiboké otevřené spirálové schodiště.

V křídle Františka I. se nachází pokoj Kateřiny Medicejské, jeho snachy, která zde pobývala a která zde také zemřela. V jejím slavném kabinetu či studovně ve stěně obložené 237 dřevěnými deskami se nachází čtyři tajné skříňky. Tady Kateřina ukrývala královské listiny, slavný perlový náhrdelník, ale také prý elixíry a jedy.

Blois-Komnata Kateřiny Medicejské

Blois je spjat i s jejím nejoblíbenějším synem Jindřichem III., poté co byl vyhnán z Paříže. Tady, ve velkém sále, byla svolána státní rada požadující potlačení hugenotů. Při jednom shromáždění v roce 1588 nechal král zavraždit svého úhlavního nepřítele vévodu Jindřicha de Guise a jeho bratra Ludvíka. Vraždu král sledoval ze své komnaty.  

Královským sídlem přestává být zámek až za vlády Jindřicha IV., který královský dvůr přenesl do Paříže.

O necelé století později, poté, co král Ludvík XIII. sem poslal do exilu svou matku Marii Medicejskou, objevil krásu Blois i on. Ani ne tak pro sebe. Shledal ho dostatečně daleko od Paříže, aby sem roku 1626 „odklidil“ svého bratra Gastona Orleánského, který se ho svými intrikami snažil odstranit a získat tak korunu pro sebe. Nabídl mu dostatečnou apanáž, aby si z Blois udělal svou rezidenci, hodnou svého postavení. Gaston sem povolal tehdy slavného architekta Francoise Mansarta, aby se ujal přestavby. Práce na novém křídle probíhaly velmi dobře celé tři roky. Avšak poté co se narodil dědic, budoucí Ludvík XIV., král naznal, že už nehrozí nebezpečí, že by Gaston mohl usilovat o dědictví trůnu, bratrovi apanáž snížil a tím práce ustaly. Interiéry byly dokončeny až mnohem později. Gaston dožil v křídle Františka I.

Blois-Gastonovo křídlo

V zámku uvidíte spoustu královských erbů a monogramů  - od hranostaje Anny Bretaňské, dikobrazu Ludvíka XII. či salamandra Františka I. až po monogram H Jindřicha IV. Jsou vytesané na schodištích, branách, dveřích, na stropech a nad masivními malovanými a zlacenými kamennými krby.

Podívejte se i na další fotografie na druhé straně…


Blois15

Zadní průčelí renesančního křídla Františka I. orientované směrem ke středu města Blois

Dvě období Blois

Dvě výrazná stavební období: strohá věž Tour du Foix, nejstarší zachovalá část hradu (vlevo) je v ostrém kontrastu s nádherou otevřeného točitého schodiště křídla Františka I.

Blois-Stavovský sál

Stavovský sál (také sál generálních stavů) v nejstarší části zámku je jedním z největších a nejstarších gotických sálů dochovaných ve Francii

Blois-erbovní zvířata ve vitrážích

Ve vitrážích oken stavovského sálu dominují erby Ludvíka XII. a Anny Bretaňské – dikobraz a hranostaj

Blois-Ložnice krále

„Královská ložnice“ s dlaždicemi nesoucími H, iniciálu Jindřicha IV. (Henri)

Blois-krby

V zámku je množství krásně zdobených krbů. Vlevo s dikobrazem, erbem Ludvíka XII., a vpravo krb se salamandrem, erbovním zvířetem Františka I.

Blois.obraz

V interiéru je řada uměleckých děl připomínající události, které se zapsaly do dějin – zde vyobrazení onoho zavraždění vévody de Guise

Můžete si také přečíst:

 

Reklama