Neradostný průběh stěhování popisuje ve svém příspěvku čtenářka s nickem v.poho. Ještě, že měla tak obětavé stěhováky :)

Když se to tak vezme kolem a kolem, vyhořela jsem jen jednou:).

Jako správná hospodyňka jsem si dala rozpálit olej na řízky a protože jsem taky žena kulturní, sedla jsem si v mezičase ke stolu ke knížce. Je to spousta let, a tak už si vážně nepamatuji, kdo tenkrát s kým a proč, zato mám do dneška v paměti ten vytřeštěný zrak a strach, když jsem se od čtení otočila a pánev plála jasným plamenem.

A to jsem měla velké štěstí, že tenkrát ještě nebyl internet.
Zaseknout se takhle na ženě-in, možná už dneska nemám kde bydlet. :))

Stěhovala jsem se za svůj život dvakrát.
Nejdřív od rodičů do prázdného bytu a to bylo docela fajn.
I teď se vidím, jak si to šlapu na kole a na řidítkách vezu papírový pytel s prošívanou dekou.:)
Se svým nákladem jsem se vybourala až těsně před cílem a kromě pár škrábanců se vlastně nic nestalo. I přes odpor rodičů se ze mě stala městská fiflena a svá vlastní paní, která rychle poznala, jak rychle se protáčí kolečka elektroměru či vody.

Časem malý byt přestal stačit a kdo ví, jestli jsem se v něm po „vyhoření“ nezačala bát. Takže mě čekala kostrbatá změna, nákup a prodej a všechno je nutné stihnout včas.
Tohle už ale bylo stěhováním se vším všudy, jak má být.
Nejdřív jsme se s kamarádem domluvili, že si půjčí malé nákladní auto, ale jak se mi doma začaly vršit krabice od banánů a úměrně tomu i obdobné krabice u popelnic, pochopila jsem, že jsem kramář. Po zralé úvaze přijelo tedy to největší nákladní auto, které u nich ve firmě měli, a měli jsme co dělat, aby se tam všechny moje veledůležité věci vešly.
Pak jsme je přenášeli z auta do bytu a vypadalo to, že to snad nemá konce. Zhruba v půlce jsem mezi krabicí s hrnečky a sedačkou začala lehce pochrchlávat. Po šatní skříni už jsem kašlala jako starý tuberák. A druhý den jsem jen bezvládně ležela mezi krabicemi neschopná ničeho. Na 14 dní mě schvátila dost zákeřná svalová chřipka a ode mě ji do několika dnů dostali všichni mí obětaví stěhováci.
Přechodit se nedala.

A když se tak ptáte, jestli je lepší vyhořet nebo se stěhovat, co na to říct.
Obojí teda za moc srandy nestojí. :)
Ale co si budeme povídat. Když pominu příklady s exekutorem za zády, popř. nějakou tu povodeň, stěhujeme se většinou dobrovolně:))

v.poho

pozn.red.: text nebyl redakčně upraven

___________________

Pěkně jste to shrnula, ano, radši stokrát dobrovolně, než jednou s exekutory za zády, o povodni ani nemluvě.
Jinak ta svalová chřipka, to je pěkné svinstvo, ještě, že jste ji nepřechodila.
Pěkný den a děkuji za stěhovací příspěvek.
Saša

Téma dnešního dne 6. srpna: Stěhování

  • Kolikrát za svůj život jste se stěhovaly?
  • A z jakých důvodů?
  • Napište, i kdyby jenom jednou.
  • Co považujete u stěhování za nejhorší?
  • Ztratilo se vám někdy něco?
  • Myslíte, že je lepší vyhořet než se stěhovat?
  • A co chudáci lidé ze zaplavených oblastí, kteří se stěhovat musí?
    Znáte nějaké?
  • Pokud máte, napište i nějakou veselou stěhovací historku.
  • A můžete posílat i fotografie, třeba se stěhováky :)

Pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Jednu ze čtenářek odměním dárkovou kazetou přírodní bylinné kosmetiky Ryor.

kosmetika

Reklama