Příspěvků je dnes v redakční poště skutečně velké množství. Svědčí o tom i fakt, že jsem se teprve teď dostal k příspěvku čtenářky Bokul, který přišel v půldruhé ráno.

Čtenářka Bokul o sobě hrdě prohlašuje, že je noční můra. Více už v jejím příspěvku k dnešnímu tématu: Kdy chodíte na kutě?


Milé čtenářky,

tou dobou, kdy začínám psát svůj dnešní příspěvek, většina z Vás spí... je patnáct minut po jedné hodině ranní a já se chystám sepsat něco málo o mém spaní (nebo spíš bdění?).

Se spánkem jsem měla problémy už v pubertě. Na vysoké škole pro mne byla noc nejlepší dobou pro učení... učila jsem se klidně do 6 hodin do rána a v osm hodin jsem konala zkoušku :-) Navíc to nefungovalo tak, že bych po zkoušce zalezla do postele a spala. Tak nějak žiju se spánkovým dluhem už dost dlouho.

I v těhotenství jsem nespala příliš. Takže pokud bude syn jednou noční můra po mně, nemohu mu to vyčítat.

V současné době využívám noční hodiny hlavně k řešení pracovních úkolů - ačkoli přiznávám, někdy se chytám za hlavu, jak to působí na lidi ve firmách, když píšu emaily v noci. Tu a tam se setkám s redaktorkou, která pracuje taky v noci a já mám aspoň malou útěchu v tom, že v podobném režimu práce v noci nejsem sama :-)

Nicméně nebojte se, i já chodím spát. Pokud pracuji u PC, málo kdy se mi stane, abych šla spontánně spát. Většinou mě odvolá synek, který potřebuje mateřské mlíčko :-) Pokud neusnu, jdu pokračovat v práci. Na „bibání“, jak Davídek označuje svoji touhu „napít se“, se budí většinou kolem druhé hodiny ranní. Když u něj v posteli neusnu, dokážu být vzhůru do čtyř i do pěti, kdy manžel vstává. To pak na něj čeká s láskou připravená snídaně :-)

Spím tak jak mi dovolí syn :-) Rozumějte, já jsem v drtivé většině případů iniciátorem vstávání, je mne syn musí pustit. Většinou vstáváme mezi 7 a 9 hodinou. Je to velký rozptyl - já vím :-)

Přijdou ale dny, kdy potřebuji hodně pracovat a usnu u ukládání syna a manžel má pak úkol mne vzbudit. To se mu ale ve většině případů nedaří.Já se pak budím kolem 3 hodiny ranní a musím zase chvíli ponocovat, abych usnula.

Dost podivný režim, vřele doporučuji, aby si ze mne nikdo nebral příklad. Kamarádka mi říkala - no jo no, to jsou ty kojící matky, ty vydrží všechno :-D

Manžel samozřejmě není příliš nadšený mým spacím režimem :-), tak se mu to snažím oplatit občas nějakým tím překvapením :-D

Na závěr mohu shrnout svůj odstrašující případ do jednoho vysvětlení. Jsem trochu akčnější osoba, plná energie (že by za to mohla ta moje sladká nemoc?), a tak usnu jen v případě, že své tělo prostě „utahám“. Doufám, že svůj spánek nikdy nebudu muset řešit u lékaře natož léky na spaní. Věřím, že až se dostanu do pracovního tempa, můj harmonogram se změní (i když pamatuji na to, jak jsem hrála PC hry do 4 do rána, pak jsem hodinu spala a chystala jsem se na vlak do práce - kolegyně v práci pak nechápaly, že vůbec funguji).

Pokud někdo máte podobnou výdrž, dejte určitě pod článkem vědět, budu ráda, když zjistím, že nejsem sama :-)

Zdraví,
Bokul ( v 1:30 :-) )

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne 22. listopadu 2011: Kdy chodíte na kutě?

  • kazetaV kolik chodíte spát?
  • V kolik vstáváte?
  • A co váš partner?
  • Měla jste někdy problém s koordinací spánku?
  • A ruší vás, když jde spát později?

Odpovězte mi na tyto otázky a přidejte k odpovědím i krátký příběh. Zajímá mě, jak jste vyřešily odlišné spánkové návyky (ať už zapříčiněné prací, či čímkoli jiným). Váš text ať je dlouhý alespoň jako tento odstavec, tedy chcete-li mít šanci na uveřejnění a získání dárku - luxusní relaxační kazety Radox Vitaminová péče s náušničkami. Abyste si před spánkem krásně relaxovaly!

Příspěvky zasílejte do úterý 22. 11. 2011 15.00 hodin na redakční e-mail...

Hrajte Malou šťastnou vánoční soutěž o ceny v hodnotě 30.000 korun. Více informací najdete zde...

Reklama