.

V Londýně mi uletělo letadlo

Cestování

V Londýně mi uletělo letadlo

airplane

Jestli se vám někdy stalo to samé, víte, že tahle situace je zoufalá. Prostě se náhle ocitnete jako aktér ve filmu Terminál.

Mě se to přihodilo loni v Londýně, kde jsem byla na pár prázdninových dnů s dcerou. Letěly jsme za hubičku z Norimberku, pět dnů i s ubytováním v opravdu hezkém hotelu nestálo ani tři tisíce na osobu. Teď už tak levné cestování asi neseženete, ale před dvěma lety to nebylo nic výjimečného.

Londýn jsme si užily, prolezly jsme všechny možné památky, projely se po Temži a mrkly se i na nultý poledník v Greenwich village. V den odletu už jsem měla naplánovaný jen Hyde park a odpoledne hurá a letiště (Stansted) a šupky zpět do Norimberku, kde jsem měla zaparkované auto na cestu do Prahy. V tom Hyde parku ale bylo tak hezky! Krmily jsme z ruky veverky, koukaly na jezírko s kachnami, okoukly speaker corner a pak se plácly do trávy na sluníčko. Letedlo letělo v sedm večer, ve tři jsme z parku vyrazily do hotelu pro kufry - měla jsem vypočítáno, že na letišti budeme dvě hodiny před odletem, a to bohatě stačí. Moje propočty však nepočítaly se zdržením, ke kterému došlo hned cestou do hotelu. Prostě všechno jelo nějak pomaleji, než jsem předpokládala. U vlaku jedoucího na letiště jsme se ocitly už v hodně vyšponovaném čase a ještě 20 minut čekaly na příjezd. Když vláček uháněl oněch as 40 kilometrů na letiště, už jsem tušila, že by mohl nastat průšvih, ale nepřipouštěla jsem si, že bychom mohly mít takovou smůlu. Když jsme se vyřítily celé splavené z hysterického běhu z nástupiště k odbavovací přepážce, bylo 20 minut do odletu. V duchu jsem si to představovala jako v amerických filmech, kde se do letadla nastupuje minutu před odletem, a uklidňovala mou dceru, která zdaleka není taková dobrodružka jako já, že to určitě stíháme.

Stihly jsme to, ale do letadla nás už nepustili. Odbavovací přepážka se zavřela půl hodiny před odletem, my se k ní dostaly o deset minut později. Když mi to zopakovalo několik místních zaměstnanců, došlo mi, že jsme v průšvihu. V prvních minutách jsem vůbec nevěděla, co mám dělat. Poletovala jsem tam jako naprostý zoufalec, dokonce mi vytrysklo pár slzí beznaděje. Dcera, ta brečela zcela nezakrytě. Byl pátek večer, přepážky ostatních letových společností se pomalu vyprazdňovaly, a když jsem začala být schopná uvažování, uvědomila jsem si, že k nákupu nových letenek nemám na účtu dost peněz.

Bylo jasné, že letiště se na nějako dobu stane naším novým domovem. V jednom z koutů jsem objevila opuštěný počítačový stůl s pěkným útulným výklenkem, a tak jsme si ho zařídily jako domek. Do výklenku jsme naskládaly svetry jako houni na spaní, nacpaly tam hlavy a nohy si opřely o kufr, aby ho nikdo ve spaní nemohl ukrást. Za poslední drobné jsme si koupily napůl jeden čaj a koblihu. V noci jsem pak obcházela kiosky s jídlem a přemýšlela, že jestli se nepodaří během druhého dne odletět, budu muset něco k jídlu ukrást. Vzpomínám si, že jsem si říkala, že bych si nejspíš troufla na Marsku v trafice, a už předem se vžívala do situace, že mě při tom chytili.

Zbytek noci, kdy dcera spala na zemi pod stolem, jsem žhavila telefony a vyjednávala, kdo by nám mohl obratem na účet zaslat hotovost na nové letenky. Ale zařiďte to v pátek v noci? Další odlet byl sobotu v osm ráno, a tak jsem zpacifikovala šikovnou kamarádku, aby nám letenky koupila přes internet. Pracovala na tom skoro do rána, poslala mi všechny potřebné kódy, ale když jsme se ráno dostavily k přepážce naší německé společnosti, slečna mi oznámila, že letenky zabookované jsou, ale nedošla jim platba, takže znovu nikam neletíme. Dcera znovu brečela a vracela se pod stůl.

K snídani jsme měly teplou vodu ze záchodového umývadla a anglické sušenky, které jsem vezla domů jako dárečky. Nakonec mi peníze poslal kamarád skrz víkendovou bankovní službu a já našla odlet s úplně jinou společností letící odpoledne přímo do Prahy. Koupily jsme nové letenky a konečně odletěly. Dcera byla šťastná jako blecha a ve škole si za slohový úkol na téma Můj prázdninový zážitek vysloužila podtrženou jedničku. Já jsem si ale ještě užila další den, kdy jsem musela do Norimberku pro auto. Cestu jsem už absolvovala s vysokou horečkou, protože jsem těmi nervy a zřejmě i hygienickými podmínkami oslabila svou imunitu natolik, že jsem z toho dostala chřipku.

Londýn mě v konečné fázi vyšel na dobrých 30 000 korun, takže dodnes to byla v poměru k délce a vzdálenosti moje nejdražší dovolená v životě...

   
04.03.2010 - Zahraničí - autor: Simona Škodáková

Komentáře:

  1. [10] Maya.J [*]

    Jó, tak tohle se mi stalo před 15 lety v Montrealu. Letěla jsem s dvouletým synem k sestře do Vancouveru. Z Prahy do Londýna to bylo OK, v Londýně byl sice přestup, ale vše jsme zvládli. Po úmorném 9 hodinovém letu (synek celou cestu prořval a já jsem měla nervy v kýblu...) jsme přistáli v Montrealu, kde bylo nutno si odbavit zavazadla. Ale jelikož jsem to nestihla za dobu vymezenou na přestup, tak už jsem se taky jen dívala, jak moje letadlo roluje pryč. Naštěstí mě velmi ochotný personál letiště odkázal na další spoj, který letěl asi za 2 hodiny. Jen sestra, která mě čekala ve Vancouveru, nevěděla, co se stalo, letiště nesmí podávat údaje o cestujících...Ale konec dobrý, všechno dobré. Zpáteční cesta už byla super. Cestování zdar!!!

    superkarma: 0 06.03.2010, 16:16:47
  2. avatar
    [9] danca79 [*]

    Pri poslednim letu mi uletel pripoj. Nastesti ve Frankfurtu, odkud to do Prahy lita co par hodin. Tak me Lufthansa soupla na nejblizsi let, nastesti meli par sedadel volnych, a bylo. Akorat chudaci rodicove me jeli na letiste vyzvednout nadvakrat. Kufry uz se mi taky ztratily, na skoro 10 dni, to byl taky docela hukot....

    superkarma: 0 04.03.2010, 16:09:11
  3. avatar
    [8] Florencie [*]

    Tomu říkám psychická podpora - za dva týdny mě čeká let přes půl světa v doprovodu šéfa a zpět poletím sama s přestupem. Opravdu se nebojím uááááááááááá Sml28Sml52

    superkarma: 0 04.03.2010, 15:50:40
  4. avatar
    [7] Heather [*]

    Vybavila se mi historka kamaráda, který letěl s klukama do New Yorku. Při přestupu v Paříži mu kámoši uletěli a on musel dalším letadlem. To nebyl problém, ovšem v letadle si užil. Dostal místo vedle velikého černocha, který zabral sedadlo a půl, takže kamarád seděl jen na kousku. Když dostali jídlo, ukázal obr na kamarádův zákusek a zeptal se, jestli to bude jíst. Odpověděl, že ne, ovšem netušil, že se nejedná jen o zákusek, ale o celé jídlo, a onen spolusedící mu sežral všechno. Když zjistil, že pohodlí mít nebude, jídlo taky ne, tak chtěl trávit čas alespoň pohledem z okýnka. V tom se obr přes něj natáhl, stáhnul roletu a řekl „Time to sleep“. A bylo  vymalováno :-)

    superkarma: 0 04.03.2010, 12:25:33
  5. avatar
    [6] peetrax [*]

    Tak s váma, Simono, bych nikam cestovat nemohla! Všude musím být o pár hodin dřív, pokud možno ještě s dalším předstihem, abych byla klidná, že mi to neujede. Sml30

    superkarma: 0 04.03.2010, 12:23:14
  6. [5] knihovna [*]

    Taky jsem stíhala letadlo jako Simona z Londýna do Prahy. Vyjela jsem včas, ale zmiňovaný vláček na letiště měl zpoždění. K přepážce jsem dorazila jen taktak. Uf. Stalo se to před 10 lety, ale dodnes jem zpocená.

    superkarma: 0 04.03.2010, 11:36:53
  7. avatar
    [4] Hanula [*]

    Sml15Jejda zrovna se chystám do Londýna a odlet z Londýna máme hrozně brzo ráno - budeme to řešit taxíkem. To se vyplatí být na letišti brzy.

    Něco podobného jsem zažila při přewstupu v New Yorku, ale tam jsme to na poslední chvíli zvládli - kufry ovšem ne, ty do Los Angeles nedorazily.

    superkarma: 0 04.03.2010, 09:32:58
  8. [3] vanusak [*]

    No tak Vám teda dík, Simono... To jste mě, která má pravidelně cestovní horečky, fakt uklidnila... Sml15Sml30

    V květnu nás čeká Kuba na blind bez cestovky, jenom s manželem. A já jsem pěknej stresák už takhle a natož takhle představa, že nám uletí někde v mezistanici na přestupu letadlo, to je pro mě něco... Sml30 Neměla bych horečku až po, ale už týden předem... Sml16

    superkarma: 0 04.03.2010, 09:05:35
  9. avatar
    [2] bludicka [*]

    Pardon - koukám, že tam mám překlep - má být "musely JSTE si to s dcerkou..."Sml16

    superkarma: 0 04.03.2010, 07:58:57
  10. avatar
    [1] bludicka [*]

    Dost hrozná situace, musely jsme si to s dcerkou opravdu "vychutnat"!Sml15 Tato představa mě děsí při každé cestě a proto jsem na letišti vždy nejméně o doporučené dvě hodiny dřív, raději i déleSml30.

    Podobné napětí, zda stihneme letadlo - ale na rozdíl od Vaší příhody to mělo šťastný konec - jsme zažili vloni při cestě z Paříže do Prahy.

    Jako každý rok jsme si objednali taxík na cestu na letiště (Orly), vždy to bylo bez problémů, taxíkáři nás dopravili rychle a spolehlivě. Tento poslední se však zřejmě rozhodl trochu nás povozit po městě; když k tomu připočtete, že se napasoval do nejhorší dopravní špičky, tak to bylo o nervy. Místo obvyklých 50 minut jsme jeli tři hodiny. Sice jsme nakonec na taxíkáře ječeli a on se snažil nějak se vymotat, ale to už byl dokonale zasekaný mezi auty.

    Na letiště jsme dorazili ještě načas, ale měli jsme k dobru sotva deset minut...

    superkarma: 0 04.03.2010, 07:56:14

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme