Reklama

čtenářka s nickem Slunečnice potkávala ve svém životě různé kamarádky. Jiný babinec měla na střední, jiný na vysoké a další, když se stala matkou. V současnosti má novou práci a věří, že se jí poštěstí najít i v novém zaměstnání spřízněné duše.

Babinec taky mám, ale jeho složení se mi mění s tím, jak stárnu. V různých obdobích do něho patří různé baby… J

Kdysi na gymnáziu jsme byly čtyři kamarádky, hodně jsme se stýkaly i mimo školu, jezdily na výlety o víkendech, i když ne vždycky to vyšlo všem čtyřem. Pak jsme se rozprchly na vejšky do různých měst, a to už bylo setkávání méně časté. Nejdřív jsme se vídaly jednou za měsíc, pak už jen na třídních srazech jednou za rok, až byl konec. Bydlely jsme každá v jiném městě, takže to ani moc nešlo vídat se častěji. No a od té doby, co je jedna kamarádka na vozíku, druhá žije v cizině a třetí v klášteře jako jeptiška, jsme se už všechny čtyři nesešly, je to tak sedm let. A asi se už nikdy nesejdeme…

Když jsem pak začala pracovat, měly jsme babinec v kanclu, scházely jsme se třeba jednou za čtrnáct dní někde v hospůdce nebo kavárně. Bylo mi hrozně líto, když jsem odešla na mateřskou, protože ty pravidelné sedánky s holkama mi dost chyběly, ale s dítětem bych stejně nikam chodit nemohla, tak co. A tak jsem si zase našla babinec u nás v městečku s holkama, co tam taky jezdily s kočárky. No a teď začínám v nové práci, takže doufám, že si tady zase nějaké ty baby najdu.

Slunečnice

Milá Slunečnice, díky za krásnou tečku za dešním tématem a držím palce, aby vás kolektiv v nové práci nejen hezky přijal, ale abyste třeba našla i novou kamrádku

Text nebyl redakčně upraven