Brigád jsem zažila už nepočítaně, a když tady teď sedím za počítačem v celkem nudné práci, docela ráda bych si jich pár zopakovala. Přece jenom, když člověk pracuje s představou, že to není napořád a peníze že utratí za něco pěkného pro sebe (a ne za nájem, jídlo apod.), pracuje se tak nějak lépe...

Mezi mé brigády patřilo roznášení letáků, uklízení, prodávání novin, práce v zahradnictví, několik chmelových brigád, stříhání drátků do rozbušek, prodávání zmrzliny a spousta dalších.

Brigáda, která pro mě byla nečekaně zajímavá, byla práce u Mc Donalda v Německu. Dojely jsme tam (já a dvě kámošky) a hned nás s naší mizernou němčinou postavili za pult.

Kdyby tam zároveň s námi nepracovali i ostatní „slovansky mluvící“, asi bych to zvládala těžce, takhle se to docela dalo a němčina se pomaličku zlepšovala (i když jen ta „oborová“ – názvy hamburgerů umím ještě dnes...).

Dohromady se tam dala i dobrá parta lidí, byl čas na výlety do okolí, peněz bylo taky dost, a tak na Německo vzpomínám ráda ještě dnes a mám pocit, že bych klidně na dva měsíce šla za pult znova (ještě jsme to další rok zopakovaly). 

Zajímavé bylo, že se nás ze začátku zmocňoval až adrenalinově dobrodružný pocit, když zákazníci přicházeli a měli různé nečekané požadavky – chtěli vodu pro psa, nový popelník, utřít rozlitou kolu, hamburger bez okurku ale s cibulí navíc, speciální autíčko do menu pro děti...  – protože jsme jim nerozuměly vůbec, zkoušely jsme vytušit, co asi chtějí, několikátý pokus většinou dopadl dobře.

A když bylo úplně nejhůř, řekly jsme, že OK, za chvíli příjdem a pak rychle šupajdá na pauzu, aby se nás zákazník fakt nikdy nedočkal (teď se úplně stydím :-)... pak jsme večer naše zážitky donekonečna probíraly, učily se ty pravé slovíčka ze slovníku a časem už jsme se schovávat před lidma nemusely. 

Asi šestkrát za sebou jsem taky byla v létě na brigádě v lesní školce – vytrhávat plevel z malých smrčků. Úplně náhodou jsme brigádu sehnaly se spolužačkou z gymplu – do té doby jsme se moc neznaly, ale po několika dnech strávených naproti sobě v záhoně smrčků, samy v lese za vesnicí, se z nás staly velice dobré kamarádky a každý další vypletý záhon kamarádství utužoval. Dnes už v lese nepracujem, ale kamarádství trvá :-), myslím, že během dvou týdnů, kdy jsme si čas mohly ukrátit jen kecáním, se není čemu divit.

No a poslední pěkný zážitek je z brigády v cementárně. Sice jsem se divila, že chtějí do cemenárny holky, ale dobře platili, tak proč ne. Do práce jsem dojela o hodinu a půl později, nějak jsem si spletla místo, kdeže ta cementárna vlastně je.

Když jsem tam dorazila, nikomu to ale nevadilo, jen tak nějak nevěděli, co se mnou, a tak že prý budu zametat rozsypaný cement :-). Přidělili mne k jednomu chlápkovi, oblékla jsem montérky a přilbu, do ruky lopatu a vyrazili jsme. 

Došli jsme do takové té kulaté věži (nevím, jak se jí říká, ale možná tušíte, jak vypadá) a v jednom patře byl rozsypaný jemňoučký cement až po pás, strašně moc. Můj parťák to okamžitě zhodnotil tak, že to stejně nestihnem, bude to padat a sypat se pořád znovu, je nás málo, nemá to cenu, nikdo nás nehlídá, a proto se nesmíme strhat. 

Rozhodně jsem svého dočasného nadřízeného musela poslouchat :-), takže za zbylých 6 hodin jsme si dobře popovídali, zašli na oběd, semtam odhodili něco cementu lopatou o kus dál, abychom nebyli moc čistí a šli domů.

Peněz jsem kupodivu dostala zaplaceno asi za 12 hodin práce a ještě jsme po cestě domů zašli s mým kolegou do hospody. Škoda, že už podobnou brigádu nikdo nikdy nenabízel, přihlásila bych se zase...

Fialinka


Milá Fialinko,

díky za příspěvek, jen by mě docela zajímalo, jak se překládají názvy hamburgerů z McDonalda do němčiny, když ani u nás se české ekvivalenty nehledaly :-)?

Soutěž

Třetí soutěžní otázka: "Pavlovi je 40 roků a jeho dceři Janě 13. Před kolika lety by Pavel čtyřikrát starší než Jana?"

Co můžete vyhrát? Podívejte se SEM!
Reklama