Magie

V dětství jsem telepaticky komunikovala se zvířaty

Podle některých názorů jsou lidé v dětství schopni ovládat vlastnosti, které v dospělosti označuje za nadpřirozené. Umí vidět zvuk, předvídat věci budoucí, léčit nebo číst myšlenky.

kidNedávno jsem narazila na dvaadvacetiletou Karolínu, která se mi svěřila: „V dětství jsem telepaticky komunikovala se zvířaty.“ Samozřejmě, že v prvním momentě mě napadlo, že se tady někdo moc díval na Doktora Doolittla. Ale nechala jsem ji s částečně hraným zájmem mluvit dál. Vyklubal se z toho docela milý příběh.

„V dětství jsem žila na malém statku. Tatínek byl, a je pořád, zemědělec. Takže jsem byla zvyklá na velký zvěřinec v domě i kolem něj. Voliéra čítající několik andulek a pár chůviček, v domě a po dvoře se pohybovali nejmíň tři psi a celé smečka koček. Chovali jsme prasata, kozy, ovce, různou drůbež, občas i krávy. Bylo toho zkrátka moc. A já s tou malou soukromou zoo byla denně v blízkém kontaktu. Jako dítě jsem na našich zvířatech až nezdravě lpěla,“ vysvětluje tehdejší situaci.

Byla tehdy ještě malá, chodila teprve do školky a asi z těch věcí neměla moc rozum. Ale u rodičů si díky nic vysloužila přívlastek „malá čarodějka“. 

V kočičí smečce měla svého oblíbence. Černého kocoura Mikeše. A přesně vždy věděla, kdy Mikeš stojí za dveřmi a chce pustit do vyhřátého domu v zimě, nebo se schovat do chladného sklepa v létě. S naprostou přesností za dveřmi stál, kdykoli je šla otevřít s tím, že „Mikeš chce domů.“

„Jednou jsem se v noci vzbudila s pláčem a rodičům jsem prý řekla, že se mi zdálo, že umřelo černé prasátko. Ráno při krmení se zjistilo, že jedno z vietnamských prasat si v kotci zlomilo nohu a nemohlo chodit. Pár dnů nato umřelo na zápal plic,“ popsala Karolína další zážitek.

Vyslechla jsem si hodně takových zvířecích příhod. Ten poslední příběh, který určitě stojí za zveřejnění, se týkal nalezeného psa, tedy spíše fenky. Byla kříženec německého ovčáka. Karolínin otec ji našel zraněného někde v lesích za vsí. Zavezl ji k veterináři a poté přivedl domů. Tenhle nalezenec měl očividně rád děti, a tak se rychle spřátelili. Ještě téhož dne všichni přemýšleli, jak budou fence říkat. „Myslím, že se jmenuje Sára,“ pronesla tehdy Karolína jen tak mimoděk. „Protože se to k ní prostě hodí.“

Fenka si na nové jméno rychle zvykla. A zanedlouho na něj neomylně slyšela. Jednoho dne ale zmizela. Celá rodina s výjimkou otce, který zůstal doma, kdyby někdo psa přivedl, se vydala Sáru hledat po blízkých kopcích a lesích. Tři hodiny obcházeli okolí a ptali se pocestných. „A pak jsem se zastavila a říkám, že musíme jít domů, že už tam Sára je a že už ji v tom našem domečku vidím. Šli jsme. Sára už doma byla. Někdo ji přivedl.“

Nalezená fenka ale v rodině dlouho nezůstala. Po několika měsících si našel původní majitel a přijel si pro ni. Všichni to oplakali. Když se s majitelem loučili, Karolínin otec se ho zeptal, jak se pes vlastně jmenuje. „Jmenuje se Sára,“ pravil.

„Později, ani nevím, kdy a jak k tomu došlo, se tyhle věci dít přestaly. Svoje schopnosti jsem ztratila,“ končí svoje vyprávění.

Věříte, že děti mají schopnosti, které později v dospělosti ztratí? Umíte komunikovat se zvířaty? Nebo je to podle vás hloupost?

   
17.05.2010 - Magie - autor: Eva Soukupová

Komentáře:

  1. avatar
    [2] rusalka2008 [*]

    Já si zas notuju s mou andulkou... když jsem v pohodě, on švitoří a povídá něžnosti, když jsem naštvaná, on syčí a nadává, ikdyž jsem já potichu Sml59

    superkarma: 0 17.05.2010, 10:43:18
  2. avatar
    [1] OlgaMarie [*]

    S těmito schopnostmi se rodíme všichni, ale  většina z nás o nich neví a když nás v průběhu života něco z těchto schopností zaskočí, pokládáme to za nadpřirozenou schopnost.

    Jak pes stárne, tak častěji se po sobě jen podíváme a víme...

    superkarma: 0 17.05.2010, 07:51:42

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme