Bulvár

Užívejte si každé krásné chvilky, kdy jste s rodinou!

Na Vánoce by všichni měli být se svou milovanou rodinou, ale najdou se i tací, kteří bohužel se svou rodinou nebudou, a to z jakéhokoliv důvodu. Třeba někteří staří lidé, kteří žijí v domově s pečovatelskou službou, budou o Vánocích sami, ale naštěstí ne tak úplně.

V červnu letošního roku jsem si pro vás připravila rozhovor se svou maminkou, která je pečovatelkou v domově s pečovatelskou službou a jejím poslání je pomáhat těm, jenž se sami o sebe už nedokážou zcela postarat. Musím říct, že jsem na svou mámu neskutečně hrdá, že tuto práci dělá a hlavně že to psychicky zvládá, protože já když za ní přijdu, vždycky odcházím tak nějak smutná z pohledu na ty staré lidi a je mi to tak nějak líto, ač vím, že se zrovna zde mají dobře.

Už při příchodu na mě dýchla taková ta vánoční atmosféra, pečovatelky pobíhaly po chodbě ve vánočních čepičkách a rozdávaly úsměvy na všechny strany. Staraly se o své svěřence, aby jim vůbec nic nechybělo. Jak to zde probíhá na Vánoce, je tady víc těch, kteří jsou zde sami, a rodina se od nich odvrátila, myslí pečovatelky na své svěřence, kteří budou na Štědrý den sami? Přesně tyto otázky se mi honily hlavou.

„Tady každý nás svěřenec má svůj byteček a na Vánoce někteří zde zůstávají a jiné si vezmou jejich rodiny domů a tam pohromadě oslaví tento den,“ prozradila mi usměvavá Maruška, jedna z místních pečovatelek.
„Ti co zde zůstávají, si mohou zajistit naše služby jako za normálního chodu, proto zde jsme i na Vánoce, kdy máme službu a staráme se o ně,“ dodává Maruška a ještě poznamenává: „Pro každou z nás je to ale smutné, když je tady někdo sám a nemá tu rodinu, já se přiznávám, že na ně i přes den myslím. Ale díkybohu je zde spíše více těch, kteří jdou ke svým rodinám, a za to jsem moc ráda.“

s
Tým pečovatelek z domova s pečovatelskou službou. Že jim to sluší, co říkáte?

Navštívila jsem i jednu z obyvatelek domu s pečovatelskou službou na Bulovce v Praze 8. Paní Danihelová byla neskutečně milá a už z prvního pohledu bylo znát, že se jedná o dámu velmi optimistickou. Pozvala mě ihned do svého bytečku, nabídla mi židli a začaly jsme si povídat.

Vy jste mi zrovna před chvilkou prozradila, že si jdete zrovna zdobit stromeček, máte ráda Vánoce?
Teď už ani tak ne. (úsměv) Byly samozřejmě hezký, když byly děti doma, byla jich plná světnice. Dnes už to tak spíše přežívám jako tradičně, i s tím jídlem se už člověk krotí. To vše přijde postupem přibývajících let.

A jak vy nyní prožíváte ten Štědrý den?
Návštěvami. Celý den chodí děti, protože já už večer jsem nejraději sama doma. Není nad to mít klid a dát si nohy nahoru, navíc já mám velkou ránu na noze, a tak si ráda odpočinu, než abych někde poletovala.

Když jste tady takhle večer na Vánoce sama, scházíte se například i s těmi ostatními, kteří zde jsou?
To ano, kdo chce, tak si vždy najde nějaký ten svůj kolektiv. My zde máme bezvadný klub, kde se scházíme dvakrát týdně, tam se vypovídáme, zahrajeme si, hrajeme například bingo nebo kanastu. Dokonce zde máme i kroužek malování. Takže když člověk chce, tak se tady dokáže i zabavit, samozřejmě když někdo může chodit, ti, co leží, to už mají horší.

Vybavíte si vaše nejhezčí Vánoce?
Ježiš marija. (smích) Já už ani nevím, kdy pro mě byly nejhezčí Vánoce. V mládí nic moc, protože jsme byli sociální případ, pak jsem se vdala, to bylo hektické, čtyři děti za sebou, takže jsem neměla na nic ani čas. Vlastně, když to tak vezmu, tak všechny Vánoce byly hezké, hlavně když se povedly i přes to, že u nás nikdy nebyl Ježíšek nějak štědrý, ale byli jsme všichni pospolu, a to bylo nejdůležitější.

A jaký nejhezčí dárek jste kdy dostala?
Noo, to taky ani nevím, ale jo vlastně, byl to tenhle „ušák“! (přehoz z ovčí vlny, na kterém paní Danihelová seděla). Dostala jsem ho od holek k Ježíšku a k narozeninám, jelikož mám tři dny po Vánocích ještě narozeniny, a ten si užívám. Na něm se skvěle vegetuje. :-)

¨sd
Paní Donihelová se chtěla vyfotit pouze s podmínkou, že na fotce bude i má maminka.

Paní Danihelová ještě při mém odchodu dodala, že si mám užívat každé krásné chvilky, kdy jsem s rodinou, protože to je to nekrásnější, co vůbec může být. Jsem velmi vděčná za setkání s touto dámou, jelikož tolik energie a optimismu, kolik má tato usmívající se bytůstka, by jí mohl závidět každý z nás a měl by si z ní brát příklad. Protože setkání s takto srdečným člověkem vás neskutečně dobije, a zvláště v tomto uspěchaném čase je to něco, co ani slovy nejde popsat. Děkuji, paní Danihelová!

Čtěte také:

   
19.12.2014 - Společnost - autor: Markéta Škaldová

Komentáře:

  1. avatar
    [12] Eva_CZ [*]

    lalica — #11 samecka — #10 gerda — #9 kobližka — #8 Pentlička — #6 Sml67Sml67Sml67Sml67Sml67Sml67Sml67Sml16

    superkarma: 0 20.12.2014, 18:52:43
  2. avatar
    [11] lalica [*]

    Byla jsem dobrovolnicí na geriatrii / 2 roky/ a setkala jsem se se stářím v mnoha jeho podobách - to rezignované, ubolené, nenávistné, ale také laskavé a pořád ještě očekávající. Někdy jsem šla z nemocnice a cítila jsem zvláštní štěstí, protože jsem vyslechla příběhy člověka, na které se protazím nedostalo, rodina neměla čas ani vytížený zdravotnický personál. A ta paní mi řekla: Když já tak ráda vzpomínám, ale nikdo mně nechce poslouchat... Mnoho ze vzpomínek pacientů mi bylo hodně blízkých z dob mého dětství a mládí a když jsme našli společnou řeč, obě jsme měly radost. To vzájemné sdílení je v tomto vztahu nejdůležitejší. Mnoho pacientů se dostalo zpět k rodině nebo do domácí péče.

    Je to tak, nevíme dne ani hodiny, kdy nás potká nemoc nebo ve stáří zůstaneme bezmocní. Bát se můžeme, ale čím budeme starší, tím blíže budeme mít k jiným typům zábavy a rozplýlení než jaké jsme provozovali ve svých 40- 50 letech....

    Holt, takový je život a já smekám před lidmi, kteří dávají svou lásku a péči potřebným, ať už to jsou zaměstnanci nebo dobrovolníci ale také rodinní příslušníci, kteří na své seniory nezapomínají, navštěvují je a pomáhají jim zvládat úskalí stáří. Sml67

    1. na komentář reaguje Eva_Fl — #12
    superkarma: 2 19.12.2014, 21:25:20
  3. avatar
    [10] samecka [*]

    Markéta Škaldová — #3Paní Danihelové přeju hodně zdraví, noha ať ji nebolí, pečovatelkám velký dík za obětované vánoční služby a všem pohodové a spokojené Vánoce!Sml25Sml53

    1. na komentář reaguje Eva_Fl — #12
    superkarma: 1 19.12.2014, 12:18:57
  4. avatar
    [9] gerda [*]

    jsou lidé odkázaní na péči a jsou pečovatelé. Když se najdou k sobě pasující dvojice, je to výhra. Máme vánoční trhy, na náměstí strom, plno stánků, atrakce - živý betlém, kováři, punč...když jsem tam minule byla, tak jsem viděla aspoň 10 babek na vozíčkách, tlačily je mladice. Babky byly zimně nastrojené, čepičky, deky a určitě to byl pro ně zážitek na hodně dlouho. Ani na jedné straně jsem neviděla nějaký smutek, naopak. Takže si myslím, že tohle je služba v nejlepším slova smyslu, protože je to služba lidem. A když se k ní přistupuje s velkým srdcem a ne pro prachy, pak má velkou cenu. Ty babičky by bez pomoci zůstaly v pokoji s televizí, v lepším případě. Takhle pro ně udělali opravdové Vánoce. Nic ponižujícího, naopak!Sml16

    1. na komentář reaguje Eva_Fl — #12
    superkarma: 2 19.12.2014, 12:07:17
  5. avatar
    [8] kobližka [*]

    Rikina — #5 Víš,máme kamaráda,rodiče mu umřeli hrozně brzy,vychovala ho starší sestra,nechala vystudovat,ale po čase onemocněla,že byla upoutaná na lůžko a byly nutné i pleny,když ovdověla,musela do pečovateláku.Sice byl luxusnější,protože kamarád to plati,ale nutnost to byla,rozjel se Alzheimer.Náš přítel za ní se železnou pravidelností každý týden jezdil,nosil drobosti,povídal si s ní,i když ho později už nepoznávala,ale pokaždé nám říkal,jak si váží každého dne,kdy si sám může dojít na záchod....

    Já nevím,co očekáváš od stáří,bohužel ne každý se dožije svého konce v psychické i fyzické svěžesti tak,že si může dovolit zůstávat sám a provozovat dál svoje koníčky,sportovat,cestovat.Možná je víc takových,kteří takouhle péči,o jaké je v článku řeč,potřebují....nevím,nezkoumala jsem to.Ale já jim za to děkuju.

    1. na komentář reaguje Eva_Fl — #12
    superkarma: 1 19.12.2014, 11:42:41
  6. [7] Markéta Škaldová [*]

    Pentlička — #6Naprosto souhlasím!!

    superkarma: 1 19.12.2014, 11:10:41
  7. avatar
    [6] Pentlička [*]

    Rikina — #5 Víš, chce to trochu pokory. Každý z nás, pokud neumře dřív, bude jednou ubohý bezmocný stařec nebo stařenka. A člověk se má radovat z maličkostí, tak proč ne z kanasty nebo kroužku malování? A z toho, že chodím, se raduji denně už teď, protože každé ráno jezdím do práce s vozíčkáři a někteří mají ochrnuté nejen nohy, ale i ruce a nemohou ani pořádně mluvit.

    1. na komentář reaguje Markéta Škaldová — #7
    2. na komentář reaguje Eva_Fl — #12
    superkarma: 6 19.12.2014, 10:49:15
  8. [5] Rikina [*]

    Sml80 Optimismus? Kde? Spíš z toho cítím takovou tu typickou stařeckou rezignaci "no, musíme bejt rádi, že je to aspoň takový, jaký to je, že to není horší". Sml80 Ono tedy radovat se z toho, že bingo a kanasta, a "dokonce" i kroužek malování, a že personál nosí srandovní čepičky... to chce silnou povahu, to zas před paní klobouk dolů. Pro mě by to bylo čiré zoufalství a noční můra. Jestli se v životě opravdu něčeho bojím, tak je to tohle - bezmocné stáří, kdy je člověk odkázán na to, co pro něj kdo udělá, a aby byl vděčný osudu za to, že ještě může chodit a dojít si na tu kanastu, protože, kdyby ležel, měl by to horší. Uf. Sml15

    1. na komentář reaguje Pentlička — #6
    2. na komentář reaguje kobližka — #8
    superkarma: 1 19.12.2014, 10:31:53
  9. avatar
    [4] gerda [*]

    Markéta Škaldová — #3tak ji ode mě pozdravujte, a myslím to doopravdy, ne jako frázi. Vím, kolik statečnosti musí senior vyššího věku prokázat, aby si každý další den vybojoval.Sml67

    superkarma: 0 19.12.2014, 10:14:59
  10. [3] Markéta Škaldová [*]

    gerda — #2Moc děkuju, neštastný překlep, ale už jsem opravila, ještě jednou díky za upozornění. Jinak paní Danihelové jsem slíbila, že jí článek vytisknu a přinesu ukázat Sml22

    1. na komentář reaguje gerda — #4
    2. na komentář reaguje samecka — #10
    superkarma: 1 19.12.2014, 09:27:38
  11. avatar
    [2] gerda [*]

    Správný rozhovor ve správnou dobu! Akorát...ta paní je Donihelová nebo Danihelová? Ono mně na tom zas tolik nezáleží, ale jestli si to přečte ona?Sml58 A je fajn vědět, že jsou zařízení pro starší občany, kde se o ně dobře starají. Ne všude to tak jeSml15

    1. na komentář reaguje Markéta Škaldová — #3
    superkarma: 0 19.12.2014, 06:11:07
  12. avatar
    [1] Eva_CZ [*]

    Sml16

    superkarma: 0 19.12.2014, 05:04:50

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme