Domácnost

Už zase lžeš?!


„Když jsme byli u moře, měli jsme stan. Máma s tátou měli svůj vlastní a my děti jsme spali v jiném stanu, daleko od nich. Každý den jsme museli nosit na výletech batohy kamarádům našich rodičů. Bylo to moc těžké. Večer se odešli opíjet do restaurace. Přicházeli ráno. Jednou v noci přišel nějaký muž a chtěl si vzít kufr mojí sestřičky. Chtěl jsem mu v tom zabránit, ale dal mi facku. Když jsem to řekl tatínkovi, odpověděl, že k dospělým se musím chovat slušně. Mám své rodiče velmi rád…“

Tolik citace z části slohového cvičení jednoho povedeného andílka. Následovala rychlá návštěva učitelky u rodičů, jejich předvolání do pedagogicko-psychologické poradny. Ze slohu je pravda pouze to, že existují stany.

 

Takové a spoustu jiných zajímavých historek si malý Lukáš, syn mé dlouholeté známé, vymyslel bezpočet. Prošel dokonce vyšetřením, neb zničená rodina už začínala mít podezření, že chlapec trpí duševní poruchou. Netrpěl.
Mohutná fantazie, výborné IQ testy a výrazný herecký talent, tak znělo vyjádření odborníka, který ho dostal do ruky.

Dnes tento baron Prášil studuje FAMU. Rád by byl režisérem a scénáristou. Myslím, že bude dobrý.

 

Naložil mě na trakař a pak se mnou praštil
Zážitků na toto téma a materiálu do článku by bylo tolik, že by byl dlouhý jako zápis z jednání PS.
Moje vlastní děti si naštěstí vymýšlely tak nějak v mezích normy.

Ovšem moje sestra, která je o sedm let mladší, by mohla coby dítko psát romány.

Hlídala nás tehdy babička, když šestiletá Evina přišla s boulí na hlavě a odřenou rukou domů. Přišla pozdě a babička jevila zájem ji potrestat.
„Chytil mě chlap, babičko,“ pronesla s tváří týraného, nevinného drobečka. V ten moment se ta dobrá žena pustila vařečky. „Proboha jakej chlap?“ „Ošklivej, moc zlej a něco mi udělal, ale já byla statečná,“ nastavujíc odřenou paži, měla výraz a la Zoja Kosmoděmjanská a babička vypadala, že každou sekundou zkolabuje.
„Naložil mě na trakař a musela jsem sedět, protože jinak by zabil maminku,“  lkala. To už jsem brečela i já, jakkoli jsem zkraje myslela, že jde zase o báchorku, jen asi třístou v pořadí.
„Strašně jsem křičela. Jel hrozně rychle. Volala jsem, ale nikdo nepřišel. Pak se asi polekal a praštil se mnou o ohradu na Viktorce. Uhodila jsem se. Je mi špatně,“ trochu se zapotácela. Babička se hodně zapotácela.

V rychlém sledu událostí, telefonátů a pobíhající babičky a pak i sousedky jsem zaznamenala policejní vozy, mnoho uniforem, nějakého člověka v civilu, paní v civilu, sanitku a venku policisty se psem.
První přišel otec. Po několika minutách  jsem ho zahlédla, jak bezradně, ale rychle chodí od jednoho k druhému a v očích má slzy. Evu si stále někdo podával, choval, hladil, opatrně oslovoval a vůbec to vypadalo, že v ní lidstvo objevilo nové vtělení Krista.

Pak přišla máma.
Zprvu to vypadalo, že mi sanitka odveze na ošetření i maminku. Pak si ale vzala Evinu na chvilku do pokojíku. Po té, co vyšly, se v několika okamžicích náš byt vylidnil a bylo i po divadle na ulici.
Vzpomínám na první otcova slova směrem k sestře, když jsme zase jako rodina zůstali sami. „Já tě snad jednou zabiju.“

Nezabil, a to ani při dalších představeních.


Vydařené hlášky mé sestry z archivu našich svatých rodičů

Máš doma maminku? (plynař) – Umřela včera.“ (byla v koupelně)
Copak dostaneš pod stromeček? (sousedka) – „Nic.“ – Ty se netěšíš na Vánoce? – „Co to je?“
Utíkej domů (řidič, který večer projížděl naší ulicí ve chvíli, kdy Eva sama odešla z bytu) – „Nemám domov.“ – (Ten pán volal VB. Naštěstí je stihl i odvolat.)
Čím je tatínek? (kuchařka ve školce) – „Kosmonaut.“ A maminka? – „Víla.“ ( ta dobrá žena pak myslela, že máma je mrtvá)
Kde bydlíš? (vedoucí na pionýrském táboře) - V zoologické zahradě. Táta se tam stará o tučňáky."
Kam pojedete letos na prázdniny? (nová učitelka ve druhé třídě) – „Pojedeme za tatínkem, který daleko loví tygry.“ Následoval podrobný popis, jak jsme tam byli loni a jak slon rozdupal celou vesnici a jak tatínek, maminka, Eva, já a brácha jsme byli jediní, kdo přežil, protože nás tatínek odvedl do džungle, kde jsme byli schovaní. Pak pro nás přijelo veliké auto... Prostě se naši nenudili…

 

 Je geniální, nebo nemocný, nebo obojí?

PhDr. Táňa Zemanová, dětská psycholožka, Praha 3

Jen málokdy se stává, že se u děcka jedná o poruchu zvanou „chorobná lhavost“. Zpravidla jde opravdu „jen“ o přebujelou fantazii, obrazotvornost, sklon dramatizovat situaci, vynutit si zájem a podobné ryze dětské nešvary. S věkem se většina dětí zklidní. Zkušenost a paměť mi napovídá, že hodně takových „breptů“, kteří za dobu mé praxe prošli zdejší ordinací, opravdu skončilo na umělecké dráze, nebo píší. Pokud rodiče mají obavu, je dobré navštívit s dítětem psychologa. Jinak je potřeba spíše vysvětlování a dostatek pozornosti.


Vědí, že lžou, nebo tomu samy věří?

Krajina dětské fantazie je nekonečně bohatá a nemá konce. Dítě jí bývá doslova pohlceno a mnohdy je hranice s realitou tak tenká, že ji v ten moment nerozezná. Umí si například díky schopnosti vidět a mnohdy prožívat uvnitř, hodiny hrát s pouhou utěrkou nebo lepenkovou krabicí a dvěma kusy dřeva.
Hlavní role v každém napínavém dramatu, které je dětská hlavinka schopna v okamžiku vyprodukovat, patřívá jemu nebo mamince či tatínkovi. Tento snový svět, kde je všechno možné, trvá ale jen chvilku, aby se pak navždy ztratil.

                                        


Jen na chvíli

Člověku je mnohdy až líto, když sleduje dítě zcela pohlcené světem svých představ, že při všech dramatech, tvrdé realitě, práci a starostech, které nám dospělým připravuje skutečný život, už na barevný svět iluzí, pohádek, statečnosti a krásných snů nezbývá prostor.

 

Zřejmě díky hrstce těch, kteří tuto schopnost zkorigovali, naučili se ji žít, jen když to lze, a přenesli do dospělosti, máme dnes k dispozici díla jako je třeba Pán prstenů, Harry Potter, Malý princ a mnoho dalších.

   
10.11.2008 - Dům a byt - autor: Michaela Kudláčková

Komentáře:

  1. [12] Tini [*]

    Ty deti jsou fakt neuveritelny

    superkarma: 0 10.11.2008, 17:02:27
  2. avatar
    [11] Dante Alighieri [*]

    Na škole v přírodě ve 2.třídě jsem si vymyslela, že umím italsky a budu zpívat italskou skladbu na jakési svatbě v kostele. Holky to vykecaly učitelce a ta po mně chtěla, abych jí to zazpívala. Tak jsem si vymyslela melodii i text a vypadalo to, že mi to fakt sežrala! Poslala to dál naší třídní a ta mě pak dlouze přemlouvala, abych to zazpívala v jídelně před celou třídou! Ale nepřemluvila mě.

    superkarma: 0 10.11.2008, 14:00:21
  3. [10] Anime Otaku [*]

    To já prý byla taky expert na vymýšlení, například ve školce sem povídala o svých pejscích (ve skutečnosti to bylo asi 20 plyšáků ) a paní vychovatelky si mysleli, že rodiče asi maj nějakej útulek. Jinak tátův nejlepší kamarád měl pro mě vymyšlený ideální povolání: ředitelka internetu . Naši si se mnou taky museli užívat...

    superkarma: 0 10.11.2008, 13:37:36
  4. avatar
    [9] Michaela Kudláčková [*]

    Kelly: No, vždyť máma byla také ráda, když Eva dospěla

    superkarma: 0 10.11.2008, 11:14:06
  5. avatar
    [8] Kelly [*]

    Ono je to úsměvné pouze do té doby, než na vás chtějí poslat sociálku za týrání dítěte. Když se k tomu připočte hysterická učitelka, na průser je zaděláno.
    Ufff, mám to úspěšně za sebou, holka je už dospělá. Doufám, že jí to její děti pořádně spočítají i za mne ...

    superkarma: 0 10.11.2008, 10:47:33
  6. [7] mam. [*]

    ... a co s dětmi, kterým to zůstane i v dospělosti ??
    Potom to už nebývá taková legrace, když jde o vážné věci.

    superkarma: 0 10.11.2008, 10:44:06
  7. [6] gentiana [*]

    Solei: No, já na encykklopediích vyrostla. Měla jsem spíš problémy typu: A milé děti, to je ale krásný velký svlačec na tom plotě.... Soudružko, ale to není svlačec, to je opletník plotní (latinsky si to nepamatuju, ale věděla jsem to). A soudružka mě sjela, co si to vymýšlím a stěžovala si matce.

    superkarma: 0 10.11.2008, 10:03:26
  8. [5] Leidy [*]

    Solei: to je hezké...

    superkarma: 0 10.11.2008, 09:30:12
  9. avatar
    [4] Solei [*]

    hlavně takovým dětem nedávat encyklopedie - když dítko ve škole přišlo s nějakou kravinou, já už dávno měla nastudováno jak je to ve skutečnosti a to co mu nakecali rodiče jsem mu vyvrátila, mělo to pro mne dalekosáhlé následky - přezdívali mi děd vševěd (časem na vš to zjednodušili na encyklopedii). Doteď má traumatický zážitek, že mně prodavačka potravin která bydlela vedle shazovala před lidmi jaký jsem to mudrc. Ani to, že mám na rozdíl od ní maturitu a dva vš diplomy mně z tohodle zatím nevyléčilo.
    Zvídavým dětem encyklopedie a dobrodružné knihy do ruky nepatří. Je potřeba dát jim něco kde se jejich fantazie vyřádí natolik, že nebudou ostatním komplikovat život.

    superkarma: 0 10.11.2008, 08:36:24
  10. avatar
    [3] jankucharo [*]

    Ano, a proto mému synovi dali přezdívku EZOP nedávno oslavil 21, mám pocit, že je v pubertě od první třídy základní školy. Jelikož stále ještě studuje, těším se na další "story". Babička, moudrá to žena, zasloužilý pedagog, při jeho povídání lehce naklonila hlavu a pravila - a zase se nám houpe lustr (jakože je houpá). A bylo vymalováno...

    superkarma: 0 10.11.2008, 07:57:15
  11. avatar
    [2] Léthé [*]

    To mi připomnělo mého vnoučka Duracella, když Jako 3-4 letý přišel do školky s pořádným monoklem pod očima a to po té, co na chatě upadl na schodech.
    Když se ho p. učitelka ptala, co se mu stalo, on věrohodně odpověděl; „Maminka vzala kladívko a klepla mě s ním do oka.“

    Naštěstí jeho fantazii učitelky znají, takže moji snachu nenavštívila sociálka .

    superkarma: 0 10.11.2008, 00:42:27
  12. avatar
    [1] Meander [*]

    Dokud jsou to víly a kosmonauti, je to bžunda. Jinak by haranti zasloužili poznat kouzla veřejného stravování

    superkarma: 0 10.11.2008, 00:40:17

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme