Reklama

„Neopouštěj staré známé pro nové…,“ varují pánové Svěrák a Uhlíř. Jenže ono to někdy nejde z nejrůznějších důvodů. Jedním z nich může být i změna osobnosti po odchodu do důchodu.

Iveta se nedávno musela doslova rozejít se svou dlouholetou kamarádkou. „Už si s ní nerozumím: Stala se z ní důchodkyně a začala se podle toho chovat. Pořád jen hlídá jedinou rozmazlenou vnučku, stále o ní mluví, na sebe nedbá a nic pro sebe nedělá. Je vdova a žije sama – chybí jí finance a důchod ji totálně uzemnil a úplně zpomalil.“

Existuje spousta žen, které svůj životní styl s odchodem ze zaměstnání nezměnily:

ženy

Zdroj fotografií: www.shutterstock.com

Knihovnice Lída začala podnikat s kosmetikou.

Proto stále potřebuje vypadat skvěle a navíc tuší, že svého stále aktivního manžela nemá nikdy jistého. Bez pravidelného cvičení se neobejde – nejen proto, aby vstřebala kalorie, ale aby partnerovi stačila třeba na kole či na lyžích. Jako osobnost zůstala stále stejná i pro lidi okolo sebe a navíc finančně si polepšila – občas stíhá pečovat i o vnoučata.

Právnička Eva žije sama.

Po dvou rozvodech se jí už nepodařilo „zadat se“. Jako čerstvá důchodkyně ale pěstuje intenzivně vztahy s kamarádkami, s nimiž jezdí na víkendové výlety a dovolené, či zve je k sobě na chalupu. Skoro každý den ji najdete někde na vínku, v divadle, v sauně, na tenise… Dcery se vdaly do ciziny, a tak vnoučata vídá jen párkrát za rok. Po odchodu ze státních služeb poskytuje právní rady, a tak má dostatek financí i na návštěvy zkrášlujících procedur, stejně jako na nákupy v butikách.

Učitelku kreslení Alenu důchod čeká za rok.

Celý život se věnuje malování obrazů a hodlá si v penzi splnit sen - uspořádat výstavu. Vrstevnice Alenu považovaly vždy za nezodpovědnou, až ztřeštěnou umělkyni, a nesrovnaly se ani s tím, že žije s výrazně mladším partnerem. Proto si hledá také stále mladší a mladší kamarádky a snaží se jim stačit vzhledem i technickými výdobytky. Tvrdí, že je to vlastně praktické – kamarádky jednou neumřou jí, ale ona jim – trošku černý humor, nicméně realita.

Psycholožka a koučka PhDr. Zdeňka Kárná nám napsala:

„Když se řekne „důchodkyně“, vybavíme si stařenku o holi šourající se ulicemi. Slovo má až pejorativní nádech, zejména zazní-li z úst mladší generace a připomene i dříve označovanou péřovou přikrývku: „duchnu“.

Nejprve si ženy užívají „volnosti“, ale po několika měsících se situace změní – v mysli zeje prázdno a objevují se pocity méněcennosti, které se často převtělí do zdravotních problémů. V takovém případě se nebojte, milé dámy, navštívit psychologa nebo kouče. Zkuste překonat předsudky! Otevře se váš skrytý potenciál a vy začnete dělat věci, o kterých se vám ani nesnilo. 

Důchodcovský fenomén stále představuje tabu. Nemluví se o ztrátě naší identity, o pocitech otroka sloužícího svému milovanému dítěti, nebo manželovi - vrstevníkovi, který zpravidla už pouze sedí u televize, sekýruje a pomalu „umírá“. Vyhrávají ženy, které mají vedle sebe o generaci mladšího muže, který svou partnerku tzv. nenechá v klidu. Když nemáme před sebou cíl –  ztrácíme svou osobnost, své Já.

V každém případě je důležité o tomto fenoménu přemýšlet dávno předtím, než den „D“ nastane a přichystat se: Vytipovat si brigády či práci, kde si svá pravidla budu určovat sama a budu pracovat v takovém čase, jaký mně bude příjemný. Inspiraci přinášejí kursy Univerzity třetího věku. Nejenže se něco dozvím, ale potkám nové lidi, vzniknou nová přátelství…

Nevěřte nikomu, kdo říká, že se na důchod těší! Obvykle to je póza, do které jsme se transponovaly na základě nespokojenosti na pracovišti, se svým zdravím, nebo s dětmi a jejich životem, či nespokojenosti se životním partnerem. A hlavně – vždy se snažte analyzovat, jak se cítíte, co byste chtěly a co ne a nenechejte se ovlivnit vaším okolím. Každý jsme totiž jedinečná, neopakovatelná osobnost se svými city a přáními.“

 Naše další články k tématu: