Reklama
Před 15 lety jsem pracovala v jednom nejmenovaném závodě. Tenkrát hořel plán, a tak jsem jako uvědomělý pracovník po své šichtě chodila ještě na výpomoc na jiné oddělení. Vysloužila jsem si bolest rukou, nemohla jsem je zvednout a bolela mne strašně ramena. Po lécích, které mi nezabraly, mě za odměnu poslal podnik do Mariánských lázní. Vybrali ještě jednu kolegyni z jiného oddělení.
 
Bylo to prvně, kdy jsem někam jela od čtyřčlenné rodiny. Moc jsem se na to těšila, že si užiji volna. První zklamání bylo, když mi po vyšetření lékař sdělil, že tam zázraky nedělají a že se dočkám, že nebudu rukama hýbat vůbec. Předepsal mi veškeré procedury. Cvičení v bazéně, bahýnko, parafínové zábaly, masáže, elektro léčbu... Nejvíc se mi líbilo, když jsem ležela zabalená v parafínu a za zdí byl slyšet bazén, jak voda přetékala. Bylo to jako šumnění moře. Také jsem se strašně ráda cachtala v bazénu, jsem strašná kachna, i když se mi do svých 50 nepodařilo naučit se plavat.

Jo, a jak to bylo s užíváním? Spala jsem s tou kolegyní, která byla závislá na českých filmech, a tak se v televizi nesmělo pustit nic jiného. Do baru jsme sice šly, ale jen na jednoho frťánka broskvové vodky a hned na pokoj. Přes den povinná procházka - ne po krásách lázní, ale po hledání nejlevnějšího zákusku ke kávě. Cachtání ve vodě je prý zbytečnost... tak jsem to nakonec řešila tím, že mi není dobře, ať jde na zákusek sama, a já utíkala do bazénu.

Tak to byly mé zážitky. Když jsem pak doma vyprávěla, že jsem v lázních byla v 20.00 v posteli a četla si, nikdo mi nevěřil. Péče v lázních byla ale výborná - docela mě nakonec z toho nejhoršího dostali.
Jen rada pro ostatní: Vybírejte si, s kým jet do lázní!
 
evulík
Díky za hezké vyprávění. S tou parťačkou máte pravdu, to je podobné jako na dovolené. Trávit volný čas s někým, kdo má jiné priority a potřeby, to je děsná pruda.
 
Soutěž: jako