Čím dál tím víc Němců je přesvědčených, že se jich zmocnil ďábel a žádají vymítání. To vedlo v zemi, kde Římskokatolická církev tento obřad zakázala, k celé řadě kontroverzí.

Nový dokumentární pořad radiostanice WDR ukázal, že jen za poslední rok se v Německu vymítání ďábla podrobily stovky lidí. Tisíce Němců také hledalo pomoc v okolních zemích, například v Polsku, kde se církev vymítání ďábla ujímá s menším odporem.

„Vyjdi Satane! Poddej se, zrůdo,“  křičel otec Otto Mauer, dvaaosmdesátiletý vysloužilý kněz, během exorcismu, který byl v dokumentu zachycen. Otec Mauer vymítání v klášteře v Ingolstadtu, kde pobývá, provádí pravidelně. U tohoto případu dvaadvacetileté ženy jmenované jen jako Heike H., byl už čtyřicátým knězem, který se z ní ďábla pokoušel dostat. Předtím se Heike obrátila na psychology a psychiatry, ale ti jí také nepomohli.

Reportér WDR Marcus Wegner zkoumal fenomén exorcismu v Německu devět let. Mluvil také s několika knězi, kteří spolupracují s psychoterapeuty a k vymítání se uchylují jen po dohodě s ošetřujícími lékaři osoby, která o exorcismus má zájem. Otec Jorg Müller, kněz a psychoterapeut, je jedním z takzvaného mnichovského okruhu kněží, lékařů a terapeutů, které katolická církev pověřila úkolem pomoci lidem, kteří věří, že jsou posedlí ďáblem.

„Vloni jsem pomohl 350 lidem, kteří byli přesvědčeni, že se jich zmocnil Satan. Slyšeli démonické hlasy, viděli stíny či duchy, v noci ničili krucifixy a následujícího dne si na to nemohli vzpomenout. Chtěli exorcismus a požádali mne, abych tento obřad provedl. Občas se satanských kleteb sám bojím, protože ten, kdo se s Satanem potýká, se s ním dříve či později bude muset utkat sám,“ říká otec Müller.

Německá katolická církev se vůči exorcismu chová s krajní obezřetností od roku 1973, kdy třiadvacetiletá Annelise Michelová, která trpěla epilepsií a halucinacemi, zemřela následkem hladovění poté, co na ní dva kněží provedli vymítání ďábla sedmašedesátkrát.

Reklama