Víno si spojuji s mládím. Říká se, že ve víně je pravda, a já s tím po dlouholetých zkušenostech souhlasím. Jsem z Moravy, ale ne z vinného kraje, spíš slivovicového. V mládí jsem se nikdy nesetkala s opravdovým alkoholikem. Jen s opilostí, nejčastěji spolužáků z různých akcí na střední škole, kdy jsem těmi opilci opovrhovala, protože mně víno nechutnalo, pila jsem ho jen abych nevyčnívala z kolektivu.

Doma se nepilo, na víno nezbývaly peníze. Pak jsem se účastnila se souborem různých folklorních akcích, kde jsem měla možnost poznávat různé odrůdy vína a naučila se rozlišovat vína kvalitní od šuntů, takže už jsem dokázala vypít i větší množství bez následků. Nejlepší vína jsem pila ve Francii, kde byl vlastně celý festival na oslavu vinobraní. Tam nás pan starosta Dijonu dokonce uctil pravým dvacetiletým šampaňským, škoda, že nebylo moc času, abych si ho mohla opravdu dobře vychutnat.

Na pravou ochutnávku vín nás pozvali, když jsme byli s vysokoškoláky na mrkvové brigádě v jednom jihomoravském JZD, které se zabývalo i výrobou vína. Dokonce jsme si mohli za odměnu vybrat několik lahví velmi kvalitního vína jako naturálie. Později jsme tam pomáhali na vinobraní a někteří spolužáci se tak zamilovali do kvalitního burčáku, že pak do rána na ubytovně zvraceli.

Můj bývalý manžel se považoval za odborníka na víno, i když nebyl z vinného kraje a vínu moc nerozuměl, dokázal však kohokoliv oklamat osvědčenou fintou. Nejdřív dlouze hleděl skrz skleničku a pronesl: Barva je dobrá. Pak dlouho se skleničkou třepal a čichal k vínu a řekl: Buket je taky dobrý. Pak ještě déle olizoval a mlaskal a nakonec pronesl: Ale v posledním postřiku bylo moc síry.

Fungovalo to, v žádné vinárně si nám nedovolili nalít něco nekvalitního (už za totáče). Utratili jsme ve vinárnách opravdu dost peněz, než přišlo dítě a revoluce. Tím skončilo moje mládí, moje zaslepenost a bohužel i láska k vínu. Nebyly peníze na kvalitu, bývalý dal postupně přednost kvantitě a  skončil jako alkoholik, kterému stačila odporná samohonka. Znám víc dobrých vinařů z tradičních vinných oblastí, kteří skončili podobně.

Víno je zrádné a způsobilo tragédie mnoha rodin, dnes ale naštěstí ženy nejsou už tak finančně závislé, aby musely opilé manžely snášet, jako to léta dělaly jejich matky a babičky. Mrzí mě, že se veřejně bojuje jen proti drogám, které zdaleka nezpůsobily tolik škod, kolik už dokázala nadělat droga alkohol, přesto ho společnost toleruje i u dětí. Ale víno za to nemůže, víno je královský nápoj, jen ta pravda nakonec vyjde vždycky najevo...
Bonda


Tak to by mě zajímalo, co za blbce jste to potkávali ve vinárnách? Síra v postřiku? V posledním postřiku? No, je vidět, že za „totáče“ se děly věci. Hlavně vás mohu ubezpečit, že za posledních 20 let se kvalita výrobního postupu i vín samotných zlepšila o dobré stovky procent. Ale to by bylo na dlouhé povídání.

Reklama