,,V mém věku si už nemůžu dovolit, abych se cítil špatně" povzdechl si prý britský ministerský předseda sir Winston Churchill nedlouho před tím, než se vzdal své funkce i vůdcovství Konzervativní strany. 

Ať se nám to líbí nebo ne, musíme tam všichni. A dlužno poznamenat, že se tam těší jen málokdo. Mluvím hlavně o těch, kteří už to mají takzvaně „za pár“. O čem je řeč? O více, či méně zaslouženém odpočinku, prostě a jednoduše o odchodu do důchodu. Jasně, je-li člověku méně než třicet let, připadá mu vidina sama sebe v životní roli důchodce nesmyslná, vzdálená, dokonce často nepatřičná. Ale znáte to… Člověk se na důchod, potažmo na stáří, eufemisticky řečeno, nijak zvlášť netěší, ale nelze, než souhlasit s jiným klasikem, že: „Stáří je otrava, ale je to jediný možný způsob, jak se dožít vysokého věku.“

V České republice se počet starších lidí neustále zvyšuje. Věděli jste například, že v roce 2005 bylo registrováno 2 650 000 pánů důchodců a paní důchodkyň? Do budoucna se počítá s narůstajícím trendem a my máme před sebou vyhlídky, že se, dříve či později, také staneme součástí téhle početně silné skupiny. To je prostě neoddiskutovatelný fakt, který neovlivníme.

Ale to, co se částečně ovlivnit dá, je kvalita důchodu. V posledních dnech se, především levicové strany, zaklínají vyčpělými a smyslu prostými hesly typu: „Zařídíme pro vás, naši milí, současní i budoucí důchodci, maximum. Ale neptejte se na to, jak to uděláme!“ Všichni víme, jaká je skutečnost. Slova „nic moc“ úplně nevyjadřují skutečný stav věcí. Takže, marná sláva… Je zjevné, že co do sebe člověk "neinvestuje" už v mládí, to za něj nikdo jiný ve stáří neudělá. Mám tím na mysli různá důchodová připojištění a další otravné finanční pojistky. A navíc. Čím dřív se člověk, alespoň v minimální míře, začne zajímat o podmínky, možnosti a varianty aspoň trochu důstojného života v důchodu, tím lépe pro něj.

K tomu je však však potřeba disponovat určitými informacemi a orientovat se ve spleti různých materiálů, zákonů, schválených i neschválených návrhů. Je nutné přebrodit se alespoň k souhrnnému stávajícímu stavu věcí. (Ti, kteří mají důchod na dohled, jistě vědí, o čem mluvím.)

Z tohoto hlediska mě zaujal celkem zdařilý a smysluplný počin České správy sociálního zabezpečení. ČSSZ vydala brožurku s názvem „Příručka budoucího důchodce.“

(Najdete ji také na: http://www.cssz.cz/tisk/zdroje/brozury/prirucka_bud_duch.pdf)

Na stránkách útlé brožury zjistíte vše, co o důchodu potřebujete vědět. Od nejčastějších problémů, se kterými se setkává člověk, poprvé a – zaplať pánbůh - naposled, procházející úřednickým martyriem při vyřizování penze, přes povinnou dobu odpracovaných let, až k typům jednotlivých důchodů.

Dozvíte se, jak sepisovat žádost a které doklady k ní musíte přiložit. Můžete si přibližně vypočítat výši důchodu (přesné výpočty závisí na spoustě proměnlivých faktorů), zjistíte, jakým způsobem je možné žádat o „evropský“ důchod, můžete si najít přesné názvy jednotlivých zákonů a vyhlášek a v neposlední řadě, také všechny důležité kontakty.

Takže spousta důležitých informací jak pro ty, kterým se důchod blíží mílovými kroky, tak i pro ostatní, kterým není lhostejná jejich „důchodcovská budoucnost“. 

A co vy, milé čtenářky?

Blížíte se k důchodovému věku? Máte dostatek potřebných informací? Pomáháte vyřizovat podobné záležitosti někomu z rodiny? Jste ještě mladá, ale zajímáte se o svou další dalekou budoucnost? Nebo vám vadí vám i jenom pomyšlení na důchod?

Napište mi o tom.

Bližší informace na: http://www.cssz.cz/   

Reklama