Přiznává naše čtenářka s nickem Kobližka, ale na sladkosti si potrpěla. Vrcholem jejího kulinářského požitku byly jedlé svíčky. Jestlipak si na ně některá z vás také pamatujete?

Dobrý den.

Tak téma je o našich chutích, i těch skoro dávno zapomenutých...tak se ponořím do vzpomínek, snad se v nich neutopím....

Já byla jako dítko hrozná nimra, v jídle jsem se jen tak pošťourala a maminka to těžce nesla.Tak se jednoho dne vrátila z lékárny s lahví železitého vína, prý na povzbuzení chuti....zajímavé, že začalo účinkovat skoro po 40 letech :-)

Ale sladkosti jsem milovala, takové eskymo v povoskovaném papíru, to byl sen, který, než jsem si přinesla ze vzdáleného krámku, tak téměř roztál. Ale proč jsem si ho nesnědla hned a vždycky ho donesla domů, to dodneška nepochopím.

Když jsem byla malá, často maminka kupovala takové malé kostičky, snad centimetrové a byla to hrachová polévka, pak taky jeden čas kupovala už naporcovanou mletou kávu. Prodavačka to měla ve velkém kole a vždycky odmotala potřebné množství - jeden pytlíček - jedna porce. Šumáky jsme měli zakázané, tak jsme je lízali tajně...maminko promiň :-)

Bonboniéra Lidka, úplný zázrak, dvoupatrový v krásné umělohmotné krabičce, převázané zlatou nitkou. Dodnes v ní mám knoflíky.

A mejdlíčka, některá mně teda vůbec nechutnala, ale statečně jsem je konzumovala, abych u ostatních dětí nebyla za sraba. Ale „vrchol“ mého kulinářského požitku byly jedlé svíčky. Nevím, kolik z vás si je pamatuje, byly tenké, asi se dávaly na dorty, aby nekapal vosk .Ale my děti, toužící po „opravdové“ žvýkačce, kterou jsme nesměly (to by mě zajímalo proč, mami?), jsme si jednoduše uměly poradit. Tu svíčku jsme rozklousaly, rozmělnily se slinami a ejhle - žvýkačka byla na světě! Sice nevydržela tak dlouho jako ta opravdická a chuť měla prachbídnou, ale hubou jsme mlely úplně stejně. Dokonce mi v nouzi nejvyší, když mně vypadla plomba na předním zoubku, na krátký čas, než si mě vzal do parády pan zubař, vyplnila zející dírku :-)

No jo, byly to časy her a malin nezralých, jak praví klasik a snad i proto vzpomínáme na ty pochoutky tak rádi.

Zdraví Kobližka.

Milá Kobližko, ač se považuji za pamětnici, jedlé svíčky se mi vůbec nevybavují

Text nebyl redakčně upraven

Reklama