Bulvár

V břiše mám Waterloo, ale stálo to za to.


První operace se konala v minutě dvanácté v celkové narkóze a mne zajímalo pouze, jestli je miminko v pořádku. Ovšem sestra z nějakého mně neznámého důvodu potřebovala okamžitě vědět jméno. Napůl spící jsem se snažila jí sdělit, že dítě je Barborka. Hádala se se mnou, že Barborka to zcela určitě není. Hrozně mne to vytočilo, ale bohužel (bohudík) jsem nemohla dobře artikulovat a říct té otravné, drzé sestřičce, co si o ní myslím. Přece mi nebude kecat do jména dítěte… co si to vůbec dovoluje… Teprve, když se porodník začal smát a řekl mi „Neblbni, vzpamatuj se, určitě máte jméno i pro kluka…“, jsem opile zablábolila jméno a upadla opět do spánku.

 

Druhý císař byl spojený ještě s operací kýly a ten jsem si opravdu užívala. Nespala jsem a pozorovala chirurga, který se zájmem přihlížel práci porodníků. Ti se, pravda, bavili i tím, že mi povídali, jak mám pěkná střeva, vaječníky jedna báseň a jestli chci, ukážou mi všechno nad rouškou.

Chirurg nejprve vypadal vcelku statečně, pak znejistěl a mezi zuby drtil :

„Panebože, vy jste řezníci!“

„Vždyť ji shodíte z operačního stolu!“

„Ježíši, chovejte se trochu ohleduplně!“

A pak se ke mně naklonil a sdělil mi, že až ON převezme mé útroby a bude operovat, že to bude jiné kafe. Musím přiznat, že bylo :-).

 

Na poslední operaci jsem nastupovala vyklepaná a nervózní. Celou noc předtím jsem nespala, protože mi mladá lékařka večer sdělila „sladké tajemství“, že miminko je „velice malé, skoro nic neváží, SNAD nějaké kilo a půl… a bůhví, jak to všechno dopadne…“

Hrozně jsem se bála. Lítal mi tlak, srdeční rytmus, bylo mi na omdlení a anesteziolog měl co dělat. Když mi lékař přes roušku podal syna vážícího tři a půl kila, tekly mi slzy a bulela jsem jako želva.

 

A měla jsem škodolibou radost, když jsme hned u sálu potkali tu mladou chytrou slečnu doktorku a anesteziolog jí sladkým hlasem sdělil „Paní kolegyně, sekla jste se o dvě  kila. Příště, prosím, nestrašte pacientky, nedělá  to dobře ani jim, ani nám.“

 

V břiše mám Waterloo, ale stálo to za to.

 

Ženám-in přeji „ příjemné porody“ J a hlavně  zdravý uzlíček v náruči.

 

Jaku


Milá Jaku,
já vás hluboce obdivuji. Povídat si s lékařem a mít přitom břicho "dokořán", chce nutnou dávku odvahy a smyslu pro humor.

 

   
27.06.2006 - Společnost - autor: Dana Svobodová

Komentáře:

  1. avatar
    [9] arjev [*]

    jedliren: doktoři byli a jsou velicí šprýmaři

    superkarma: 0 27.06.2006, 14:12:02
  2. avatar
    [8] Evik8 [*]

    No myslím,že mi postačí ako dieťa moja fenka.Toto by som podstúpiť rozhodne nechcela.

    superkarma: 0 27.06.2006, 11:48:29
  3. avatar
    [7] jaku [*]

    Eliana: ale ne ! vždyť to všechno dobře dopadlo

    superkarma: 0 27.06.2006, 11:14:52
  4. avatar
    [5] Eliana [*]

    tak a jsme po tomhle clanku bezdetni, ze ja jsem sem dneska lezla...

    superkarma: 0 27.06.2006, 11:11:15
  5. avatar
    [4] jaku [*]

    jedliren: Mně to nevadilo, se všemi se celkem dobře znám, tak jsem to brala

    superkarma: 0 27.06.2006, 10:56:21
  6. avatar
    [3] erKa [*]

    essi:

    superkarma: 0 27.06.2006, 10:53:29
  7. [1] jedliren [*]

    To je docela silný kafe, chtít pacientce na stole ukazovat její vlastní střeva jinak klobouk dolů

    superkarma: 0 27.06.2006, 10:45:53

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme