Vzpomíná čtenářka s nickem kobližka. Když byla malá, spala v ledové místnosti bez kamen a proto se také zařekla, že až bude ve svém, už nikdy nebude spát v zimě. Ja vypadá její bydlení dnes, se dočtete v jejím příspěvku

Trochu si odpočineme od úklidu, Mikulášských nadílek, hledání toho nejlepšího receptu na vanilkové rohlíčky a porozhlédneme se po svém bytě, abychom tady mohly „podat svědectví“ jak bydlíme.

V době mého dětství to byla hrůza. Alespoň mě se to tak zdálo, ale já vlastně názor na to nezměnila ani po tolika letech. Rodiče bydleli velmi skromně, nehnali se za krásně zařízeným bytem a mně na to zůstaly vzpomínky do dneška. Na pokoj, kde jsem spávala, kde nebyl tam ani komín. Sloužil částečně i jako spižírna. Zima hrozná, dodnes nechápu, jak mě maminka přinutila vstávat do školy z vyhřáté postele....brrrr.

A tak jsem se zařekla, že až budu mít svoje bydlení, už nikdy nebudu spát v zimě. Aby nevznikl dojem, že jsem byla zhýčkaná, ale když jste měli při ranním probuzení na peřině jinovatku, tak vzaly veškeré iluze ohledně otužování za své.

Jako novomanželka jsem velmi toužila po obývákové stěně. Jenže při stavbě domu se na ní jaksi nedostávalo a koupě se odsouvala, až jsme si jí konečně po letech pořídili .Ale zřejmě jenom proto, abych jí asi za pět let prodala s vědomím, že stěnu už nikdy.

Mám ráda variabilitu, občas přestěhuju křeslo, tu skříňku, nebo stůl. Mám zkrátka ráda změnu. A tak jsme si s mužem začali pořizovat různé kousky nábytku a našli jsme zalíbení se starých věcech. Vůbec mi nevadí, že to není sjednoceno do jednoho stylu a těší mě, že můžu zachovat práci šikovného řemeslníka, který udělal před 100 lety tak poctivě třeba příborník, že mně slouží dodnes.

Když si vzpomenu na nábytek dcery, která ho má asi 6 let a po třech přesunech je chudák rozviklaný tak, že mu manžel musel pomoci několika šrouby, tak děkuju svému starému příborníku, co všechno už musel vydržet. Je mi docela smutno, že už se nedělá takový poctivý nábytek.

Nemám ráda ty dnešní interiéry, které navrhují odborníci. Chtějí být za každou cenu originální, ale mně připadá, že je každý byt, co navrhnou, jeden jako druhý. Všude prázdno a chlad.....ale moderna. Kuchyně se už podobají kosmickým labaratořím a obývací místnosti zejí prázdnotou. Je mi milejší můj starý nábytek, se kterým se ale cítím dobře. Je to můj domov a nechci, aby mi ho zařizoval architekt.

Tak už nechám klábosení a jdu hledat leštěnku, abych tomu svému „krasavci“ dala před Vánocemi zase glanc.

příborník

Přeju pěkný den, kobližka.

S tím „fórovým“ nábytkem to máte jako s každým spotřebním zbožím. Není v zájmu výrobců, aby vydrželo, ale aby se stále kupovalo nové a nové.

Co si o tom myslíte, milé ženy-in? Také jste proti moderním interiérům? Nechaly byste si zařídit byt architektem? Jaký styl nábytku máte ve svém bytě? Odpovídá tomu, po čem opravdu toužíte, nebo je to z nouze ctnost?

Napište nám na redakce@zena-in.cz

Reklama