Reklama

píše tak trochu smutně čtenářka s nickem Evuš. Její maminka už nežije a moc jí chybí, takže jí nezbývá, než otevřít rodinné album a vyvolat vzpomínky.

Milá redakce, příspěvek paní Jarky mě dojal. Vzpomínky na maminku mám podobné, zemřela mi před deseti lety a moc mi chybí. Za tu dobu se toho v naší rodině mnoho událo a často jsem při rozhodování vzpomínala, co by mi asi maminka poradila a vyslechla mě v situaci, kdy jsem se potřebovala maminkovské pohlazení a povzbuzení.

Tak jak vychovávala ona mne, jsem se snažila vychovat svoje děti, které jsou dnes dospělé a vím, že se ke mně budou chovat tak pěkně, jak bych se já chovala ke své mamince. Docela závidím svým kamarádkám, které mají to štěstí, že ještě mají maminku. Lituji jen, že jsme dřív nenatáčeli na kameru, mohla bych si mámu kdykoliv připomenout.

A tak v neděli určitě zavzpomínám nad fotkami a budu vzpomínat na veselé příhody, které jsem s maminkou prožila, třeba tu jednu z posledních, kdy ležela po infarktu na jednotce intenzivní péče, a v noci, kdy zazvonil přístroj nad ní, si odepnula připojení s tím, že musí dcerku vypravit do školy. Tím nastal poplach, co se stalo a nemocnice byla v pohotovosti.

Tímto přeji všem maminkám k svátku a vzpomínám.

Vaše Evuš

Milá Evuš, takový už je život a doufám, že váš příspěvek připomněl všem dcerám, které ještě maminky mají, aby si toho daru vážily.