Milé ženy-in,

KDO SI HRAJE, NEZLOBÍ :-).

Tak tímhle heslem se řídili už moji rodičové a já ještě dodávám:
"A MÁ DOBROU NÁLADU :-)))"

Už od dětství jsem postižená vymýšlením lumpáren - her, na cokoliv, včetně policistů, kdy jsem kluky zásobovala tátovými uniformami a  kdy táta se pak moc divil, proč má pořád ucourané nohavice :-).

Celý život je jedna velká hra, taková logická hra se sebou...

Nejoblíbenější mojí hračkou jsem medvídci a ty jsem začala sbírat, táhnou se za mnou všude... i do práce. Mám jich tu minimálně 12, takže to tu spíš vypadá jako ve školce a ne v kanceláři:-))) Ale kolegové to tolerují a občas i podporují novými přírůstky do sbírky.
.

Moje postel je hotové medvědí doupě, a na co si s nimi hraju... dříve na školu, na výlet autobusem, na randění, na rodinku a dnes se jim chodím vyplakat do kožíšku, když je ouvej, a těším se, až si je jednou zamilují i moje děti.

Ale co z her totálně nesnáším, jsou počítače, omezuje to kontakt s člověkem, komunikaci, společenské soužití. A fakt je mi líto lidí, co trpí tímto syndromem pc games.

Měla jsem čest s takovýmto exemplářem pc pařmena strávit 4 roky života a časem se naše komunikace omezila jen na příchod domů: "Uvař mi kafe, jdu si dát jednu misi." Akorát, že ta mise trvala často do půlnoci, nebo i přes půlnoc, a já mohla tak čučet do zdi a přemýšlet, jak se té plechové konkurence zbavit :-(((.

Přeji všem krásné prosincové odpoledne a aby se uměli vrátit do dětství a taky si hrát... Máš babu!

Kočička


Kočičko,
plechové konkurence se lze zbavit jedině v případě, že stejný úmysl má její majitel :-). Jinak je to marné. Kočičko, a co říkal Váš "PC pařmen" na medvídky?

Reklama