Zdraví

V říši jeleních božstev

Zpola jelen, když v půlce Měsíce brodím se ostružiním a pachy lesa jsou tak samozřejmé, že stávají se mými. Dali by se Keltové připomenout, kdyby v tu chvíli šlo o historii, kdyby šlo o něco jiného než o hlínu s tlejícím listím, v němž nacházím smysl. Pod duby brodím se bos a otírám se o stromy, z nichž hořce cítit je vysoké lišejníky. Na jmelí nedosáhnu, jen vím, že vznáší se nade mnou jako plachtící ptáci. Drobky z větví už brzy budou hlína a jelení bozi v dálce chválí mne za rozvzpomnění.

(soutěž - 8. má)

Kamenem o kámen lehce buším, až netopýr dotčeně vynadá mi. Kanci se odsud odtahují, tam v trávě rostou moje květy. Já budu sklízet úrodu parohatých božstev. Z listí, jímž jsem se zahalil, je jen kousek palouk mezi třemi břízami. Ty přesně recitují, jak římští kvestoři v bílém sčítají, co mohou nabídnout. Padnu pod ně a rosa mne omývá a čistí mysl jako vítr čistí nebe od závistivých mraků.

Proto, když se zas postavím, bělí se do noci zcela člověk, jen ze mě leskne se větší stín a náhlé zvuky nejsou z mého hrdla. Pak pojím rudých a bílých květů lesa smířen s bolehlavem. Jelen zvrátí hlavu a vzkřikne k nebi vše o svém dlouhonohém rodu. Oči se mu lesknou jak v svatém vytržení. Od příměru k pravdě dlouho není a bůh se dostaví. Pak dlouze spolu rozmlouvají, až měsíc se po nebi rozběhl na odiv stavěje hraný nezájem.

Bůh nepoučoval, jen byl, tak jak je od počátku, tak jak je, stejně velký, že tucet pravěkých vlků nebylo by s to jej srazit, tak jak bude, dokud budou v lese listy s kostmi v jedno tlít. Dokud budou laně pít u malinových tůní.

Laně. Jak odmlouvání netopýra projelo slovo hlavou. Jelen v říji umí chodit mezi světy, jen jeho pach v nich zůstává a prvničkám způsobuje nemravnosti v snění a svrbění. Jen málokterá sebere odvahu zajít k lesu a nechat padnout měsíc k rodidlům. Jen jedna z tisíce pojí ostružiny, popije rosu a počne s pravěkým bohem a získá barvu nočního kvítí, noční ambrosie.

Jen dva tři otisky kopyt v jednom světě, není lovce, jenž by byl schopen jej následovat, natož jej skolit. Zastaví u přenosných příbytků lidí. Tam svítí oheň a samci i samice hulákají. Nocí se nesoucí drnčení pytláckých ok tažených přes zmrzačené dřevo vzbudí odfrknutí. Jen na moment vzdálený od cíle. Zduřelým penisem pak, tak blízko, jak se odváží, otírá trávu, dává signál – k půlnoci je ještě čas, tak akorát, pach alkoholu jej však dráždí, rychleji odsud, rychle na temeno kopce, kam vede cesta zvěře k výhledu do kraje.

Neklidně stojí v průhledu, neklidně tře boky o kůru stromů, neklidně slyší z hloubky hluk člověka. Poslední mraky jsou uklizeny a z tábora lidí stoupá kouř a k temenu hory mladé dívče.

Ani jednorožec by nic nemoh namítat proti způsobu, kterým byla nocí vybrána. Jde jako opilá, však alkoholu nedotkla se. V lese se ocitla náhodou a šustot listí ji leká. Jen nahoru se vyškrábat, kdo ví proč, snad pro noční pohled do lesů, snad pro tu divnou vůni, jež jí v chřípí ulpívá, snad pro to vlhko stoupající od stehen až do rtů, až do očí, snad…

Úlek z pohledu na nahého jeleního boha střídá zděšení, které však hned vyprchá. To tady je zdroj dráždivosti, až štípou ji oči plné slz, skrz které vidí měsíc v paroží a do noci svítící bílý úd. Jako by do jediného kusu kůže byla oblečena, stejně rychle je volná v objetí nočního vzduchu a zajíkavě polyká každá jeho doušek, který nevane kolem jejích beder, jež skrápí s rosou sama rovným dílem.

Polibek plný hlíny, polibek plný hub a listí, polibek nalévající poupata jejích ňader k rozkvětu ještě dnes, polibek starý jako sama zem, polibek těsně před spojením u kmínku mladého doubku, jehož kůra staletí ponese otisky jejích nehtů, ale i její jedinečné vůně, vůně té jedinečné noci mezi letokruhy. Nad lesem rozlehne se křik vítězného krále lesů, ona přes sevřenou linku rtů ani nedutá. Spolu s krví odplouvá nevědomí, spolu s ním vchází znalost dní, jež budou následovat bez něj. Jeho pot zkrápí jí záda, až stružkou, potůčkem zadečku jediný chladí trápené přirození.

Jak dlouho už? Jak dlouho ještě? Minutu? Hodinu? Rok? Však všechno má délku nepoznaného. Délku života a celého vesmíru. Délku sytící, naplňující a vyplňující do každého záhybu lidského těla. Až v okamžiku, kdy krev smíšená s jejím poznáním promíchá se s potokem tání jeho vřelého semene, v tom okamžiku exploduje do hlíny pod sebou, až rozechví vlna úlevy listí na míle daleko.

Srst jelena svírá v pěstích, než se ráno probudí mezi ostatními lidmi, kteří ji s hrůzou v očích pozorují. Ne pro to, jak z lesa vypadá, jen pro černotu jejích očí, černotu včerejší noci, černotu šerého dávnověku. Když v potoce smívá svoji krev, pot, zem a jeho, stejně jí pod nehty zůstane ten bytostný pach. Vidí dál, než kdo kdy uvidí, bude jiná, bude mluvit s jeleními bohy.

Jeleni umí chodit mezi světy a měsíc mají co svůj koráb ženoucí se oblohou. Tak vrátil se zpátky a přikryl se listím, které vysálo její krev, jež za rok se promění v rudé a bílé kvítí noci pro další dialog s parohatým bohem. A pomalu už procitám. Pomalu mizí mi Měsíc z nebes, aby je našla sestra Slunce, která osuší cestou k potoku všechno na mně v pevný krunýř pochopení, v ochranu a v naději ve věci příští. Dal jsem se lesu a les mi dal sebe a ještě víc. Pít budu s laněmi se skloněnou hlavou, se sklopenýma očima, s bolavou hlavou a bolavým srdcem.

P. S.: Speciálně pro některé čtenářky Ženy-in: Kondom jsem měl bezpečně celou dobu. V kapse.

P. P. S.: Vzkaz redakce: Milé ženy-in. Od 1. srpna vás na našem magazínu čeká soutěž o nejlepší erotickou povídku. Máte výhrady k našim povídkám? Dáváme vám možnost napsat to lépe a za odměnu! Více o pravidlech se dozvíte příští týden!

Šumařův blog je ZDE.

   
28.07.2006 - Zdraví - autor: Richard Klíčník

Komentáře:

  1. [15] MartinaC [*]

    superkarma: 0 05.08.2006, 11:42:24
  2. [14] Líba [*]

    superkarma: 0 04.08.2006, 10:45:15
  3. avatar
    [13] ALISKA [*]

    superkarma: 0 02.08.2006, 01:39:38
  4. avatar
    [12] narciska [*]

    hraje si to na neco, cemu to nesaha ani po paty...

    superkarma: 0 01.08.2006, 21:10:04
  5. [11] markousek [*]

    superkarma: 0 01.08.2006, 18:10:51
  6. avatar
    [8] rek11 [*]

    hurá žádný depky žádný strasti to je lék na bolesti

    superkarma: 0 30.07.2006, 14:58:16
  7. avatar
    [7] olafka [*]

    týýýý jóóó joj

    superkarma: 0 28.07.2006, 23:25:12
  8. [4] Rikina [*]

    Pomyslný klobouček dolů... kam na to chodíš, chlape.

    superkarma: 0 28.07.2006, 11:10:17
  9. avatar
    [3] Meander [*]

    Kde se tohle kupuje, beru aspoň pět gramů

    superkarma: 0 28.07.2006, 10:54:01
  10. avatar
    [2] Linde [*]

    to jako jelen znásilnil pobíhající holku v lese?
    A kde je fotodokumentace?

    superkarma: 0 28.07.2006, 09:10:28

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme