Čtenářka HankaPu popsala, jak šel její cyklistický vývoj. Nyní se ke kolu opět vrátila a každé ráno hbitě na něj vyskočí a jede na nádraží… Děkuji Vám HnakoPu za příspěvek.

Ke kolu se vážou moje vzpomínky z dětství. Milovala jsem ranní běhání přírodou a večerní projížďky na kole, ten pocit větru ve vlasech ...byly to moje první adrenalinové zážitky.

Další etapa života byla také svázána s kolem. Nastoupila jsem na své první místo na malé škole a do práce jsem jezdila 8 km na kole. Byla to taková ranní rozcvička a odpoledne zase relax po práci.

Později se kolo vytratilo z mého života, s manželem a dětmi jsme chodili přírodou a švoncali po hradech a zámcích, tak mi ani nedošlo, že mi něco chybí ... ALE k  50tinám mi rodina nadělila nové krásné kolo.

Děti odrostlé, času spoustu a tak jsme s manželem projezdili kde co. Aby se kruh uzavřel, odešla jsem z veliké školy, kterou jsem měla 5 minut od domu a vzala místo na malotřídce s dojížděním. A zase jsem se vrátila jakoby na začátek. Ráno po 5. hodině hbitě skočím na Kolouška a mažu na nádraží.

Kousek rychlíkem, pak 1 stanici osobákem a už hópnu na své druhé kolo ( je to stará plečka zn . Kellys - tedy stará Kelišová ) a vržu si zase krajinou s větrem ve vlasech.

No abych nekecala ... v zimě makám na běžkách, nebo indiánským během, zvláště když nestíhám vlak.

Abych uzavřela ... bez Kolouška a staré Kelišové nedám ani ránu, zvláště po ránu.                

HankaPU


Pomalu končí dnešní téma dne Vy a kolo:

V 16 hodin jednu z dnešních autorek odměním trekovými holemi s odpružením.  tak si počkejte…

Reklama