Na Vánoce by všichni měli být se svou milovanou rodinou, ale najdou se i tací, kteří bohužel se svou rodinou nebudou, a to z jakéhokoliv důvodu. Třeba někteří staří lidé, kteří žijí v domově s pečovatelskou službou, budou o Vánocích sami, ale naštěstí ne tak úplně.

V červnu letošního roku jsem si pro vás připravila rozhovor se svou maminkou, která je pečovatelkou v domově s pečovatelskou službou a jejím poslání je pomáhat těm, jenž se sami o sebe už nedokážou zcela postarat. Musím říct, že jsem na svou mámu neskutečně hrdá, že tuto práci dělá a hlavně že to psychicky zvládá, protože já když za ní přijdu, vždycky odcházím tak nějak smutná z pohledu na ty staré lidi a je mi to tak nějak líto, ač vím, že se zrovna zde mají dobře.

Už při příchodu na mě dýchla taková ta vánoční atmosféra, pečovatelky pobíhaly po chodbě ve vánočních čepičkách a rozdávaly úsměvy na všechny strany. Staraly se o své svěřence, aby jim vůbec nic nechybělo. Jak to zde probíhá na Vánoce, je tady víc těch, kteří jsou zde sami, a rodina se od nich odvrátila, myslí pečovatelky na své svěřence, kteří budou na Štědrý den sami? Přesně tyto otázky se mi honily hlavou.

„Tady každý nás svěřenec má svůj byteček a na Vánoce někteří zde zůstávají a jiné si vezmou jejich rodiny domů a tam pohromadě oslaví tento den,“ prozradila mi usměvavá Maruška, jedna z místních pečovatelek.
„Ti co zde zůstávají, si mohou zajistit naše služby jako za normálního chodu, proto zde jsme i na Vánoce, kdy máme službu a staráme se o ně,“ dodává Maruška a ještě poznamenává: „Pro každou z nás je to ale smutné, když je tady někdo sám a nemá tu rodinu, já se přiznávám, že na ně i přes den myslím. Ale díkybohu je zde spíše více těch, kteří jdou ke svým rodinám, a za to jsem moc ráda.“

s
Tým pečovatelek z domova s pečovatelskou službou. Že jim to sluší, co říkáte?

Navštívila jsem i jednu z obyvatelek domu s pečovatelskou službou na Bulovce v Praze 8. Paní Danihelová byla neskutečně milá a už z prvního pohledu bylo znát, že se jedná o dámu velmi optimistickou. Pozvala mě ihned do svého bytečku, nabídla mi židli a začaly jsme si povídat.

Vy jste mi zrovna před chvilkou prozradila, že si jdete zrovna zdobit stromeček, máte ráda Vánoce?
Teď už ani tak ne. (úsměv) Byly samozřejmě hezký, když byly děti doma, byla jich plná světnice. Dnes už to tak spíše přežívám jako tradičně, i s tím jídlem se už člověk krotí. To vše přijde postupem přibývajících let.

A jak vy nyní prožíváte ten Štědrý den?
Návštěvami. Celý den chodí děti, protože já už večer jsem nejraději sama doma. Není nad to mít klid a dát si nohy nahoru, navíc já mám velkou ránu na noze, a tak si ráda odpočinu, než abych někde poletovala.

Když jste tady takhle večer na Vánoce sama, scházíte se například i s těmi ostatními, kteří zde jsou?
To ano, kdo chce, tak si vždy najde nějaký ten svůj kolektiv. My zde máme bezvadný klub, kde se scházíme dvakrát týdně, tam se vypovídáme, zahrajeme si, hrajeme například bingo nebo kanastu. Dokonce zde máme i kroužek malování. Takže když člověk chce, tak se tady dokáže i zabavit, samozřejmě když někdo může chodit, ti, co leží, to už mají horší.

Vybavíte si vaše nejhezčí Vánoce?
Ježiš marija. (smích) Já už ani nevím, kdy pro mě byly nejhezčí Vánoce. V mládí nic moc, protože jsme byli sociální případ, pak jsem se vdala, to bylo hektické, čtyři děti za sebou, takže jsem neměla na nic ani čas. Vlastně, když to tak vezmu, tak všechny Vánoce byly hezké, hlavně když se povedly i přes to, že u nás nikdy nebyl Ježíšek nějak štědrý, ale byli jsme všichni pospolu, a to bylo nejdůležitější.

A jaký nejhezčí dárek jste kdy dostala?
Noo, to taky ani nevím, ale jo vlastně, byl to tenhle „ušák“! (přehoz z ovčí vlny, na kterém paní Danihelová seděla). Dostala jsem ho od holek k Ježíšku a k narozeninám, jelikož mám tři dny po Vánocích ještě narozeniny, a ten si užívám. Na něm se skvěle vegetuje. :-)

¨sd
Paní Donihelová se chtěla vyfotit pouze s podmínkou, že na fotce bude i má maminka.

Paní Danihelová ještě při mém odchodu dodala, že si mám užívat každé krásné chvilky, kdy jsem s rodinou, protože to je to nekrásnější, co vůbec může být. Jsem velmi vděčná za setkání s touto dámou, jelikož tolik energie a optimismu, kolik má tato usmívající se bytůstka, by jí mohl závidět každý z nás a měl by si z ní brát příklad. Protože setkání s takto srdečným člověkem vás neskutečně dobije, a zvláště v tomto uspěchaném čase je to něco, co ani slovy nejde popsat. Děkuji, paní Danihelová!

Čtěte také:

Reklama