kid

Asi nemusím připomínat, že dnes je první červen - a mezinárodní den dětí. A tak i dnešní téma budeme věnovat dětství. Bylo by logické bavit se o našich dětech, o tom, jak s nimi oslavíme nebo strávíme jejich svátek, ale když dovolíte, pojmeme dnešní téma trochu jinak. Podíváme se na dětství svýma očima. Kdy pro vás skončilo dětství? Nebo ještě jinak, kdy jste si poprvé uvědomila, že jste dospělá?

Kdybych na tuto otázku měla odpovědět upřímně já, asi bych s tím měla trochu problém. Když jsem dostala první menstruaci, řekla mi maminka: „Tak tě vítám mezi ženy.“ Myslela si, že mi tím pomůže zvládnout tu nepříjemnou situaci, ale docílila úplně opačného efektu. Vůbec jsem nestála o to být ženou. Chtěla jsem být bezstarostným dítětem, holkou, která lítá s klukama venku, leze po stromech a střílí ze vzduchovky. Bylo mi trapně, stydno a nenáviděla jsem se. Čert vem tohle ženství a dospělost.

Jasně, do dospělosti jsem měla ještě hodně daleko a vůbec jsem do ní nepospíchala. Dokonce i rozhodnutí mít vlastní dítě jsem stále odkládala, jak to jen šlo, až se rodiče začali bát, že jsem nějaká vadná. Možná jsem byla. Rozhodně jsem se na to necítila ani v době, kdy mé vrstevnice už běžně potomka či potomky měly. Moje biologické hodiny prostě zaspaly nebo šly pozdě a neotěhotnět takřka ve třiceti, nevím, nevím, kdy bych se k tomu sama odhodlala. A pak mi příroda nebo pámbů nadělil rovnou dva tvorečky, a starej se. Ne že bych si jejich narozením řekla: „Tak a teď jsem dospělá,“ ale zafungoval u mě pocit zodpovědnosti, a to je myslím první předpoklad dospělosti.

Ale myslete si o mně, že jsem infantilní, úplně dospělá se nebudu asi cítit nikdy. Stále je ve mně ten kus dítěte, snílka, hračičky.

Ale na druhou stranu mě dokáže vytočit moje maminka, když mi „diktuje“, kolik si toho mám nandat na talíř, kdy bych si měla jít lehnout a jak bych měla řídit opatrně.

Prostě v očích svých matek budeme dětmi navždy.

Dnes si budeme povídat na téma: Moje dětství

Jak na své dětství vzpomínáte? Co bylo na vašem dětství nejkrásnější? Který okamžik z dětství byste chtěla prožít znova? Co vás štvalo, když jste byla dítětem? Pospíchala jste do dospělosti? Kdy pro vás dětství definitivně skončilo? Kdy jste si poprvé uvědomila, že jste dospělá? Umíte se ještě vžít do duše dítěte?

napište nám na redakce@zena-in.cz

Reklama