Reklama

Všimla jsem si, že v části Jak neztloustnout není ještě letos žádný článek, a přitom je to určitě potřebné téma pro mnoho z nás. Nebudu tu psát žádné recepty na cukroví ani nic podobného, protože je mám všechny doma, ale pokusím se tu napsat pár triků ohledně Vánoc a přejídání. Možná si říkáte, že na tohle téma se toho napsalo už moře a moře, ať už vážnou či úsměvnou formou. Ale sáhněte si na srdce, milé ženy-in, kdo si rád nepřečte pár takových tipů navíc anebo si, při pohledu na plnou mísu cukroví, tyhle věci raději nepřipomene?

Začneme něčím jednodušším, jako je právě pečení cukroví, které mě shodou okolností čeká o tomto víkendu. Nevím, jak vy, ale při pečení cukroví mě vždycky hrozně láká uždibování těsta. Už asi dvacet let u nás nevytváříme takový ten „zmetkový“ poslední kousek, který už nejde vykrojit a jen uděláte nějaký tvar, aby se to tak nějak upeklo. Já ho prostě sním. Ale v tom není takový problém, ten malý, poslední kousek, by se dal odpustit, ale co to permanentní uždibování během pečení? Támhle jsem odkrojila kousek těsta, ham, tady taky, ham. A na tuhle činnost si najdu čas, i když peču těch druhů cukroví docela dost a i když ho peču vesměs sama. Před pár lety jsem si řekla, že takhle by to dál nešlo. Vedle válu jsem si postavila misku s nakrájeným jablíčkem nebo banánem a zelený čaj. Vždycky, když mě přepadla chuť na těsto, sáhla jsem po jablíčku nebo po čaji. Kontrolovaně jsem se dívala na svoji ruku, která už už mířila k tomu kousku těsta, a přesunula jsem ji k misce. Teď už to dělám skoro automaticky a musím vám říct, že je najednou toho cukroví nějak víc.

Další kámen úrazu přichází při zdobení cukroví. Nijak to zdobení nepřeháníme, něco se slepí marmeládou, něco se poleje čokoládou a posype oříšky nebo kokosem. Ale i při tom zdobení občas neodolám a kousek si dám. Není to tím, že bych měla na to až takovou chuť. Je to tím, že pode mnou sedí náš pes a loudí. No a když dám jí, tak sobě přece taky, přece se neochudím o něco tak výborného, jako je nenazdobené cukroví. Takže jsem postupně v tomhle ohledu naši fenku vychovala. Protože pečeme několik druhů cukroví, něco rovnou obalujeme v cukru nebo nezdobíme, zbývá mi pak cca pět druhů cukroví na zdobení. Od každého dostane na začátku zdobení jeden kousek a pak už nic. Po chvíli pochopí, že ze mě nic nedostane, a jde pryč. Pokud mi něco zbude na konci zdobení, jako lichý kousek, buď jí to dám, ale to ji už musím zavolat, anebo to přimíchám mezi její linecké cukroví. Je pravda, že na začátku těch kousků také pár sezobnu, ale už to není to kvantum, co dřív.

No a nakonec tu máme ty zapeklité vánoční svátky a cukroví. Vždycky jsme dělali doma hromadu cukroví, které jsme dojídali ještě v dubnu. Od doby, co nám umřela babička, se snažím maminku „utiskovat“ v tom, kolik se udělá cukroví. Letos jsme se, i s bráškou, shodli, že chceme cukroví málo a hodně málo. Takže jsme přikázali udělat poloviční těsta ke všemu, co děláme, a doufám, že to maminka dodržela a že mě nebude doma zase čekat tolik těsta jako obvykle. Ještě vloni přetékaly stojany na cukroví a místo obvyklých tří se o vánočních svátcích snědl jen jeden. Druhý jsme vzali s sebou k dědovi a třetí zůstal nazdobený na Silvestra, na kterého jsem už doma nebyla. Do Plzně jsem vezla velkou krabici cukroví, aby se ujedlo, a trvalo nám měsíc ji sníst. Budeme mít letos méně vanilkových rohlíčků, oříško-čokoládového cukroví a perníčků. Normální dávka zůstala u zázvorek a lineckého cukroví a dalších. U nepečeného cukroví jsme také tak nějak zůstali, až na nugát, kterého tentokrát udělám jen půl plechu. Možná si říkáte, co má společného dávka cukroví s tím, jak moc ho nejíst. Pokud je stojan nandaný tak akorát, pak si zobnete pět kousků a najednou tam nic není, protože zbytek rodiny byl prostě rychlejší. No a další stojan se už nepřinese, a tím pro vás cukroví ten den končí. Taky se mi osvědčilo upečené cukroví přinést do práce, přivést do Plzně. Na obou místech se vždycky najde někdo, kdo se opuštěného cukroví ujme a sní ho místo vás. Musíte v tomhle prostě dát na heslo: „Chcete-li být hubenější, vykrmte všechny okolo vás.“

menhet


Nikdy jsem naštěstí nemusela moc řešit svou pevnou vůli při pečení cukroví. U nás se totiž nepeče. Cukroví si vyzvednu u kamaráda cukráře, jen tak trošku pro radost, a pak ho ujídám až do Velikonoc. Pro mě je spíše vražedný tátův bramborový salát, který bych mohla jíst po kilech. Bohužel, není ani zdravý, ani dietní. Takže s každou lžičkou slyším, jak tloustnu.

Za vaše užitečné rady vám posílám 500 bodů.

A co vy, ženy-in, co vám dělá o Vánocích největší problémy? Po čem určitě nejvíce přibíráte? A jak se tomu bráníte?