Vzpomněla jsem si ještě na příhodu, která je sice staršího data, ale straší mě dodnes, nicméně je to jen klasické šlápnutí vedle :o)

Měli jsme jít toho dne někam s mladším bratrem, už si přesně nepamatuji kam... Zastávka trolejbusu je kousek od domu, přes parkoviště po chodníčku k silnici. Od vchodových dveří jsme zahlédli "akvárko" (jak s oblibou používá pubescentní bratr), jak vyjíždí ze svého stanoviště, tudíž jsme nabrali sprinta. Brácha po chodníku, já si to zkrátila po parkovišti a přes piditrávníček, naskákali jsme do troleje a spokojeně ukořistili sedadla.

Za chvilku smrad jako blázen, lidi se chytali za nos, otáčeli se po sobě, každý každého podezíral, taky jsem se podívala na boty a ejhle! No nebyla bych to já, kdybych se na metrovým trávníku netrefila zrovinka do takovýho sajrajtu????

Brácha při pohledu na mojí botu začal hýkat, připraven začít šavlový tanec... Vystoupili jsme na další zastávce, zasmraděný trolejbus odjel. Chudáci, pomyslela jsme si a šoupala botou o všecko možný. Zkracovat si cestu už mě ani nenapadne, ráda si takový "dáreček" nechám ujít a trolej ujet.

sunny-kiss

Reklama