Reklama

Svatba bývalé spolužačky, narozeninová party kolegyně z práce, kavárna nebo zaměstnání. To všechno jsou příležitosti a místa, která přímo vybízejí k seznamování. Jenže někdy svého vyvoleného potkáte tam, kde byste to nejméně čekaly!

láska

Eva, 27 let: Nakonec to nebyl až tak podělaný den

Tehdy mě ve městě zastihla jistá potřeba, a tak jsem musela urychleně na toaletu. Nemám ráda veřejné záchodky, proto to většinou řeším například zaběhnutím si „na kávu“ do restaurace. Jenže teď to byl takový fofr, že bych si ani nestihla předem objednat, což mi bylo trapné. Přece jen jsem vzala za vděk veřejnou kadibudkou v jedné postranní uličce. Namísto obsluhy v ní otvírá dveře automat na pětikorunu, kterou jsem naštěstí v peněžence vyštrachala. Při odchodu však mou úlevu vystřídala panika. Dveře nešly otevřít! Lomcovala jsem jimi a pak už i volala o pomoc tak dlouho, než se konečně ozval mužský hlas. Vysvětlila jsem mu svou situaci a on mi poradil, ať zavolám na číslo, co je jistě uvnitř na štítku. No jo, to mě taky napadlo! Jen bych nesměla mít vybitý mobil! A tak pomoc zavolal on. Jenže se dověděl, že se sem dostanou až za dvě hodiny. Chtělo se mi plakat. Ten neznámý to asi vycítil, a tak si se mnou vydržel povídat přes zamčené dveře až do příjezdu pána, který mě vysvobodil. Bylo mi v té chvíli trapně až běda, zvláště když jsem zjistila, jak pěkný muž ten můj společník je. Ale on mě namísto posměchu pozval na kávu. Dnes už spolu sice nejsme, ale na pár let se tehdy stal mým přítelem.

Jiřina, 39 let: Justiční stráži jsem neutekla

Po letech odloučení s manželem konečně došlo i na formální rozvod a já ho málem nestihla. Se zpožděním jsem vtrhla do budovy soudu a celá říčná proběhla tím bezpečnostním rámem, u kterého stála překvapená justiční stráž. Samozřejmě jsem měla v kabelce plno věcí, které pod ním pípaly, a tak mě o pár metrů dál pánové odchytili. Plná rozpaků a omluv jsem jim chtěla ukázat kabelku, ale jak se mi třásly ruce, celý její obsah jim padl k nohám. Krom jiného v ní bylo i několik balíčků kondomů, které jsem před časem nakoupila ve slevě a zapomněla je doma vyndat. Prostě trapas! Když viděli, jak se mi do očí nahrnuly slzy, pomohli mi vše sesbírat a jeden z nich mě ještě doprovodil k oněm dveřím, kde mě rozvod čekal. I přes všechen ten stres jsem nemohla nevidět, že je to sympaťák. Při odchodu, už o poznání klidnější, jsem se u něj zastavila, abych dodatečně poděkovala. Slovo dalo slovo, a já si toho chlápka o pět let později vzala!

Karolína, 32 let: Vytáhla jsem ho z popelnice!

Než jsem začala chodit se svým současným manželem, bydlela jsem se svou kamarádkou v pronajatém bytě. Nájem tak byl snesitelnější a férově rozdělené domácí práce měly také něco do sebe. Tak například ona utírala prach, vynášela odpadky a drhla záchod, zatímco já uklízela koupelnu, vysávala a myla nádobí. Jenže jednoho dne si zlomila ruku, a tak zůstalo vše na mně. Bylo už k půlnoci, když mě zápach deroucí se z odpadkového koše donutil udělat si ještě procházku ke kontejnerům. Tam mě ale zarazila postava, která z jednoho z nich vyhazovala celý obsah na chodník. Nevím, kde se ve mně ta kuráž vzala, ale začala jsem na něj ječet, co že si to dovoluje, dělat takový nepořádek. Muž sebou trhl a z kontejneru seskočil. Hned se začal koktavě omlouvat, že není žádný nepořádník, ale že s odpadem omylem vyhodil i důležité dokumenty. A teď je tu hledá. Byl ve svých rozpacích roztomilý, a tak jsem se mu nabídla, že budu hledat s ním. Dnes už já sama u něho v bytě dohlížím na to, aby zase nevyhodil něco důležitého.

Čtěte také: